Společné komíny v praxi – 1. část

Autor se zaměřuje na postup při náhradě původních atmosférických kotlů či jiných starších typů spotřebičů novými zdroji tepla, připojenými na stávající společný komínový průduch. Článek shrnuje klíčové požadavky na posouzení komínového tělesa, tahové podmínky, materiálovou odolnost a tlakový režim odvodu spalin v souvislosti s instalací moderních nízkoteplotních nebo kondenzačních kotlů. Dále se věnuje rizikům spojeným s přechodem z podtlakového na přetlakový provoz, nutnosti instalace vhodné komínové vložky, ověřování kompatibility více spotřebičů v jednom průduchu a posouzení účinné výšky komínu. Součástí je i rozbor souvisejících norem a technických pravidel, zejména požadavků na odvod kondenzátu a podmínek bezpečného provozu společných komínových systémů při různých provozních režimech spotřebičů.

Recenzent: Roman Vavřička

Úvod

Je nutný nový komín při výměně plynových kotlů zapojených do společného komínu? Jak se navrhují a provádějí společné komíny v praxi? Jaké jsou limity a nové výzvy s ohledem na změny v legislativě a technický vývoj? Tento příspěvek je zaměřen především na zkušenosti z praxe při renovacích společných komínů s keramickou vložkou a současně poukazuje na okrajové podmínky, které jsou pro návrh a realizaci podstatné.

Na základě předchozího článku vydaného v časopisu Topenářství instalace č. 5/2025 [8] byly definovány tzv. společné komíny využívající odvod spalin od spotřebičů na plynná paliva, přičemž dle aktualizované ČSN 73 4201 [2] mohou být nově připojovány pouze uzavřené spotřebiče typu „C“.

Ačkoliv již deset let platí nařízení Komise (EU) č. 813/2013 [5], v jehož důsledku jsou téměř všechny nově instalované plynové kotle kondenzační, přesto je v provozu stále řada plynových kotlů nekondenzačních s nuceným odtahem spalin, někdy v praxi označovány často tzv. „turbo kotle“, připojených ke společnému komínu. S jejich končící životností dochází k potřebě výměny za moderní kondenzační kotle, s čímž se pojí i problematika použitelnosti stávajícího společného komínu a nezřídka i nutnost komín renovovat.

Společné komíny v novostavbách

Na trhu existuje mnoho výrobců, kteří mají ve svém portfoliu komínové systémy vyvinuté pro zapojení více kondenzačních kotlů do společného komínu. Zpravidla jde o koncentrické systémy, které zajišťují současně odvod spalin i přívod spalovacího vzduchu a bývají navrženy z různých materiálů – ať už jde o systémy s plastovou, nerezovou či keramickou vložkou.
Nicméně v dnešní době se v případě novostaveb bytových domů navrhuje vytápění i příprava teplé vody v rámci centrální kotelny a nové společné komíny jsou stavěny jen zřídka. Z tohoto důvodu se budeme dále věnovat především problémům a výzvám vyplývajícím z potřeby výměny kotlů připojených do stávajících společných komínů, což je v této oblasti největším tématem současné praxe.

Výměna kotlů zapojených do stávajícího společného komínu

Hlavní problém? Domluva v rámci SVJ!
Nejprve je nutné si ujasnit, proč k výměně jednoho či více kotlů dochází. Ne vždy se setkáváme s ideálním případem, kdy jsou všechny stávající kotle stejně staré, a tedy přibližně stejně opotřebené, a kdy se všichni vlastníci bytů jednomyslně shodnou na výměně kotlů za nové. Často dochází k situacím, kdy v minulosti například některým majitelům dosloužil kotel dříve než jiným, vyměnili jej ještě dříve před platností nařízení Komise (EU) č. 813/2013 [5] za nový, ale opět za nekondenzační kotel, který je dnes stále v relativně dobrém stavu a mohl by být provozován ještě řadu let. Pak se nelze divit, že vlastník bytu s relativně novým kotlem nechce investovat do nového zařízení dříve, než je nezbytně nutné.

Zásadní otázka tedy zní:
Lze připojovat nekondenzační kotle s nuceným odtahem spalin a kondenzační kotle do společného komínu?

Teoreticky ano, ale tento způsob zapojení je technicky velmi problematický, přestože není legislativně nijak omezen. Z hlediska spalinové cesty jsou mezi nekondenzačními kotly s nuceným odtahem spalin a kondenzačními kotly významné rozdíly:
– Teplota spalin – kondenzační kotle mají výrazně nižší teplotu spalin, která na hrdle kotle dosahuje přibližně 40 až 80 °C, zatímco u nekondenzačních kotlů byla teplota výrazně vyšší 120 až 180 °C. Nižší teplota spalin implikuje nižší přirozený tah komínu, což souvisí s potřebou výkonnějšího ventilátoru u kondenzačních kotlů.
– Průtok spalin – kondenzační kotle mají díky účinnějšímu spalování a menšímu přebytku vzduchu nižší průtok spalin.
– Dispoziční tlak ventilátoru – zatímco u nekondenzačních kotlů býval dostupný tlak nejčastěji 40 až 60 Pa, kondenzační kotle dnes běžně dosahují možného přetlaku 100 až 200 Pa a některé modely i výrazně více. Zatímco původní komíny byly provozovány v podtlaku (tlak ventilátoru sloužil k překonání tlakových ztrát kouřovodu a z komínu odcházely spaliny přirozeným tahem), komíny pro kondenzační kotle musí být určeny pro přetlakový provoz.

Chceme-li připojit nekondenzační a kondenzační kotle současně do společného komínu, je nutné mít v první řadě komín z materiálu splňujícího všechny požadavky pro oba typy kotlů – především musí být odolný do teploty alespoň 200 °C, musí být určen pro přetlakový provoz minimálně tlakové třídy P1, tedy do 200 Pa, a musí mít třídu odolnosti proti působení kondenzátu W (komín určen promokrý provoz).

Dále je nutné prověřit spalinovou cestu výpočtem dle ČSN EN 13384–2 [4], kde záleží na mnoha faktorech, jakými jsou například vzájemné umístění kotlů či poměr nekondenzačních a kondenzačních kotlů. V neposlední řadě je nutné osazeních zpětných klapek na kouřovody nebo zajištění, že společný komín bude v každém stavu provozován v podtlaku a nehrozí tedy zpětné proudění spalin do kotle, který aktuálně není v provozu. Do každého kouřovodu původního nekondenzačního kotle je nutné zabudovat díl pro odvod kondenzátu, který by mohl poškodit výměník a další komponenty nekondenzačního kotle.

I přes splnění všech výše uvedených podmínek se v praxi objevují případy, kdy došlo k omezení funkčnosti s poškozením některých kotlů. Proto dnes většina odborníků doporučuje vyměnit všechny kotle současně s cílem vyhnout se potenciálním problémům.

Jediné stoprocentně jisté a bezpečné řešení připojení nekondenzačních a kondenzačních kotlů do společného komínu představuje napojení každého kotle na samostatnou nerezovou vložku, avšak toto řešení je technicky i finančně náročné a mělo by se k němu přistoupit až v krajním případě, kdy žádné jiné řešení není možné.

Kromě výše uvedených problémů spojených s připojením nekondenzačních a kondenzačních kotlů do společného komínu existují i další významné důvody, proč provést výměnu všech kotlů současně.
Především jde o významnou úsporu plynu, protože účinnost nekondenzačních kotlů je nižší a často se pohybuje okolo 80 %, zatímco kondenzační kotle dosahují energetické účinnosti až 95 % a tento rozdíl se pak významně projeví v nákladech na zemní plyn.

Dále mají kondenzační kotle své výhody i z hlediska komfortu užívání. Díky vyššímu rozsahu modulace výkonu kotle (nejčastěji 1:10 jmenovitého tepelného výkonu) a vzhledem k tomu, že jsou navrženy tak, aby disponovaly nejvyšší účinností právě při částečném zatížení, jsou provozovány kontinuálně – tím dochází k méně častému cyklování kotle především v podzimním a jarním období. Posun v oblasti regulace a řízení navíc nabízí u mnoha výrobců moderní uživatelské prostředí včetně vzdáleného ovládání pomocí aplikace v chytrém telefonu.

Současná výměna všech kotlů

Předpokládejme situaci, kdy se všichni vlastníci bytových jednotek dohodli na společné výměně všech kotlů současně. Při rozhodování o výběru nových kotlů existují v zásadě dvě varianty:

a) Všechny kotle stejné – tato varianta může vést k složitějším vyjednávacím podmínkám mezi vlastníky, protože ne každý má stejné požadavky na parametry kotle, ačkoliv většinou nejde o argumenty technického rázu, ale o subjektivní názory na daného výrobce kotlů. Pokud se vlastníkům podaří shodnout na jednom typu kotle stejného výrobce, výrazně se zjednoduší návrh spalinové cesty, minimalizují případné problémy způsobené různými výkony, teplotními a tlakovými parametry spalin kotlů, a navíc si majitelé tímto krokem významně vylepší pozici pro vyjednávání o podmínkách s dodavatelem kotlů.

b) Různé typy kotlů – zde existuje omezení dle normy ČSN 73 4201, která stanoví, že největší jmenovitý výkon spotřebiče nesmí být větší než dvojnásobek jmenovitého výkonu nejmenšího připojeného spotřebiče a dispoziční tlak ventilátoru jednotlivých kotlů by se neměl lišit o více než 40 Pa. Je zřejmé, že každý kotel bude mít jiný výkon, jinou teplotu, průtok spalin a odlišný bude i dispoziční tlak na spalinovém hrdle. Pro výpočet a návrh spalinové cesty je nutné určit přesné umístění kotlů, jelikož i vzájemné umístění kotlů má vliv na výsledek výpočtu a na způsob připojení jednotlivých kotlů.

Návrh řešení odvodu spalin

Ve chvíli, kdy jsou vybrány nové kotle, je potřebné shromáždit podklady pro předběžné posouzení použitelnosti stávajícího komínu a návrh dalšího postupu.

V první řadě je nutné zajistit projektovou dokumentaci dle skutečného stavu nebo alespoň pasport komínu, díky kterému bude zřejmý počet připojených spotřebičů, výška jednotlivých částí komínu atd.

Dále je žádoucí zajistit revizní zprávu spalinové cesty, z které se můžeme dočíst detaily podstatné pro další rozhodování, především teplotní a tlakovou třídu komínu a jeho odolnost vůči kondenzátu. Kromě revize spalinové cesty je vhodné mít připravenou i poslední zprávu o kontrole a čištění spalinové cesty, díky které získáme představu o aktuálním technickém stavu komínu.

V dnešní době by měly být obě zprávy dostupné téměř ve všech případech, protože povinnost výchozí revize a pravidelných kontrol existuje již od 80. let minulého století.

Pro prvotní posouzení, zdali je možné použít stávající komín pro odvod spalin kondenzačních kotlů, slouží nejlépe zatřídění komínu, které je uvedeno v revizní zprávě. Kritické bývají tyto body:
a) Odolnost vůči kondenzátu (D/W) – komín musí být určen pro mokrý provoz (označení W), což souvisí s materiálem komínu. Z materiálů, které bývaly dříve používány (hliník, šamot, keramika a nerezová ocel) je vhodná vždy nerezová ocel a v některých případech i keramika.
b) Tlaková třída komínu (Nx/Px/Hx) – komín musí být přetlakový (nejčastěji tlaková třída P1).
c) Způsob odvodu kondenzátu – musí být zajištěn za všech okolností.

U původních komínů často odvod kondenzátu chybí a je nutné jej vybudovat, což může být v některých případech komplikované. Jednodušší pak může být například založit komínovou vložku na patní koleno a odvést kondenzát před nejníže umístěným kotlem.

Fasádní nerezové společné komíny

Než se budeme věnovat komínům s keramickou vložkou, které tvoří majoritu instalovaných společných komínů, je nutné zmínit také fasádní společné komíny. Zde je rozhodování o použitelnosti původního komínu pro odvod spalin kondenzačních kotlů poměrně jednoduché – v případě splnění všech potřebných podmínek na materiál i zatřídění je následně nutné ověřit, jestli stávající dimenze vyhovuje novým kotlům a následně je třeba provést kontrolu na místě odborníkem (kominíkem či revizním technikem spalinových cest). Ten posoudí technický stav komínu, provede tlakovou zkoušku a zajistí nutné úpravy, jako například výměnu kouřovodů nebo odvod kondenzátu z komínu do kanalizace.

Pokud kterákoliv z podmínek není splněna, bývá nejjednodušší komín kompletně demontovat a nahradit novým. Nový komín se navrhne na míru novým kotlům. Návrh je výrazně jednodušší než u keramických komínů vedených uvnitř budovy, protože na fasádě nebývají žádné prostorové limity. Případně existuje možnost spustit do původního komínu vložku, což však v praxi bývá velmi komplikované, zejména kvůli malým průměrům původních sopouchů.

Společný komín s keramickou vložkou

Zatímco u fasádních nerezových komínů je situace poměrně jednoduchá, v případě keramických společných komínů existuje mnoho limitů a potenciálních problémů, které mohou nastat.
Máme-li stávající komín s vhodnými vlastnostmi pro odvod spalin od kondenzačního kotle (vyhovuje materiál a je určen pro přetlak), je nutné provést stejné kroky jako v případě fasádního komínu - ověřit vhodnost dimenze komínu výpočtem a zajistit odborníka pro posouzení technického stavu včetně případných úprav spalinové cesty viz výše.

V ČR jsou masivně rozšířeny společné komíny Schiedel Quadro, později Schiedel Multi, instalované na přelomu tisíciletí. Proto budou následující postupy a problémy znázorňovány v příkladech těchto společných komínů. Jejich konstrukce je tvořena čtvercovou tvárnicí z lehčeného betonu a keramickou vložkou, mezi nimiž je vzduchová mezera, kterou je přiváděn spalovací vzduch ke kotlům. Společné komíny Quadro mají šamotovou vložku, proto jsou určeny pro podtlakový provoz s teplotou spalin do 200 °C a jsou zatříděny jako odolné vůči kondenzátu (W), ačkoliv z praxe víme, že pro odvod spalin kondenzačních kotlů nejsou z důvodu velkého množství kondenzátu vhodné.

Systém Multi je vybaven modernější izostatickou vložkou, která odolává kondenzátu mnohem lépe a při dodržení všech montážních postupů může být použita i pro přetlakový provoz do 200 Pa.

Pokud stávající komín nelze pro nové spotřebiče použít, je základní variantou řešení jeho vložkování. Do stávajícího komína je jeho vyústěním vsunuta plastová, případně nerezová vložka, jejíž vhodný průměr se stanoví pomocí výpočtu. Alternativou ke společné vložce mohou být i samostatné vložky pro odvod spalin od každého kotle zvlášť, které však mají své technické limity.

Výpočet dimenze společné komínové vložky

Pro výpočty spalinových cest jsou používány speciální programy.

Evropsky nejrozšířenějším programem je Aladin od německé firmy Kesa, ale v Česku se rovněž používá program Protech.

Výpočetní programy provádějí kalkulace společných komínů na základě ČSN 13384–2 a kontrolují, zda jsou splněny všechny tlakové i teplotní podmínky pro bezpečný odvod spalin do ovzduší:

1. Tlakové podmínky – vyjadřují, jestli jsou celkové tlakové ztráty proudících spalin vyšší či nižší než dostupný tlak ventilátoru na hrdle kotle. Výpočet splnění tlakové podmínky neprobíhá pouze při plném výkonu, jako je tomu v případě některých spotřebičů na pevná paliva, ale jde o soubor několika dílčích výpočtů. Tyto se provádí pro následující stavy:
– Všechny kotle současně v plném zatížení.
– Všechny kotle současně v částečném zatížení.
– Jeden kotel v plném zatížení, ostatní kotle vypnuty.
– Jeden kotel v částečném zatížení, ostatní kotle vypnuty.
– Jeden kotel v částečném zatížení, ostatní kotle v plném zatížení.

2. Zpětné proudění spalin (jeden kotel vypnutý, všechny ostatní kotle v plném zatížení)
– Jde o specifický výpočet tlaku v komíně, jako jediný neporovnává tlakové ztráty s dostupným tlakem ventilátoru kotle.
– Výpočet zjišťuje, zda spaliny z komínu nebudou proudit do vypnutého kotle a skrz něj do sání vzduchu (kotle typu „C“) a v případě netěsnosti sání i do místnosti. Kromě zdravotního rizika představují mokré spaliny problém i pro samotný kotel, kde mohou zničit některé komponenty, jako například hořák či elektroniku.
– Zjednodušeně řečeno musí být v sopouchu vypnutého kotle podtlak. Pokud výpočtem zjistíme, že je v sopouchu přetlak, musí být instalována zpětná klapka. Ta zajistí, že se spaliny nedostanou do vypnutého kotle. Některé kotle již mají zpětnou klapku integrovanou. U zařízení, která klapku nemají, je nutné ji dodatečně instalovat do kouřovodu.

Teplotní podmínka – výpočtem se ověří, zda mají spaliny v ústí komínu vyšší teplotu, než je bod mrazu. Kondenzace spalin na vnitřní stěně komínu je v pořádku, ale zamrznutí kondenzátu v komínu by mohlo způsobit vážné problémy. Kvůli kombinaci nízké teploty spalin a koncentrického přívodu spalovacího vzduchu, čímž jsou spaliny dále výrazně ochlazovány, vychází teplotní podmínka často negativně. Vzhledem k praxi, kdy se se zhoršenou průchodností spalinové cesty kvůli ucpání ledem nesetkáváme (s výjimkou různých stříšek, které naopak velmi rády namrzají ledem, což je ovšem jiné téma), lze označit teplotní podmínky dané výpočetní normou za příliš náročné.

Proto se v praxi splnění teplotních podmínek nevyžaduje. Teplotní podmínky se dle ČSN EN 13384–2 počítají pro teplotu venkovního vzduchu –15 °C. Nicméně i při takto nízké venkovní teplotě se výpočet provádí pro minimální zatížení všech kotlů, přestože se dá logicky předpokládat, že při těchto mrazech budou kotle pracovat naopak v mnohem vyšším zatížení.

Příklad

Pro ilustraci si uveďme typický příklad výpočtu teploty spalin v ústí komínu. Jedná se o společný keramický komín s plastovou vložkou DN 125, do kterého jsou zapojeny 4 kotle o jmenovitém epelném výkonu 24 kW (účinná výška komínu 12 m). Výsledná teplota spalin v ústí komínu je znázorněna v tab. 1. Z výsledků je zřejmé, že riziko tvorby ledu na vnitřní stěně vložky je zejména při minimálním zatížení. Zásadní vliv má i teplotní spád otopné vody systému vytápění, který má přímý vliv na teplotu spalin.

Z výše uvedených důvodů zanedbáme teplotní podmínku a vypočteme vhodný minimální průměr vložky na základě tlakových podmínek. Provedeme sérii výpočtů, jejichž výsledkem je minimální potřebný průměr komínové vložky (tab. 2).

Pro výpočty byly použity parametry spalin kotle Bosch Condens GC 2300i, pro jiné kotle mohou dimenze vycházet mírně odlišně. Kouřovody jsou ve všech případech koncentrické v dimenzi 80/125 mm, spalovací vzduch je přiváděn protiproudem z ústí komínu. Výsledné průměry komínové vložky byly vybrány z řady běžně vyráběných průměrů komínových vložek.

Účinná výška komínu byla zvolena tak, aby mezi dvěma připojenými kotly nad sebou bylo 2,8 m (nad posledním kotlem 3 m), přičemž je uvažováno připojení pouze jednoho kotle v každém podlaží. Nicméně norma ČSN 73 4201 připouští připojení i dvou kotlů ve stejném podlaží – v takovém případě bude při stejném počtu kotlů výška komínu nižší, proto budou nižší tlakové ztráty a je možné, že vyjde i menší minimální průměr komínové vložky, než je uvedeno v tab. 2.

Z výsledků v tab. 2 vidíme, že existuje značný rozdíl v potřebném průměru vložky v závislosti na výkonu kotle. Často se výkon kondenzačních kotlů navrhuje podle výkonů původních nekondenzačních kotlů a nebere se v potaz například nedávné zateplení fasády, výměna oken nebo jiná opatření pro snížení energetické náročnosti budovy. Potom si vlastníci bytů připlatí hned dvakrát – poprvé za naddimenzovaný kotel a podruhé za naddimenzovanou komínovou vložku, jejíž instalace může vyžadovat více bouracích a stavebních prací, které jsou v konečném důsledku zbytečné. Kromě výkonu kotle je podstatná i přítomnost zpětné klapky přímo v kotli. V porovnání s kotlem, který zpětnou klapku nemá a kde musí být klapka instalována externě do kouřovodu, je pro kotel s integrovanou klapkou často vyhovující vložka menšího průměru. 

Literatura

[1] Vyhláška č. 34/2016 Sb. ze dne 22. ledna 2016 o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty – znění od 29. 1. 2016. In: Zákony pro lidi.cz (online). © AION CS 2010–2025 [cit. 12. 11. 2025]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016–34/zneni-20160129#f5743295
[2] ČSN 73 4201. Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv. 2025–7. ČAS. Praha.
[3] ČSN EN 1443. Komíny – Obecné požadavky. 2020–1. ČAS. Praha.
[4] ČSN EN 13384–2+A1. Komíny – Tepelně technické a hydraulické výpočtové metody. Část 2, Společné komíny. 2020–11. ČAS. Praha.
[5] Nařízení Komise (EU) č. 813/2013 ze dne 2. srpna 2013, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign ohřívačů pro vytápění vnitřních prostorů a kombinovaných ohřívačů (Text s významem pro EHP). In: EUR-Lex. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX%3A02013R-0813–20170109[cit. 2025-11-12].
[6] SODOMKA, Valtr a BUKOVÁ, Veronika. Metodika realizace společných komínů při výměně plynových spotřebičů v bytových domech. Olešovice: Komínová asociace – APOKS, 2021. ISBN 978-80-270-9494-3.
[7] JELÍNEK, Vladimír. Společné komíny: Parametry spalin a spotřebičů – 1. část. Topenářství instalace. Praha: Topin Media s. r. o. Roč. 53 (2019), č. 3, s. 38–42, ISSN 1211–0906. Dostupné z: https://www.topin.cz/clanky/spolecne-kominy-parametry-spalin-a-spotrebicu-1-cast-detail-6633,
[8] WOLF, Jonatan. Společné komíny – co se mění s novou normou. Topenářství instalace. Praha: Topin Media s. r. o. Roč. 59 (2025), č. 5, s. 42–44, ISSN 1211–0906. Dostupné z: https://www.topin.cz
[9] SCHIEDEL s. r. o. Technický list MULTI (online). 2019. Dostupné z: https://www.schiedel.com/downloads/cs-CZ/Projek%C4%8Dn%C3%AD%20podklady/2023–05-technicky-list-multi-2019%20.pdf[cit. 2025-11-12].

Practical Aspects of Shared Chimneys – Part 1

The author focuses on the procedure for replacing original atmospheric boilers or other older types of appliances with new heat sources connected to an existing shared chimney flue. The article summarizes the key requirements for assessing the chimney structure, draft conditions, material resistance, and pressure regime of flue gas evacuation in connection with the installation of modern low-temperature or condensing boilers. It also addresses the risks associated with the transition from negative-pressure to positive-pressure operation, the need to install a suitable chimney liner, verification of the compatibility of multiple appliances in a single flue, and the assessment of the effective chimney height. The article includes an analysis of the relevant standards and technical regulations, in particular the requirements for condensate drainage and the conditions for the safe operation of shared chimney systems under different appliance operating modes.

Keywords: chimney, flue gas path, legislation, flue pipe, shared chimneys, chimney design.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ