Máte správné logo?
Žijeme v době reklamní. Někdo nabízí služby kadeřnické, jiný třeba autoklempířinu, další
slibuje naučit nás plynně anglicky během dvou týdnů, ten prodává reality, onen zase koláče, kterým se
nic nevyrovná. A reklama na nás útočí ze všech stran – z billboardů a plakátů, ze stránek časopisů a novin,
v nejnapínavějších okamžicích detektivních seriálů nás ruší z televizních obrazovek, obří porci jí musíme
spolknout s popkornem, než se v kině prokoušeme k úvodním titulkům filmu, za který jsme právě vyhodili
několik stovek. Je na obalech a na taškách, na plotech a zdech domů, na transparentech, na bocích tramvají
i na dresech našich sportovních miláčků. Máme tendenci si na ni stěžovat, ale zároveň nás uchvacuje. Pomlouváme
reklamní šoty, ale přebíráme jejich hlášky. Můžeme kritizovat, že jsme zahlceni reklamou, ale to je tak
všechno, co proti tomu můžeme dělat.
Protože ovšem čtete tyto řádky v rubrice věnované právu, zkusíme se podívat na reklamu a její souvislosti
trochu jinak – a ačkoliv je to obecně téma od instalatérství a topenářství zdánlivě odtažité, zjistíme,
že všechno souvisí se vším. Žádný instalatér nebo topenář, živnostník ani obchodní společnost se bez reklamy
totiž zkrátka neobejde. I kdyby šlo jen o její rozměrově téměř nepatrnou (ale fakticky klíčovou) část,
které jsme v běžné řeči zvyklí říkat třeba logo.
Zpracováno na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 15 A 40/2024
Ochranná známka
Máme tu případ, který koncem loňského roku řešil správní soud. Firma s názvem OLYMPSERVIS CZ, s. r. o., se před ním domáhala zrušení jednoho rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví. Úřad totiž prohlásil obrazovou ochrannou známku této firmy (pro naše účely – žalobkyně) za neplatnou a v rozkladovém řízení (což je před Úřadem obdoba odvolacího řízení) jeho předseda rozklad zamítl a rozhodnutí Úřadu potvrdil. Dotčená známka byla tvořena červenobílým nápisem Olympservis.cz, nad nímž (zleva doprava v červené barvě) a pod nímž (zprava doleva v modré barvě) byly vyvedeny šipky.
Abychom porozuměli, o co se jednalo, musíme si ale ještě připomenout určité penzum podrobností. Neplatnost ochranné známky byla vyslovena pro dodatečnou montáž topných zařízení do budov, instalace, opravy a údržbu vytápěcích zařízení, opravy a údržbu přístrojů pro topení, instalace, montáž, údržbu a opravy topných zařízení, rutinní servis topných přístrojů, instalaci zařízení pro ústřední topení, opravy nebo údržbu kotlů (boilerů), montáž a opravy kotlů (kotlářství) a technické navrhování a plánování topných instalací. Naopak v platnosti Úřad ponechal zmíněnou ochrannou známku pro čištění topných těles, instalace, opravy a údržbu ohřívačů vzduchu, poradenské služby vztahující se k instalaci přístrojů na topení a chlazení, instalaci, montáž, údržbu a opravy ventilačních a klimatizačních zařízení(názvy jednotlivých služeb jsou převzaty z mezinárodního třídníku zboží a služeb).
Proč k prohlášení ochranné známky za neplatnou došlo? U kořenů stála jiná společnost, AUDRY CZ, a. s., která se toho domáhala s tvrzením, že je vlastníkem starší kombinované ochranné známky OLYMP, která je zapsána pro podobné služby a zboží: odvzdušňovací a odplyňovací zařízení napájecí vody; tepelné hlídače; výrobky topenářské techniky, zejména hořáky, kotle, expansní nádrže pro topná zařízení, tepelné moduly (topné skříně), otopná tělesa, solární topné systémy, zásobníky tepla, zásobníky teplé vody, expansní automaty k tepelným soustavám, armatury pro topná zařízení, odvzdušňovací a odplyňovací zařízení topných soustav, zařízení pro automatické doplňování a úpravu vody, regulátory pro otopné soustavy a kotelny, regulátory ohřívačů horké vody, regulátory pro vodní nebo plynová zařízení a potrubí, diagnostika otopných soustav a potrubí, regulační pulty pro kotle a hořáky, regulační systémy pro hoření.
Průměrný spotřebitel
Když předseda Úřadu posuzoval celou věc na základě rozkladu, postupoval systematicky. Nejprve se zamýšlel nad „průměrným spotřebitelem“, který se vyznačuje určitou mírou informovanosti. Z tohoto pohledu se mu některé z uvedených služeb mohou skutečně zdát podobné. Míru podobnosti pak nahlížel ze sémantického, fonetického a vizuálního hlediska. Dospěl k závěru, že porovnávané ochranné známky jsou si ve vysoké míře podobné (průměrný spotřebitel přiznává počáteční části slova – jímž je v tomto případě základ „Olymp“ – větší význam, zatímco rozdíly nedistinktivních prvků „servis“ a „.cz“ nemohou shodnost v počátečním prvku překonat). Jak se uvádí v soudním spisu: „Předseda ÚPV tedy dospěl k závěru, že porovnávané OZ vyvolávají podobný celkový dojem.“
Z těchto úvah vyplynul logicky další závěr, že existuje pravděpodobnost záměny a že zejména laikům by tato situace mohla znemožňovat poučenou orientaci v problému, takže by se spotřebitel mohl domnívat, že zboží a služby takto označené pocházejí ze stejného zdroje.
Směřujeme ke správnímu soudu
Výsledky, k nimž se správní orgán (Úřad průmyslového vlastnictví a v druhé instanci jeho předseda) dobral, se celkem pochopitelně žalobkyni ani za mák nelíbily. Rozhodla se proto podat žalobu a předložit tedy věc správnímu soudu. Argumentovala, že „průměrného spotřebitele“ je třeba vymezit jinak, než jak učinil Úřad, protože ve skutečnosti nejde o laickou veřejnost v běžném vnímání, nýbrž o zkušené a zasvěcené projektanty, u kterých záměna nehrozí.
Kromě toho tvrdila, že „… z hlediska vizuálního má napadená ochranná známka jiný font, grafiku a barevné provedení. Nadto neobsahuje pouze slovo »Olymp«, ale dohromady psané a vyslovované slovo »Olympservis«, což napadenou známku odlišuje i z hlediska fonetického. Při vyslovení celé napadené ochranné známky ztratí slovo »Olymp« na důrazu. Dána je i odlišnost sémantická, protože slovo servis nepochybně odkazuje na to, že žalobkyně poskytuje pouze služby. Je zde tedy významná vizuální a fonetická odlišnost, a porovnávaná označení tedy podobná nejsou.“
V první instanci byl příslušným správním soudem Městský soud v Praze, který věc podrobně posoudil a dospěl k výroku, že žaloba není důvodná. Podívejme se podrobněji na argumentaci, kterou tento závěr podložil.
Podobnost zboží a služeb
Především si položil otázku shodnosti či podobnosti výrobků a služeb a shledal, že v dané věci není sporná, což dostatečně prokázal správní orgán již v prvostupňovém rozhodnutí. Soud tedy jen obecně připomíná, že „shodnost, resp. podobnost kolizních výrobků a služeb je dána, pokud mají stejné či natolik blízké podstatné znaky, v důsledku čehož mohou u průměrného spotřebitele vyvolat představu, že pocházejí od jednoho subjektu. Podobnost může mít různou míru, přičemž i z tohoto hlediska stupeň zjištěné podobnosti ovlivňuje závěr o nebezpečí záměny.“
Jak se pozná průměrný spotřebitel?
Za kontroverznější správní soud označil otázku vymezení pojmu „průměrný spotřebitel“. To vskutku není jednoduchá věc, o čemž svědčí mimo jiné fakt, že se jí zabýval už i Soudní dvůr Evropské unie. Tímto termínem je označován běžný spotřebitel, kterému jsou sporné výrobky a služby určeny – podle evropské soudní instituce je takový spotřebitel řádně informovaný, přiměřeně vnímavý a opatrný.
Mohu-li si v této souvislosti dovolit poznámku ryze osobní, musím jako právník, publicista a nakladatel přiznat, že přiměřeně chápu třeba existenci diagnostiky otopných soustav a potrubí, ale že bych si pod tím pojmem dokázal něco přesnějšího představit v reálu, to ani po osmileté spolupráci s tímto časopisem a po zpracování mnoha desítek soudních rozhodnutí týkajících se topenářství, instalatérství a spojených disciplín říci nemohu (myslím, že je to podobné, jako se snad topenáři a instalatéři léta čtoucí tuto rubriku mohou cítit lépe poučeni v právu, ale patrně o spoustě právních problémů, s nimiž se setkávají v běžném životě, a o možnostech jejich řešení informováni nejsou).
Co je v tomto kontextu důležité, ocitujme z rozhodnutí správního soudu: „Není nutné, aby pravděpodobnost záměny existovala pro celou relevantní veřejnost. Pro vyhovění námitkám postačí, je-li shledána pravděpodobnost záměny ve vztahu k nikoliv zanedbatelné části relevantní veřejnosti.“
Soud se opřel o shrnutí, jež provedl Úřad průmyslového vlastnictví v prvoinstančním řízení, kde konstatoval, že průměrného spotřebitele je nutno spatřovat v širokém okruhu spotřebitelů (spotřebitelské veřejnosti), který o výše uvedené služby a zboží má (může mít) zájem. Tuto pestrobarevnou skupinu tvoří na jedné straně podnikatelé, živnostníci a další subjekty s relativně vysokou mírou profesionálních znalostí a vědomostí (kam se nepochybně topenáři a instalatéři řadí), ale také koncoví uživatelé a spotřebitelé (kam patří stejně tak učitelky mateřských škol, chemičtí inženýři, prodavačky obuvi nebo my, právníci).
Jak trefně formuluje Úřad průmyslového vlastnictví, „vzhledem k různorodosti spotřebitelů a k povaze a účelu výrobků a služeb, u nichž je požadována určitá kvalita a spolehlivost, lze očekávat, že se bude jednat o spotřebitele informované v různém rozsahu, přičemž míra jejich pozornosti při výběru může kolísat od střední až po vysokou. Stupeň pozornosti a informovanosti takové osoby při jejich výběru se přitom zpravidla bude odvíjet nejspíše od pořizovací ceny těchto výrobků či služeb s nimi bezprostředně souvisejících.“
Mimochodem – zmínka o tom, jak významnou psychologickou roli ve formování pozornosti a v naší ochotě zjistit si o tom, co si kupujeme, co nejvíce, hraje cena zboží a služeb, je velmi důležitá. Mnohdy to pak dopadá jako s tím pověstným zajícem v pytli, o čemž bychom jako právníci mohli vyprávět. Potvrzuje to ostatně i názor předsedy Úřadu, který v té souvislosti poznamenal, že „… v daném případě není napadená ochranná známka zapsána jen pro služby spojené s expanzními automaty ve velkých projektech (budovách), u nichž by snad mohli být spotřebitelem pouze profesionálové (odborníci) s vysokou mírou pozornosti a informovanosti. Je zapsána pro různé služby ve třídách 37, 40 a 42 mezinárodního třídění (instalace, údržbu, opravy, poradenství) v oblasti topení a chlazení, které mohou využívat nejenom profesionálové, ale také laici či domácí kutilové, kteří o těchto službách zpravidla nemají takový přehled, a jejich míra pozornosti se odvíjí od ceny těchto služeb.“
Jde tedy nejen o profesionální poučené využití, ale také o individuální spotřebu realizovanou v rodinných domech, chatách, chalupách a dalších prostorech, o výrobky instalatérské i topenářské techniky, jako jsou kotle, hořáky, regulační prvky, odvzdušňovací a odplynovací zařízení a další produkty, které běžně využívá laická veřejnost v domácnostech.
Správní soud se s těmito závěry plně ztotožnil a zdůraznil, že problém možnosti a pravděpodobnosti záměny je nutno posuzovat pod zorným úhlem skupiny dotčených subjektů s nižší mírou pozornosti a informovanosti. Doslova v odůvodnění svého rozhodnutí prohlásil, že „… rozhodnou část relevantní spotřebitelské veřejnosti budou tvořit průměrně informovaní a pozorní spotřebitelé nakupující ostatní druhy expansních automatů a nejrůznější topenářskou techniku a související služby. Správní orgány tedy správně vymezily relevantního spotřebitele jako průměrně až více informovaného a pozorného, nikoliv tedy nutně odborníka, a to i v závislosti na typu výrobku.“ Tím se soud vyrovnal s první námitkou žalobkyně.
Sledujte všechny prvky
Druhá námitka je méně specifická vzhledem k oborům topenářství a instalatérství, protože se vztahuje k samotnému problému podobnosti obou porovnávaných ochranných známek. Naproti tomu ale je zajímavá přinejmenším z hlediska obchodního a podnikatelského, a proto se u ní rovněž na chvíli zastavme.
Existuje obecná judikatorní koncepce, která říká, jak správně postupovat, jestliže v případě takového konfliktu srovnáváme ochranné známky (tato konstrukce vychází opět z judikatury Evropského soudního dvora). Podle ní je třeba brát v úvahu vždy všechny prvky označení, bez ohledu na to, jestli je některý z nich v obrazovém ztvárnění větší a jiný menší (výjimku tvoří pouze skutečně zanedbatelné prvky), a na to, zda jsou, či nejsou distinktivní (distinktivita vyjadřuje schopnost odlišení – v zásadě platí, že čím je pojem obecnější, tím méně je distinktivní).
Soud to vysvětluje takto: „Přestože se stupeň podobnosti dvou označení posuzuje podle stupně vizuální, fonetické a významové podobnosti, a to s přihlédnutím ke kategorii dotčených výrobků nebo služeb a podmínkám, za kterých jsou tyto výrobky nebo služby uváděny na trh, musí být nebezpečí záměny posuzováno i z globálního pohledu. Vizuální, fonetická nebo významová podobnost kolidujících označení musí být tedy založena na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Průměrný spotřebitel přitom obvykle vnímá ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily.“
Ve zkoumaném textu hrají ze sémantického (obsahového, významového) hlediska roli na jedné straně poměrně silně rozlišovací slovo „Olymp“ a na druhé straně velmi málo distinktivní (říkáme –generický) pojem „servis“, který nebude při vnímání mít zdaleka takovou úlohu (nemluvě už vůbec o doplňku „cz“, který může být spojen prakticky s čímkoliv).
Z hlediska fonetického, jak se uvádí v soudním spisu, „napadená ochranná známka neobsahuje pouze slovo »Olymp«, ale dohromady psané a vyslovované slovo »Olympservis«. V napadené ochranné známce zazní při její zvukové reprodukci celá namítaná ochranná známka. Slovo »Olymp« na počátku bude vyslovováno shodně a fonetické rozdíly nedistinktivních prvků »servis« a ».cz« nemohou shodnost v počátečním prvku v relevantní míře překonat. Navíc s ohledem na grafické pojetí napadené ochranné známky lze důvodně předpokládat, že »Olympservis« by bylo průměrným spotřebitelem vysloveno s pauzou mezi výrazy »Olymp« a »servis«, aniž by počáteční prvek ztratil na důrazu. I s tímto hodnocením se soud plně ztotožňuje.“ Vizuálně je podobnost obou ochranných známek - napadené i namítané – sice nižší, ale v komplexnosti vyvolávají porovnávané ochranné známky podobný dojem.
Náš společný svět
Správní soud tedy žalobě nevyhověl a věcně dal za pravdu společnosti AUDRY CZ, a. s., která s námitkami o podobnosti ochranných známek přišla. Dodejme k tomu, že tvorba ochranných známek je záležitost velmi komplikovaná a také – v době, kdy je jejich textová, grafická, zvuková a vizuální produkce na statisících počítačů relativně jednoduchá – značně nepřehledná. Není proto velkého divu, že ke konfliktům tohoto typu může docházet.
Ezopovské poučení, které z toho plyne, budiž tedy jen velmi obecné: Tak jako spotřebič nestačí jen nainstalovat, nýbrž je třeba jej neustále kontrolovat a revidovat, platí i tady: ověřuj, ověřuj, ověřuj. Jakkoliv to může působit jako dva dosti vzdálené světy – na jedné straně instalatérství a topenářství, na druhé straně právní ochrana průmyslového vlastnictví, pořád to je ve skutečnosti jen ten jeden, náš reálný svět současnosti.
- Vodoměr před soudem
- Banální případ prasklého ventilu
- Fotovoltaický zločin a trest
- Nejistá budoucnost revizního technika
- Příběhy bez konce