+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Číslo: 2/2012

Úvodník

Vážení čtenáři,

s poněkud rozpačitými názory na Evropskou unii nejsem sám. V současné době mám stále větší pochyby o tom, zda přerozdělování peněz z evropských fondů je vůbec prospěšné. Zda nás netáhne řeckým směrem, který my, tedy lidé, kteří z nejrůznějších důvodů nemohou a nebo nechtějí opustit Českou republiku, a kteří zde každodenně zápasí o přízeň zákazníků, skutečně chceme. Ani zdaleka nejde o to, opustit tradiční evropské hodnoty. Uznávání práva na svobodu, uznání významu rodiny, vzdělání, zdravotnictví, soudnictví, důchodového zabezpečení, dobrých vztahů se sousedními státy atd. na našem členství v EU nezávisí. Bohužel se stále více a prokazatelně ukazuje, že evropské dotace, ale v podstatě jakékoliv dotace nejen prapodivně ovlivňují trh, pak se o něm hovoří, že zklamal nebo nefunguje, ale že dotace kazí i morálku a umožňují velmi dobře žít nejrůznějším parazitujícím strukturám. O tom, že by šlo o „zamlčený“ smysl dotací, lze bohužel úspěšně pochybovat, například na podkladě evropského rozhodnutí o odlišném přístupu k Maďarsku a Portugalsku v otázce přípustné výše dluhu vůči národnímu HDP.

V poslední době mne zaujal názor Vladimíra Tomšíka, viceguvernéra ČNB, který tlumočil na jarní konferenci Asociace energetických manažerů. ČNB nemůže kritizovat vládu. Vyjadřuje se například k tomu, jaké dopady mohou mít vládní rozhodnutí na vývoj inflace. V souvislosti s tím, jak se na úrovni Evropské komise hovoří o energetice, viceguvernér jednoznačně řekl, že v tomto případě představuje Evropská unie pro Českou republiku inflační riziko. V Lisabonské smlouvě je napsáno, že energetický mix je záležitostí každého státu (čl. 194). Letos v lednu se komisař pro energetiku, Günther Oetlinger, vyslovil pro přesun pravomocí při ovlivňování energetického mixu na úroveň Evropské komise. Aby toho nebylo málo, tak hned v únoru si Martin Schulz, nový předseda Evropského parlamentu, německý sociální demokrat přisadil, že „Právo [zemí] vybrat si energetický mix je problém a budeme o něm muset ještě hodně hovořit“, citováno z přednášky Vladimíra Tomšíka. Osobně německé politiky chápu, na základě přání svých voličů nechtějí atomové elektrárny. Ale musí si za to zaplatit sami. Demokratické rozhodnutí Němců nelze nedemokraticky silou Evropského parlamentu nebo komise rozšiřovat na jiné členské státy, když to pro ně představuje inflační riziko. Nebo snad již ano? Politická elita, která nás v evropském parlamentu zastupuje, by proti takovým názorům, dokud nejsou na české scéně odsouhlaseny, měla ostře vystupovat. Informační úlohu za mnohem menší peníze dokáží splnit novináři.

Josef Hodboď

Obsah