Cech topenářů a instaltérů ČR informuje
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov
Cech topenářů a instalatérů (www.cechtop.cz) uspořádal v říjnu 2011 v Plzni, v Kolíně a ve Zlíně semináře Joule 2011. Na seminářích vystoupil s přednáškou Ing. František Plecháč. Zde je ukázka z jeho přednášky o nových předpisech Evropského parlamentu a Rady Evropské Unie.
K vydání nové směrnice dochází vzhledem k těmto důvodům.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (dále jen ENB) byla pozměněna a vzhledem k novým podstatným změnám bylo rozhodnuto, že uvedená směrnice bude z důvodu přehlednosti přepracována.
Podíl budov na celkové spotřebě energie v Unii činí 40 %. Tento sektor se rozrůstá, což bude mít za následek zvýšení spotřeby energie. Snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov proto představují důležitá opatření nutná ke snižování energetické závislosti Unie a emisí skleníkových plynů. Spolu se zvýšeným využíváním energie z obnovitelných zdrojů by opatření, přijatá za účelem snížení spotřeby energie v Unii, umožnila Unii dodržení závazku splnění Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), dlouhodobého závazku zachovat nárůst globální teploty pod 2 K i závazku snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů alespoň o 20 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990 a v případě mezinárodní dohody o 30 %. Snížená spotřeba energie a zvýšené využívání energie z obnovitelných zdrojů také hrají důležitou úlohu při podpoře zabezpečování zásobování energií, technologického vývoje a při vytváření příležitostí k zaměstnání a regionálního rozvoje, zejména ve venkovských oblastech.
Řízení poptávky po energii je důležitým nástrojem, který umožňuje Unii ovlivňovat světový trh s energií, a v důsledku toho střednědobé a dlouhodobé zabezpečení dodávek energie.
Zasedání Evropské rady v březnu 2007 zdůraznilo potřebu zvýšení energetické účinnosti v Unii za účelem dosažení cíle snížení spotřeby energie Unie o 20 % do roku 2020 a vyzvalo k důkladnému a rychlému provádění priorit stanovených ve sdělení Komise nazvaném „Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností“. Uvedený akční plán vymezil významné možnosti nákladově efektivních úspor v sektoru budov. Ve svém usnesení ze dne 31. ledna 2008 vyzval Evropský parlament k posílení ustanovení směrnice 2002/91/ES a při několika příležitostech, naposledy ve svém usnesení ze dne 3. února 2009 o druhém strategickém přezkumu energetické politiky, vyzval k tomu, aby byl cíl zvýšit do roku 2020 energetickou účinnost o 20 % závazný. V rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020, jsou navíc stanoveny vnitrostátní závazné cíle v oblasti snižování emisí CO2, pro něž bude mít energetická účinnost v sektoru budov zásadní význam, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů stanoví podporu energetické účinnosti v kontextu závazného cíle pro energii z obnovitelných zdrojů ve výši 20 % z celkové spotřeby energie Unie do roku 2020.
Evropská rada v březnu roku 2007 znovu potvrdila závazek Unie rozvíjet energii z obnovitelných zdrojů na úrovni celé Unie, a to potvrzením závazného cíle dosáhnout do roku 2020 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice 2009/28/ES zavádí pro podporu energie z obnovitelných zdrojů společný rámec.
Je nezbytné stanovit konkrétnější opatření s cílem dosáhnout rozsáhlých a dosud nevyužitých možností úspor energie v případě budov a zmenšit značné rozdíly mezi výsledky členských států v tomto odvětví.
Opatření k dalšímu snižování ENB by měla brát v úvahu klimatické a místní podmínky i mikroklima vnitřního prostředí a efektivnost nákladů. Tato opatření by neměla být v rozporu s jinými požadavky týkajícími se budov, např. požadavky na přístupnost, bezpečnost a plánované využití budovy.
ENB by měla být vypočtena na základě metody, která se může na vnitrostátní a regionální úrovni lišit. Kromě tepelných vlastností zahrnuje další faktory, které hrají stále důležitější úlohu, např. zařízení pro vytápění a klimatizaci, využití energie z obnovitelných zdrojů, prvky pasivního vytápění a chlazení, stínění, kvalita vnitřního ovzduší, odpovídající denní světlo a návrh budovy. Metoda výpočtu ENB by neměla být založena pouze na ročním období, ve kterém je nutno vytápět, ale měla by pokrývat roční ENB. Tato metoda by měla zohlednit stávající evropské normy.
Členské státy mají výhradní povinnost stanovit minimální požadavky na ENB a prvků budov. Tyto minimální požadavky by měly být stanoveny za účelem dosažení nákladově optimální rovnováhy mezi investicemi a náklady na energii uspořenými během životního cyklu budovy, aniž je tím dotčeno právo členských států stanovit minimální požadavky, které povedou k větší energetické účinnosti než nákladově optimální úrovně účinnosti. Měla by být stanovena možnost pravidelného přezkoumávání minimálních požadavků na ENB ze strany členských států s ohledem na technický pokrok. Cílem nákladově efektivních nebo nákladově optimálních úrovní energetické účinnosti může být v některých případech, například s ohledem na rozdíly v klimatu, odůvodněno stanovení nákladově efektivních nebo nákladově optimálních požadavků ze strany členských států týkajících se prvků budov, což v praxi omezí použití stavebních materiálů, které odpovídají normám stanoveným právními předpisy Unie, a to za předpokladu, že takovéto požadavky nebudou představovat neodůvodněnou překážku trhu.
Při stanovování požadavků na energetickou náročnost technických systémů budovy by členské státy měly ve vhodných případech, a je-li to možné, použít harmonizované nástroje, zejména zkušební metody, metody výpočtu a třídy energetické účinnosti zavedené na základě opatření, kterými se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku, s cílem zajistit soudržnost se souvisejícími iniciativami a v možné míře minimalizovat potenciální roztříštění trhu.
Komise by měla stanovit srovnávací metodický rámec pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na ENB. Členské státy by měly tento rámec použít ke srovnání výsledků s minimálními požadavky na ENB, které přijaly. Pokud by došlo k výrazným nesrovnalostem mezi vypočtenými nákladově optimálními úrovněmi minimálních požadavků na ENB a platnými minimálními požadavky na ENB, tedy k 15% překročení, měly by členské státy tento rozdíl odůvodnit nebo připravit odpovídající kroky ke snížení těchto nesrovnalostí. Odhadovaný ekonomický životní cyklus budovy nebo prvku budovy by měly určit členské státy, a to s přihlédnutím ke stávající praxi a ke zkušenostem z určování typických ekonomických životních cyklů. Výsledky tohoto srovnání a údaje použité k jejich dosažení by měly být pravidelně oznamovány Komisi. Tyto zprávy by měly Komisi umožnit posoudit pokrok členských států při dosahování nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na ENB a podat o něm zprávu.
Budovy mají vliv na dlouhodobou spotřebu energie. Vzhledem k dlouhému cyklu renovace stávajících budov by proto nové a stávající budovy, které jsou předmětem větší renovace, měly splňovat minimální požadavky na ENB přizpůsobené místnímu klimatu. Potenciál využití alternativních systémů dodávky energie obecně není v plné míře prozkoumán, a proto by se mělo uvážit použití alternativních způsobů dodávky energie v případě nových budov bez ohledu na jejich velikost, a to v souladu se zásadou, že nejprve je třeba zajistit, aby energetické potřeby v případě vytápění a chlazení byly sníženy na nákladově optimální úroveň.