S pojišťovnou nejsou žerty
Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi 2022/2
„Podívejte se, většina řemeslníků určitě odvádí dobrou a kvalitní práci,“ řekl mi
nedávno u piva kolega právník, když dočetl jednu z minulých právních rubrik v tomto časopise. „A přesto
nemine týden, aby si mi do kanceláře nepřišel někdo stěžovat, že ho soused vytopil, že se mu odloupl kus
stropu a že mu podtéká WC, a přitom s tím nikdo nic nedělá, majitel se nestará, sehnat havarijní službu
dá velkou fušku, všechno zdražuje. A jestli bych s tím nemohl něco udělat. Říkám jim, že advokát komín
nebo instalaci nějakých trubek neopraví. My už tak nanejvýš můžeme hasit nějaké právní požáry.“ Vzpomněl
jsem si na ten rozhovor, když se mi dostalo do ruky jedno usnesení Nejvyššího soudu, které tentokrát ještě
přidám.
S pojišťovnou nejsou žerty
Zpracováno podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3133/2017
Ohořelé trámy a oči pro pláč
Vlastníci nemovitosti, jak kdysi říkávala populární televizní hasička (nebo to možná ještě byla požárnice) Eva Hubičková, mají tu nevýhodu, že když jim na chalupu skočí červený kohout, zbydou jim mnohdy jen oči pro pláč. Tady nešlo o chalupu, nýbrž o docela velký dům, a nezbyla jen doutnající ruina, ale přesto to připomínalo vynález zkázy. Zkrátka hořelo a shořelo. Pojišťovna – zachránkyně možného – vyplatila z titulu pojištění majetku částku 1 000 000 Kč za škodu způsobenou požárem domu pojištěnému poškozenému. Pojišťovna – neodbytné svědomí – ale také vůči žalovanému uplatnila postižní právo pojistitele, jelikož podle jejích zjištění požár domu vznikl vadnou instalací kouřovodu v podkroví domu provedenou žalovaným.
Příčina: připojení kouřovodu
Okresní soud i žalovaný si nechali vypracovat znalecké posudky. Ty se lišily ve stanovení příčiny vzniku požáru, ale umožnily soudu dospět k celkem přesvědčivému a jednoznačnému názoru, že příčinou té malé (poškozeným se jistě malou nejevila) katastrofy bylo zahoření usazenin ve spalinové cestě v neodborně provedeném kouřovodu. Ve spisu se praví, že„špatným připojením kouřovodu na nový vyvložkovaný komín a nedostatečnou izolací došlo k rozšíření komínového požáru na dřevěné stropní konstrukce a k požáru domu.“
Skutková a právní stránka
Poté, co si takto soud učinil jasno se stránkou skutkovou, věnoval se té právní. A dobral se závěru, že „žalovaný provedl připojení kouřovodu do komínového průduchu vadně, tedy porušil pravidla požární bezpečnosti a odpovídá za škodu způsobenou požárem nemovitosti. Při stanovení výše škody soud od nákladů na opravu ve výši 1 344 060 Kč odečetl částku 750 000 Kč představující zhodnocení nemovitosti, a dospěl tak k závěru, že na nemovitosti vznikla škoda ve výši 594 060 Kč. V rozsahu 20 % shledal okresní soud spoluzavinění poškozených vlastníků nemovitosti, neboť užívali nově insta-lovaný kotel a kouřovod bez provedení revize spalinové cesty.“
Jak postupoval odvolací soud
Na základě odvolání účastníků krajský soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud souhlasil se skutkovým závěrem soudu první instance – formuloval věc tak, že za příčinu vzniku požáru označil„vadně provedené připojení kouřovodu do komínového průduchu o nevhodné velikosti a nedostatečnou izolaci nerezové vložky vsunuté do dřevěné konstrukce stropu.“
V mírné přestřelce smetl krajský soud jako neopodstatněné námitky, které žalovaný předložil k ústavnímu znaleckému posudku vyžádanému nalézacím soudem. To nebylo nic překvapivého, protože závěry znaleckého posudku odpovídaly fotodokumentaci, kterou na místě bezprostředně po požáru pořídil technik hasičského záchranného sboru. Jak už bylo řečeno, znalecké posudky se poněkud rozcházely, pokud jde o určení místa vzniku požáru, ale jasnou shodu manifestovaly v tom, že kdyby byla spalinová cesta provedena v souladu s požadavky technických předpisů, nedošlo by přinejmenším k nejkritičtějšímu následku. Došlo-li by ke komínovému požáru při zahoření sazí v neudržovaném komínovém tělese, nerozšířil by se oheň na stavební konstrukci domu.
Co však bylo nejdůležitější: Odvolací soud jednoznačně zdůraznil, že žalovaný je profesionálem, který nabízí služby v oboru kominictví. Z toho mu mimo jiné plynula povinnost neprodleně po zhotovení spalinové cesty upozornit vlastníky nemovitosti, že komínové těleso a kouřovod nesplňují požadované podmínky provozu. Nejen, že majitele domu výslovně neupozornil na hrozící riziko požáru, ale dokonce – čert mu to nakukal – jim nonšalantně sdělil, že kotlem samozřejmě vytápět mohou. Eh, tenhle čert nikdy nespí a pokaždé si vybere nějakou slabou lidskou chvilku!
Pokud by platilo to sarkastické úsloví, že neštěstí bližního potěší, mohl by se žalovaný alespoň poněkud uklidňovat zjištěním, že odvolací soud se zabýval i posouzením míry spoluzavinění poškozených na vzniklé škodě. Shodl se se soudem první instance, že z 20 % za tu nešťastnou událost mohou sami, což má prostinkou právní příčinu: za bezpečný provoz spotřebičů odpovídá vždy uživatel.
Trochu jinak než okresní soud viděla „odvolačka“ výši škody. Druhoinstanční soudci totiž přisvědčili
námitkám, že kolegové na první stupni při hodnocení nákladů na potenciální opravu nemovitosti a odpočtu
případného zhodnocení přenesli následky škodné události v převážné části na poškozené majitele nemovitosti,
ačkoliv měli uvažovat takto:
„V případě, že náklady na opravu podstatně převyšují obvyklou
cenu věci před poškozením, je nutno stanovit skutečnou škodu ve výši obvyklé ceny budovy před požárem
(750 000 Kč) s připočtením nákladů na sanaci pozemku (93 148 Kč), a od takto stanovené hodnoty odečíst
spoluzavinění poškozených ve výši 20 %.“
Já se dovolám!
Žalovaný samozřejmě s verdiktem odvolacího soudu nesouhlasil a napadl jej dovoláním. Pravil v něm, že si znovu dovoluje zpochybnit závěry ústavního znaleckého posudku (a přidal ještě štiplavou poznámku o odbornosti znalce). Za vadné označil i skutkové závěry o příčině požáru ve vadně provedené instalaci kouřovodu do komínového tělesa.
Podle názoru žalovaného (dovolatele) odvolací soud„při hodnocení znaleckých posudků nepostupoval důsledně dle § 127 a 127a o. s. ř., neboť vycházel z ústavního znaleckého posudku, aniž se vypořádal s odvolacími námitkami dovolatele a znaleckými závěry Ing. J., jež dovolatel považuje za správné.“Kromě toho žalovaný zpochybnil úsudek odvolacího soudu v tom směru, že spoluzavinění poškozených stanovil pouze v rozsahu 20 %. Tvrdil – a v jistém smyslu se železnou logikou, že příčinou vzniku požáru a tedy i škody bylo právě provozování otopné soustavy bez revize. Jinak řečeno: kdyby byl někdo nezatopil, určitě by to nechytlo. Takže podle žalovaného odvolací soud„nezvážil veškeré skutečnosti, jež přispěly ke vzniku požáru, a jeho úvaha o podílu poškozených je tak nepřezkoumatelná.“
A když už byl v ráži, konstatoval žalovaný v dovolání, že výše škody byla určena chybně, protože poškození vlastníci nemovitosti nechali stavbu několik let chátrat, aniž by ji zabezpečili, takže tu neexistuje faktická příčinná souvislost mezi způsobenou škodou a jeho jednáním. Odvolací soud měl podle jeho názoru vycházet „z tržní hodnoty nemovitosti a od ní odečíst dosažitelnou kupní cenu za prodej poškozené stavby a náklady na demolici.“
Na co dovolání nestačí
Pravidelný čtenář této rubriky si jistě uvědomuje, že tuto situaci jsme už nejednou popisovali. Odhlédněme od toho, že uvedená kauza se poměrně táhla – k předpokládanému porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy došlo před účinností tzv. nového občanského zákoníku, tudíž se věc posuzovala podle občanského zákoníku z poloviny 60. let minulého století: to totiž na podstatě problému prakticky nic nemění. Důležité je, že žalobce (dovolatel) v dovolání„jako právní otázku označil hodnocení důkazů podle § 127, § 127a a § 132 o. s. ř., svými námitkami však zpochybňuje pouze skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů, vytýká jim nesprávné hodnocení provedených důkazů, zpochybňuje odbornost znalce, správnost ústavního znaleckého posudku a domáhá se jiného hodnocení důkazů, které by vedlo k odlišným skutkovým závěrům. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů včetně znaleckých posudků nejsou ovšem předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání.“
Převažující příčina
Přestože tímto konstatováním Nejvyššího soudu vzaly naděje žalovaného (dovolatele) prakticky za své, neznamenalo to, že by se dovolací soud jednotlivými úvahami nezabýval. Musel se především vyrovnat s věcným obsahem námitky, jak je to vlastně se spoluvinou poškozených vlastníků nemovitosti. Nejvyšší soud se shodl se soudem odvolacím v tom, že majitelé domu pochybili, pokud provozovali nově instalovaný kotel a kouřovod bez revize spalinové cesty. To je totiž vždy odpovědnost majitele objektu. Rozhodující roli zde ovšem hrála tzv. převažující příčina vzniku škodní události. A z tohoto hlediska bylo zcela akceptovatelné stanovisko odvolacího soudu, když dospěl k závěru, že odpovídající podíl míry spoluzavinění poškozených činí 20 %, protože onou „převažující příčinou“ byla „vadně a neodborně provedená instalace kouřovodu dovolatelem.“ Kdyby žalovaný (dovolatel) splnil své právní povinnosti, komínový požár by – jak vyplynulo i ze znaleckého posouzení – nezasáhl stavební konstrukci domu a nezpůsobil škodu takového rozsahu. Žalovaný byl přitom profesionálem, odborníkem v oblasti kominictví, byl plně seznámen s tím, jak spalinová cesta vypadá, a ačkoliv tuto znalost stavu měl a věděl, že neodpovídá technickým požadavkům, výslovně povolil poškozeným kotlem vytápět, čímž podstatnou měrou („převažující příčina“) přispěl ke vzniku požáru.
Pro žalovaného tedy celý případ skončil neslavně. Žalující pojišťovna se domohla svého postižního práva a odmítnuté dovolání si pan žalovaný mohl leda tak strčit do šuplíku. Snad jako memento, že nedodržování právních povinností se většinou nevyplácí.