+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Číslo: 5/2012

Úvodník

Vážení čtenáři,

výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů, kromě spalování biomasy, bioplynu nebo tepla z hlubin Země, je závislá na rychle se měnících přírodních podmínkách. Proto je neregulovatelná, a je ekonomickou nutností provozovatele získat maximum, které je v daný okamžik k dispozici. Aby to bylo možné, je nutné část vyrobené elektřiny, pro kterou není v daný čas poptávka, nějak uskladnit, případně změnit formu energie a odsunout její spotřebu na pozdější dobu.

S vodními přečerpávacími elektrárnami máme v Česku dlouholeté velmi pozitivní zkušenosti. Veřejnost upírá pozornost například i ke skladování elektřiny formou výroby vodíku. Rozvíjeny jsou teorie o výrobě automobilů, do jejichž baterií bude okamžitý nadbytek elektřiny operativně uskladňován k pozdějšímu využití. Na základě informací přicházejících v poslední době stále častěji lze soudit, že i oblast výroby tepla a chladu se do „uskladnění“ elektřiny významně zapojí.

V oblasti tepla jde například o kombinaci tepelné čerpadlo – zásobník tepla. Současná praxe nedoporučuje zvyšovat tepelnou akumulační schopnost v otopné soustavě s tepelným čerpadlem, protože to vede ke zvyšování provozní teploty, k nižšímu topnému faktoru, k vyšším nákladům za nakupovanou elektřinu. Co kdyby ale byly pro provoz tepelného čerpadla nabídnuty dva různé cenové tarify? Současný nízký tarif garantovaný po dobu 22 hodin denně by se rozdělil mezi střední, určený na operativní vyrovnávání mírných rozdílů mezi nabídkou a spotřebou elektřiny garantovaný například po dobu 20 hodin, a nový nízký, který by řešil velké rozdíly s trváním tarifu po dobu 2 hodin. Takové opatření by podpořilo zájem o zvýšení akumulace tepla vyrobeného TČ i při vyšší teplotě. A to jako forma „uskladnění elektřiny z OZE“ s velmi příznivým faktorem využití primární energie řádově okolo 0,1 oproti elektřině z běžného palivového mixu, kde se při použití TČ lze dostat na faktor využití primární energie jen asi 1,03, tedy desetkrát horší.

A co oblast chladu, která je na spotřebu elektřiny velmi náročná? Uskladnění elektřiny ve formě chladu je stále zajímavějším tématem. Nejběžnějším a plně ekologickým akumulačním prostředkem je voda. Není problém uložit elektřinu do chladu vyrobením ledu. Problém je v tom, jak při tuhnutí nebo tání zajistit potřebný výkon přenosu tepelné energie. Proto se velká pozornost věnuje výzkumům týkajícím se tzv. ledové kaše, tedy směsi tekuté vody a malých krystalů ledu. Novým trendem je kaše s ledovými krystaly o velikosti cca 0,5 mm. Výzkumy jdou tak daleko, že se zkouší pro dopravu chladu nahradit ledovou kaší i obvyklou nemrznoucí směs voda – glykol, protože kaše má sedminásobně větší energetický obsah, její doprava je možná čerpadlem a oproti glykolové směsi vyvolává nižší hydraulické ztráty.

Pokud by rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nedoznal tak masivní finanční podpory, těžko bychom se v současnosti potýkali s problémy, co s jejím příležitostným nadbytkem. Tato nerovnováha vyvolává výzkum a vývoj technologií, na které bychom jinak čekali mnohem déle. Doufejme, že urychlení vývoje a nástup nových technologií vyrovnají náklady, které byly, jsou a ještě delší dobu budou s podporou výroby elektřiny z OZE spojeny.

Josef Hodboď

Obsah