+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Číslo: 6/2011

Úvodník

Vážení čtenáři,

jedna z prvních vět všech přednášek zaměřených na ochranu životního prostředí obvykle obsahuje informaci, jak vysoké procento emisí prachu, oxidů uhlíku a dalších prvků, především síry a dusíku, pochází ze spalování paliva v malých zdrojích tepla. V dalších větách se dozvíme, kolik procent z celkové spotřeby energií státu představuje vytápění a příprava teplé vody, a že je tedy nezbytně nutné zvyšovat efektivitu využití paliva. Někdo volí opačné pořadí, ale na pořadí nezáleží. Význam těchto úvodních částí přednášek bych přirovnal k významu opony na divadle. Všichni ji více méně známe, a proto čekáme, až se zdvihne.

Nemám ve zvyku v úvodníku komentovat komerční přílohy k časopisu. Tentokrát mi však dovolte výjimku, neboť příloha k tomuto sešitu Topenářství instalace nazvaná „Příručka pro kontrolu vytápění podle DIN EN 15378“ si to svým obsahem zaslouží. Pochopitelně mě těší, že se na překladu textu příručky podílel i Ing. Vladimír Jirout, člen naší redakční rady, ale především oceňuji její obecný význam. Norma DIN EN 15378 je německou variantou evropské normy EN 15378, která je v podobě ČSN EN 15378 platná i u nás. Bohužel, jak je v současné době u řady technických norem nežádoucím zvykem, byla zavedena do českého prostředí, aniž by byla z anglického, německého nebo francouzského znění evropské normy přeložena do češtiny. Příručka pro kontrolu vytápění popisuje praktický postup k vyhodnocení provozních vlastností zdroje tepla a navazující otopné soustavy, který může provést zkušený praktik vybavený dnes běžně dostupným měřicím vybavením na místě u zákazníka, a to v relativně krátkém čase a za přijatelný peníz. Posuzování probíhá ve třech krocích. Výroba tepla, kam patří i komín a regulace, rozvod tepla s posouzením hydrauliky a izolací a předání tepla zahrnující otopná tělesa, podlahová vytápění aj. Na konci je soupis doporučení pro modernizaci. Důležité je to, že slovně vyjádřená doporučení se opírají o údaje naměřené na dané soustavě, konkrétně doložené, a že v této formě jsou doporučení srozumitelná i laickému provozovateli dané otopné soustavy.

Je zcela běžné, že při návštěvách servisních techniků padají ze stran zákazníků otázky. Například: „Vyplatí se mi současný kotel dále provozovat? Neměl bych změnit regulaci? A co výměna za nový?“ Odpovědi většinou závisí na erudici technika, jeho obchodních zájmech, a tak se mohou, obrazně řečeno, lišit nejen o 90°, ale i o 180°, a mohou tedy být i zcela protichůdné. Postup podle příručky je jednotný, jeho výstupem je protokol. Případný vliv osobních zájmů je významně potlačen, a to vytváří prostor pro získání důvěry zákazníků.

V německém prostředí postup podle Příručky pro kontrolu vytápění schválily odborné svazy, které garantovaly jak její soulad s normou, tak nastavily pravidla pro odbornost, kterou musí mít technik oprávněný k provádění kontrol. Tím, že byla příručka přeložena do češtiny a předložena vám, odborné veřejnosti, se zdvihla opona. Je teď na vás, zda autorům zatleskáte a poznatky z příručky využijete v praxi. Zda budete tlačit na zástupce státní správy, aby i české legislativní prostředí mělo jednoduchý, praktický nástroj a použití příručky se dočkalo mnoha repríz.

Josef Hodboď

Obsah