Společné komíny v praxi – 2. část
Autor se ve svém dvoudílném článku zaměřuje na postup při náhradě původních atmosférických kotlů či jiných starších typů spotřebičů novými zdroji tepla, připojenými na stávající společný komínový průduch. Text shrnuje klíčové požadavky na posouzení komínového tělesa, tahové podmínky, materiálovou odolnost a tlakový režim odvodu spalin v souvislosti s instalací moderních nízkoteplotních nebo kondenzačních kotlů. Dále se věnuje rizikům spojeným s přechodem z podtlakového na přetlakový provoz, nutnosti instalace vhodné komínové vložky, ověřování kompatibility více spotřebičů v jednom průduchu a posouzení účinné výšky komínu. Součástí je i rozbor souvisejících norem a technických pravidel, zejména požadavků na odvod kondenzátu a podmínek bezpečného provozu společných komínových systémů při různých provozních režimech spotřebičů.
Recenzent: Roman Vavřička
Úvod
První část článku řešila problematiku výměny plynových kotlů napojených na společné komíny, které často
neodpovídají požadavkům provozu moderních kondenzačních spotřebičů. Byly popsány zá-
sadní rozdíly mezi nekondenzačními a kondenzačními kotli z hlediska teploty a průtoku spalin, tlakového
režimu i tvorby kondenzátu a upozorněno na rizika jejich kombinace v jedné spalinové cestě. Součástí byl
také přehled základních normových požadavků a nástin postupu, jak v praxi posoudit možnosti zachování
či úpravy stávajícího společného komínu.
Výběr systému pro vložkování komínu
Výchozím bodem při výběru vhodného systému pro vložkování společného komínu je vyhovující dimenze vložky, kterou jsme získali výpočtem. Z hlediska materiálu vložky přichází do úvahy systémy z plastu nebo z nerezové oceli, přičemž první volbou bývají plastové systémy z důvodu nižší pořizovací ceny a snazší instalace.
Zásadním požadavkem při výběru systému by měla být minimalizace zásahů do stávající konstrukce komínu,
tedy zda má systém speciálně vyvinuté díly pro vložkování společných komínů, jako jsou například šroubovatelné
sopouchy. Díky nim se nejen výrazně zkrátí doba instalace, ale sníží se i prašnost a náročnost stavebních
úprav, což má pozitivní vliv na rychlost instalace, komfort obyvatel i na celkovou cenu instalace.
Mezi nejčastěji používané systémy patří plastový systém Almeva STARR nebo nerezový systém Schiedel Quadro
renovation.
V tab. 3 vidíme přehled standardně vyráběných průměrů vložkovacího systému Almeva STARR. V tabulce je maximální vnější rozměr vložky včetně šroubení, z nějž vychází minimální průměr stávajícího průduchu, do kterého je možné vložku spustit. V posledních dvou sloupcích jsou maximální počty připojených kotlů, které vychází z tab. 2 předchozího článku (na základě výpočtu se sáním spalovacího vzduchu z ústí komínu).
Existují případy, kdy se setkáváme s požadavkem připojení každého kotle do samostatné vložky. Zdánlivou výhodou instalace samostatných vložek je nezávislost na ostatních vlastnících. V případě potřeby vyměnit v průběhu let kotel a komínovou vložku se ukazuje, že není možné demontovat pouze jednu vložku a zajistit, aby se ostatní vložky nepoškodily nebo nerozpojily.
Z tab. 4 dimenzování je patrné, že tato varianta má smysl pouze pro menší počet zapojených kotlů (nejlépe menšího výkonu) za předpokladu, že původní komínový průduch byl dostatečně naddimenzován. Z finančního hlediska však toto řešení nedává vždy smysl, protože obnáší další náklady spojené například s dostatečným kotvením samostatných vložek nebo s instalací manžety proti dešti na ústí komínu.
Tab. 4 vznikla kombinací výpočtů v programu Aladin a geometrického výpočtu možného počtu vložek pro daný průměr původního průduchu. Z tabulky vyplývají dvě skutečnosti – jednak že pro kotle o výkonu 24 kW není vložka s průměrem 60 mm dostatečná (sání vzduchu z ústí komínu) a je nutné použít vložku o průměru 80 mm. Zároveň se do průduchů 180 mm a méně nevejde více než jedna vložka o průměru 80 mm, což oblast použití samostatných vložek značně omezuje.
Vložka se nevejde do původního průduchu
Nejjednodušším řešením je demontáž původní vložky. Protože v ČR je většina provozovaných společných komínů s keramickou vložkou (systémové komíny Schiedel Quadro a Multi), je možné původní vložky demontovat. Tím se samozřejmě značně zvýší pracnost renovace komínu a vzniknou náklady navíc, ovšem v porovnání s dalšími alternativními řešeními, jako například instalovat nový fasádní komín nebo zcela změnit způsob vytápění, jde o nejpřijatelnější řešení.
V tab. 5 jsou pro lepší představu uvedeny rozměry tvárnic komínových systémů Schiedel Quadro a Multi. Po demontáží vnitřní vložky vznikne dostatečný prostor pro vložku novou.
Technické detaily aneb na co je důležité myslet
1. Odvod kondenzátu
Jak už bylo zmíněno mnohokrát, zásadní změnou v provozování kondenzačního kotle a nekondenzačního
kotle je tvorba kondenzátu, ať už přímo v kotli, nebo ve společném komíně. Pokud bychom uvažovali ideální
spalování zemního plynu, tj. že veškerý vodík bychom dokázali navázat s kyslíkem při spalovacím procesu,
vzniklo by 1,36 kg kondenzátu z každého spáleného 1 m3 zemního plynu.
Například 4 kotle o výkonu 24 kW zapojené do společného komínu vyprodukují až 12 l kondenzátu za hodinu.
Kvůli svému nízkému pH (obvykle kolem pH 4) je kondenzát rizikem pro kanalizační soustavu, a to nejen
s ohledem na kanalizační řád provozovatele kanalizační sítě (limity pH vypouštěných odpadních vod), ale
v případě ocelových či betonových kanalizačních trubek může
kondenzát způsobit jejich degradaci a korozi. Proto je vhodné zvážit vliv kyselosti kondenzátu na kanalizační
potrubí v domě (v závislosti na materiálu potrubí). V případě potřeby je nutné kondenzát neutralizovat,
k čemuž se používají nejčastěji neutralizační boxy nebo musí být zajištěno dostatečné zředění kondenzátu
s ostatními odpadními vodami.
Odvod kondenzátu bývá jednou z nejčastějších komplikací i z hlediska napojení komínové jímky – často se stává, že jímka původního komínu není napojena a je nutné její napojení na kanalizaci vybudovat. Na mnoha instalacích navíc neexistuje jednoduchá možnost, kam odvést kondenzát z kotle. Existují dvě možnosti – buď pomocí čerpadla kondenzátu přečerpat kondenzát na jiné místo v bytě, kde je možné napojit se na kanalizaci. To ale znamená provedení stavebních úprav v bytě.
Druhou možností je svést kondenzát zpět do komínu. Funkčnost tohoto řešení je ověřena na mnoha instalacích, ale je nutné si uvědomit jednu věc – materiál použitý na odvedení kondenzátu z kotle do komínu (HT trubky, flexibilní hadice atd.) není certifikovaný pro kontakt se spalinami a nikdo nedokáže zaručit dlouhodobou spolehlivost a těsnost takového dopojení. Proto doporučujeme instalovat na vstup do komínu sifon, který tlakově oddělí komín a zajistí, že v části mezi komínem a kotlem nebude přetlak spalin a nehrozí případný únik spalin do místnosti.
2. Teplotní dilatace vložky
Při návrhu nové společné vložky může vyvstat otázka, jak vyřešit teplotní dilataci vložky. Především plastové
systémy se vyznačují velkou tepelnou roztažností, protože polypropylen, ze kterého jsou vyrobeny, má 12krát
vyšší tepelnou roztažnost než nerezová ocel. Proto existují díly, které byly vyvinuty pro absorbování
teplotní roztažnosti vložky. Vyžadují však dodatečné kotvení v místě hrdla absorbéru, což vyžaduje další
bourací a stavební práce, čímž se zvyšuje časová i finanční náročnost realizace.
Když se však detailně podíváme na průměrnou teplotu spalin ve společném komíně, pohybuje se do 40 °C (většinou i níže) a rozdíl maximální a minimální teploty vložky je tedy do 20 °C. Díky tomu je výsledná tepelná roztažnost mezi dvěma sopouchy v řádu milimetrů, a proto se dilatace vložky v praxi nijak zvlášť neřeší. Důraz na řešení tepelné dilatace vložky se klade pouze v případech, kde je zvýšená teplota spalin nebo je komín nadstandardně vysoký.
3. Požární bezpečnost
Posledním bodem je požární bezpečnost renovovaného komínu. Pokud pouze vložkujeme stávající
společný komín, neměníme nic na požárně bezpečnostním řešení stavby, které bylo již jednou vymyšleno a
zrealizováno, a proto není nutné se požární bezpečností znovu zabývat. Je pouze nutné mít na paměti požadavky
uvedené v normě ČSN 73 4201 [2], která například udává, že kouřovody společných komínů musí být provedeny
z nehořlavých materiálů třída A1 nebo A2 s výjimkou soustředných kouřovodů, kde takové omezení není.
Montáž
Před zahájením výměny kotlů a renovace komínu je nutné věnovat pozornost důkladné přípravě. Obecně je doporučováno kontaktovat stavební úřad a dle rozsahu prací zjistit, zda je vyžadováno ohlášení stavebnímu úřadu či dokonce stavební povolení.
Velmi důležité je v dostatečném předstihu před realizací provést zaměření stávajícího komínu – jednak pro návrh vhodného řešení, ale i pro zajištění všech potřebných dílů včetně zabránění nepříjemným překvapením v průběhu realizace. Komín může být například za předstěnou, která není na první pohled zřejmá, nemusí být přístupná dvířka komínu, může být nedostatečný přístup k ústí komínu atd. Samotnou montáž je nutné důkladně naplánovat s ohledem na všechny dodavatele, nutnost odpojení vytápění v bytových jednotkách, nemožnost zásobování teplou vodou a zajištění případných bouracích a stavebních prací. Obecně je doporučováno provádět práce mimo topnou sezonu, nejlépe v jarním či letním období.
Kromě standardních postupů je vhodné se při vložkování společného komínu držet těchto zásad:
-
Důkladné rozměření stávajícího komínu – přesné zaměření všech výšek sopouchů a dvířek je klíčové pro úspěšnou montáž. Dostatečně dlouhé pásmo je naprostá nezbytnost.
-
Složení vložky „nanečisto“ na chodníku – před vlastní montáží se doporučuje sestavit celý systém vložek nanečisto na zemi, aby se ověřila správnost všech rozměrů a spojů.
-
Čtvercové „kameny“, které jsou v místě sopouchů systému Schiedel Quadro a Multi se musí zpravidla odstranit pro získání dostatečného prostoru pro napojení nových šroubovacích sopouchů.
Provoz, kontroly a revize
Po dokončení realizace je nezbytné zajistit výchozí revizní zprávu spalinové cesty. Kontrola a čištění musí dle vyhlášky č. 34/2016 Sb. [1] v případě kondenzačních kotlů probíhat nejméně každé dva roky.
Závěr
Výměna nekondenzačních kotlů za kondenzační kotle v bytových domech se společným komínem je komplexní proces, který vyžaduje pečlivou přípravu, koordinaci mezi vlastníky bytů a dodržování platné legislativy. Bylo by škoda, kdyby proces výměny komplikovaly problémy, tím spíše pokud se jedná o problémy předvídatelné a poměrně snadno řešitelné.
Klíčovým doporučením je vyhnout se kombinaci nekondenzačních kotlů s kondenzačními kotli. Do společného komínu je doporučeno zaústit vždy jen plynové spotřebiče stejných provozních parametrů. Současně je nutné věnovat pozornost materiálu stávající komínové vložky, zpracování výpočtu spalinové cesty a návrhu technického řešení včetně všech specifik, které se ke společným komínům pojí.
Literatura
[1] Vyhláška č. 34/2016 Sb. ze dne 22. ledna 2016 o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty – znění
od 29. 1. 2016. In: Zákony pro lidi.cz (online). © AION CS 2010–2025 [cit. 12. 11. 2025]. Dostupné z:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016–34/zneni-20160129#f5743295
[2] ČSN 73 4201. Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv. 2025–7. ČAS.
Praha.
[3] ČSN EN 1443. Komíny – Obecné požadavky. 2020–1. ČAS. Praha.
[4] ČSN EN 13384–2+A1. Komíny – Tepelně technické a hydraulické výpočtové metody. Část 2, Společné komíny.
2020–11. ČAS. Praha.
[5] Nařízení Komise (EU) č. 813/2013 ze dne 2. srpna 2013, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign ohřívačů pro vytápění vnitřních prostorů a kombinovaných
ohřívačů (Text s významem pro EHP). In: EUR-Lex. Dostupné z: https://eur-lex.europ.aeu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX%3A02013R0813–20170109
[cit. 2025-11-12].
[6] SODOMKA, Valtr a BUKOVÁ, Veronika. Metodika realizace společných komínů při výměně plynových spotřebičů
v bytových domech. Olešovice: Komínová asociace – APOKS, 2021. ISBN 978-80-270-9494-3.
[7] JELÍNEK, Vladimír. Společné komíny: Parametry spalin a spotřebičů – 1. část. Topenářství instalace.
Praha: Topin Media s. r. o. Roč. 53 (2019), č. 3, s. 38–42, ISSN 1211–0906. Dostupné z: https://www.topin.cz/clanky/spolecne-kominy-parametry-spalin-a-spotrebicu-1-cast-detail-6633,
[8] WOLF, Jonatan. Společné komíny – co se mění s novou normou. Topenářství instalace. Praha: Topin Media
s. r. o. Roč. 59 (2025), č. 5, s. 42–44, ISSN 1211–0906. Dostupné z: https://www.topin.cz
[9] SCHIEDEL s. r. o. Technický list MULTI (online). 2019. Dostupné z: https://www.schiedel.com/downloads/cs-CZ/Projek%C4%8Dn%C3%AD%20podklady/2023–05-technicky-list-multi-2019%20.pdf
[cit. 2025-11-12].
Recenzent: Ing. Roman Vavřička, Ph.D., Ústav techniky prostředí, Fakulta strojní, ČVUT v Praze
Practical Aspects of Shared Chimneys – Part 2
The author focuses on the procedure for replacing original atmospheric boilers or other older types of appliances with new heat sources connected to an existing shared chimney flue. The article summarizes the key requirements for assessing the chimney structure, draft conditions, material resistance, and pressure regime of flue gas evacuation in connection with the installation of modern low-temperature or condensing boilers. It also addresses the risks associated with the transition from negative-pressure to positive-pressure operation, the need to install a suitable chimney liner, verification of the compatibility of multiple appliances in a single flue, and the assessment of the effective chimney height. The article includes an analysis of the relevant standards and technical regulations, in particular the requirements for condensate drainage and the conditions for the safe operation of shared chimney systems under different appliance operating modes.
Keywords: flue gas path, legislation, chimney, flue pipe, chimney design.