+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Číslo: 1/2014

Úvodník

Vážení čtenáři,

svépomoc je pojem, se kterým je výstavba bydlení v České republice úzce spojena. Pamětníci socialistického Československa si vzpomenou na dobu, kdy mnozí z nich odpracovali na stavbě družstevního bytu i stovky brigádnických hodin a o tisících hodinách na stavbě rodinného domu nemluvě. I tato, z generace na generaci přenášená zkušenost, se může podílet na praxi, že svépomoc nezmizela v propadlišti dějin s nabídkou volné kapacity stavebních firem po roce 1989.

Podle názoru Ing. arch. Josefa Smoly, z tiskové konference ČKAIT, k použití svépomoci vede mylný pocit, že je levnější než stavba na klíč. Že až na výjimky jedinců, kteří nelitují svého času a patřičně se vzdělali, je zatížena řadou chyb. Od organizačních, které stavbu zdržují a prodražují, až po technologické, které se nákladově nepříznivě projevují na provozu objektu. Stavebník, postupující svépomocně, chyby nevnímá, není schopen je posoudit. Nasmlouvané firmy provádějící dílčí práce se mu svými chybami nechlubí.

Ke svépomoci se prý sahá i z důvodu nedostatku nabídky levného nájemního bydlení. Například chybí malé „startovací“ byty pro lidi, kteří se chtějí osamostatnit. Něco na tom být může, neboť sehnat cenově přijatelnou (s menším nájmem než činí případná výše hypotéky) volnou garsonku v době, kdy roste podíl singles, lidí bydlících samostatně, je problém. Nejsem si však jist, zda právě tito lidé tvoří základnu pro svépomocnou výstavbu. Protože pokud chtějí stavět, tak radši zůstanou u rodičů, využívají nájem „zdarma“ a pilně budují. A pokud jsou bohatší, pak svépomoc určitě nevolí. Konference ČKAIT nedala, a nemohla dát, jednoznačnou odpověď na to, jak svépomoc odstranit.

Tržní hospodářství stavební svépomoc v České republice neodstranilo. Spíš si myslím, že u některých stavebníků zájem o ni dokonce posílilo, když si rozklíčovali souhrnné kalkulace ceny hotového domu. V současnosti jim nahrávají i mnohé stavební technologie. Ty jsou navrhovány tak, aby vyžadovaly co nejnižší možnou kvalifikaci s cílem snížit náklady na řemeslníky. Například konstrukce suchého zdění, zástrčné systémy spojování potrubí atp. Pokud by se souhrnné roční náklady na odborného stavbyvedoucího s nijak přemrštěnou mzdou, místem v kanceláři, potřebou firemního auta atd. pohybovaly okolo 800 tisíc, tak to znamená fakturaci minimálně 400 korun na hodinu. To je velký motiv pro svépomocného stavebníka s platem 125 korun na hodinu (cca průměr ČR 2013), když si navíc řadu dalších prací zajistí „sousedskou“ výpomocí mimo státní daňový režim.

Stavební svépomoc nezmizí nařízením shora, pokud nepůjde o trestný čin. Může ji omezit růst sociální úrovně, změna životních preferencí souvisící s větším pracovním vytížením a intenzivnější potřebou nestresujícího trávení volného času. Pro některé stavebníky svépomoc zůstane velkou příležitostí, jak finančně zhodnotit svůj čas mnohem více, než se jim to daří v jejich zaměstnání a pro mnohé z nich dokonce i žádanou fyzickou aktivitou. Nelze pominout fakt, že i na úkor svého volného času chtějí zkrátit období, kdy jim při ztrátě nebo výrazném snížení příjmů hrozí ztráta vysněného domu, a tedy značné dávky nezávislosti.

Svépomoc jen tak nezmizí. Co si lze společně s Ing. arch. Smolou jednoznačně přát je, aby zmizela neodborná svépomoc. A spolu s ní i nekvalitní práce profesionálních firem.

Josef Hodboď

Obsah