historie
13.04.2026
Výtop kostelů
Následující text z roku 1906 se obrací k tématu stejně závažnému jako ve své době
málo povšimnutému, totiž k otázce výtopu chrámů, která po stránce hygienické i bezpečnostní zůstávala
na přelomu 19. a 20. století v našich poměrech povětšinu neřešena. Přestože kostely byly a jsou místy,
kde se po delší dobu shromažďuje značný počet osob, setrvávaly mnohdy ve stavu, který odporoval nejen
tehdejším zdravotním zásadám, ale i prostým praktickým zkušenostem.
Autor ve svém příspěvku poukazuje na neblahé účinky pobytu v nevytopených a průvanům vystavených prostorech
chrámových. Citujeme: „Na základě dlouholeté prakse a pozorování četných zařízení doma i v cizině podává
zde výklad o vzniku studených proudů vzduchových, o významu pásma neutrálního, jakož i o prostředcích,
jimiž bylo možno těmto závadám účinně čeliti.“
V detailech popisuje nutné vstupní podmínky dosažení odpovídající teplotní úrovně interiérů různých typů
církevních objektů, přičemž vychází z dřívějších prací prof. Rietschela a H. Fischera. Uvádí zdařilé příklady
umístění otopných těles jak v menších kostelích, tak v chrámech (Basilej, Tuttlingen). V případě evangelického
kostela v Tuttlingenu popisuje podrobně jak zdroj tepla, tak i otopnou soustavu.
Celé pojednání lze dnes číst jako příspěvek k tehdy potřebné, avšak jen zvolna se prosazující snaze o
ozdravení poměrů v kostelích a o jejich uvedení v soulad s požadavky doby, aniž by byla dotčena jejich
důstojnost a vlastní účel.
V závěru vyslovuje rytíř Purkyně politování, že v zemích Koruny české v roce 1906 sice nechybí zdatní
projektanti a zkušené firmy schopné zajistit co nejoptimálnější pohodu prostředí v prostorách církevních
objektů, jejich realizace však vázne na nezájmu jednotlivých církevních institucí.
Příspěvek byl publikován v časopise Technický obzor, jehož vydavatelem byl Spolek architektů a inženýrů
v království Českém.