Zajištění bezpečnosti vnitřních vodovodů a vody v nich

Autoři v článku poukazují na nedostatky v přípravě teplé vody, v řešení rozvodů teplé i studené vody a navrhují cestu k jejich eliminaci ve fázi projektu, realizace i provozu. Doporučují, aby všechny tři fáze, od projektu až po provoz vnitřních vodovodů, posuzoval revizní inženýr. Správným návrhem a provozem lze nejen dosáhnout finančních úspor, ale také splnit hygienické požadavky. Urputná snaha o minimalizaci nákladů mnohdy znamená budoucí problémy v provozu, které neúměrně zvyšují provozní náklady. A jak už praxe nejednou ukázala – rozhodovat se striktně dle nejnižších finančních nákladů na realizaci velmi často napáchá více škody než užitku.

Recenzent: Jakub Vrána

1. Úvod

Jsme svědky vývoje všeho kolem nás. Jde nejen o společenské změny, které pociťujeme v průběhu svého života až jako zásadní. Na stránkách tohoto časopisu nás však zajímá technický vývoj, posun.
Při každodenní práci se dostáváme stále k novým náhledům na minulé, co ještě „včera“ bylo na výsluní techniky. Takže naše sebevíce kreativní řešení už mohou zítra zaostávat. Na druhé straně je zde i balast záplavy informací, ze které si máme či chceme vybrat. Toto je teď to základní, jak se zorientovat a chopit se správné informace, zejména když jde o technická zařízení budov (TZB).

U každého zařízení uvažujeme se 100% provozním stavem – tak to alespoň vypadá z projektové dokumentace. Zkušený projektant při své činnosti pracuje s množstvím dat a informací, které také pečlivě archivuje, aby se v případě mimořádné situace mohl dobře, a hlavně rychle zorientovat.
Vnitřní vodovod objektu si lze představit jako „cévní systém“. Mnohé případy z praxe ukázaly, že stačí tři dny bez dodávky vody do objektu v důsledku havárie vnitřního vodovodu (místo slova „blackout“ se zde nabízí „waterout“) a daný objekt je rázem neprovozovatelný. Proto bychom zde rádi podtrhli a zdůraznili, že každá taková soustava by měla být projektována také z pohledu případné havárie, kdy voda prostě není. A takový přístup nám v současné praxi stále chybí. V souvislosti s provozem vnitřního vodovodu a jím distribuovanou vodou bychom si měli také zodpovědět otázku, co je BEZPEČNOST a co je HAVÁRIE.

2. Rozbor problému

Vnitřní vodovod je technické dílo sloužící k logistice vody v daném objektu z jednoho bodu do množiny dalších bodů. Při jeho realizaci je nutné splnit souhrn legislativních, technických a provozních požadavků. Stále se však setkáváme s velmi omezeným pohledem na vodu ve vnitřním vodovodu – tedy zda nám v distribučním bodě teče a zda má požadovanou teplotu. Mikrobiologická bezpečnost vody má být stěžejní, velmi často však hraje „druhé housle“.

Zcela jiný přístup panuje u rozvodů elektřiny, kde se bezpečnost na lehkou váhu nebere, jelikož následky havarijních stavů na zdraví a život jsou často náhlé a nelítostné.

U vnitřních rozvodů vody toto neplatí, tam se negativní dopady na zdraví koncových uživatelů projeví po dnech, týdnech i měsících. Vzpomeňme na předsedu Evropského parlamentu Davida Sassoliho, který ve věku 65 let podlehl několika-měsíčnímu boji s bakteriální infekcí způsobenou legionelou. Správci spletitého systému budov ve Štrasburku i v Bruselu situaci řešili již 7 let před jeho úmrtím tak, že nedbaje na evropské normy k provozu vnitřních vodovodů uživatelům jednoduše vypnuli přívod teplé vody. A pokud zastavili teplou vodu již tolik let před skonem Sassoliho, napadlo někoho, že se legionela mohla „potkat“ s panem předsedou ve vodě studené?

Jak tedy postupovat?

1) Investiční záměr
Hned na začátku by měl již investor uvažovat o dlouhodobém provozu vnitřního vodovodu tak, aby jeho živostnost dosáhla 50 let. V řadě případů je nutná radikální rekonstrukce již po 15–20 letech provozu. Nejde jen o vysoké náklady na opravu vnitřního vodovodu, ale o razantní omezení provozu v objektu po dobu rekonstrukce.

2) Projekt vnitřního vodovodu a přípravy teplé vody
Z hlediska mikrobiální bezpečnosti je třeba v provozovaném objektu specifikovat kritická místa. Ta jsou jasně vymezitelná a z hlediska provozu, zařazením do Provozního řádu, zajistitelná.
Můžeme konstatovat, že hlavním parametrem provozované soustavy přípravy a rozvodu teplé vody (DWH) je obslužnost každého odběrného místa co do objemu i kvality. Je logické, že pro běžné posouzení a porovnání s ostatními odběrnými místy v soustavě přípravy a rozvodu DWH je žádoucí její téměř shodná teplota.

Pro plnou obslužnost odběrných míst musí již projekt jednoznačně stanovit tyto parametry objektu:
– Objem připravované teplé vody v průběhu 24 h.
– Požadovanou současnost odběru teplé vody.
– Špičkovou spotřebu teplé vody za 15, 30 nebo i 60 minut.
– Podle chemismu studené vody přiváděné k ohřevu návrh její vhodné úpravy (obvykle se řeší jen tvrdost).
– Fyzikálněchemické a mikrobiologické parametry vody v rozvodu.
– Teplotu a tlak připravované teplé vody na výtocích a v rozvodu a jejich udržení.
– Teplotu a tlak studené vody a potřeba eliminovat stagnaci (jak studené, tak teplé vody).
– Stav zařízení pro přípravu teplé vody, provozní řád a časová údobí pro údržbu.
– Navržené a doložené (až v zaváděcím provozu) teplotní rozdíly distribuované teplé vody mezi jednotlivými stoupačkami v nejvyšších místech objektu.
– Optimalizaci teploty teplé vody z hlediska potřeb uživatelů = snížení energetické náročnosti.
– Sledování spotřeby teplé vody v průběhu 24 hodin – objem, teplota, tlak, vč. archivace těchto provozních stavů (požadavky na MaR) a také mikrobiologické parametry.
– Návrh Provozního řádu – požadavky z hlediska hygienického zabezpečení obsluhovaných míst (možnost čištění perlátorů, hygienické zabezpečení distribuované teplé vody, vzorkovací riziková místa dle monitorovacího plánu, odkalování zařízení přípravy a páteřních rozvodů atd.).
– Funkční zodpovědnost za provoz přípravy teplé vody a rozvod studené i teplé vody!

U projektu nového objektu projektant využije zkušenosti z dřívějších akcí, avšak u rekonstrukce bude výhodou, když provozovatel přípravy teplé vody může ze svých provozních zkušeností a archivovaných dat přesněji specifikovat své požadavky.

3. Realizace

V současnosti lze u teplé vody doporučit taková řešení, která zajistí technické parametry jak kapacitní, tak kvalitativní. Tedy množství, teplotu a opatření v oblasti mikrobiologického rizika.
Existuje poměrně jednoduchá možnost, jak si může investor zkontrolovat, zda realizovaná soustava přípravy a rozvodu teplé vody vyhovuje svými fyzikálními parametry provozu. Jedná se o práci pro dva pracovníky a dvacet minut času:
– Ve sledovaném objektu se na nejvyšších místech otevře 10 % všech výtokových baterií naplno a měří se teplota nejvzdálenějšího místa po dobu 10 minut. Teplotu měříme v misce s digitálním teploměrem, odečet stačí po 30 s.
– Současně zaznamenává druhý pracovník po minutě stavy vodoměru na přívodu studené vody k ohřevu.

Z obou získaných tabulek zhotovíme graf, který ukáže, zda je pro provoz možné zabezpečit dostatek teplé vody s požadovanou teplotou.
Z našich měření se např. ukazuje, že pětiminutové maximum spotřeby teplé vody se ve zdravotnických objektech pohybuje kolem 5 % celodenní spotřeby!
Hodinová spotřeba – již těžko můžeme říct „špička“ – se zde pohybuje i kolem 20 % celodenní spotřeby, a to zvláště v oddělení rehabilitace, vodoléčby.
Lze doporučit provedení kapacitní zkoušky u soustavy přípravy a rozvodu DWH v zaváděcím provozu s jiným časem odpouštění. Chceme-li například ověřit schopnosti soustavy zabezpečit provoz právě v části vodoléčby.

Vhodně realizovaná příprava a rozvod teplé vody by měla v rámci této kapacitní zkoušky v jejím závěru dodávat vodu o teplotě vyšší než 42 °C (což je teplota vody, kterou běžně sneseme na mytí rukou). Teplota 45 °C je hraniční pro přímé mytí rukou, pro sprchování je limitní teplota 42 °C. Pokud by někdo pochyboval, lze si s teploměrem v ruce změřit, co vydrží na ruce a co třeba na celé tělo. Ostatně není žádný důvod dodávat vodu o vyšší teplotě, pokud je mikrobiologicky zajištěna dávkováním vhodného biocidu.

4. Provoz

Dojdeme-li k závěrům, jaké jsou v grafu 1 znázorňujícím kapacitní zkoušku, pak máme podloženo z hlediska provozu a zabezpečení uživatelů mimo mikrobiologie vše. Teplá voda je podle našeho řešení dodávána o stabilizované teplotě, lze nastavit skutečně optimální teplotu jak z hlediska uživatele, tak i z hlediska možností potrubí, úsad atd.

Ve všech případech, kdy je teplá voda používána pro mytí, sprchování apod. plně postačuje teplota DWH na koncových výtokových místech (měřeno po uplynutí 30 s od úplného otevření baterie) do 45 °C. V grafu 1 hodnoty cirkulace teplé vody (DWH-C) dokládají, jaké teploty jsou v odběrných místech.

Je zde spirální vnitřní vodovod – studená voda nejprve projde celým objektem a až následně jde do zařízení přípravy teplé vody. Teplá voda také prochází spirálově a vrací se jako cirkulace k dohřevu.

Požadavek investora pro celodenní napouštění van v oddělení vodoléčby: teplota 59 °C, rozdíl teplot v čase napouštění max. +– 2,5 °C, doložení z dat MaR investora.
Podle dosahovaných parametrů stability dodávky DWH investor po třech měsících provozu změnil svůj požadavek, a to na přípravu teplé vody o teplotě 46 °C (teplota vody ve vaně pro vstup pacienta nepřekračuje 40 °C).

Ukazuje se, že se úspory jak na energii, vodu i prodloužení životnosti provozovaného vnitřního vodovodu budou pohybovat, příkladně u denní spotřeby teplé vody 10 m³, za rok ve statisících Kč. Zároveň se, vzhledem k teplotě do 45 °C, eliminuje riziko úrazu opařením.

DŮLEŽITÉ: Při dodávce teplé vody o teplotě např. 48 °C do rozvodu (tedy aby na výtoku byla teplota do 45 °C), kdy je současně dávkován biocid, nedochází k jeho degradaci. Tím pádem lze dávkovat méně, a tedy podstatně snižovat riziko poškození vnitřních povrchů potrubí. Při správném hydraulickém vyvážení stoupaček má pak celý vnitřní vodovod shodné distribuční podmínky.

Pokud jde o dezinfekci, je dle našich zkušeností z praxe na řadě objektů možné plně hygienicky zabezpečit teplou vodu při nákladech cca 6000 Kč měsíčně při denním objemu cca 10 m³. Náklady na hygienické zabezpečení DWH představují cca 4 % celkových nákladů na teplou vodu.

Za běžného provozního stavu dochází ke snížení energetické náročnosti přípravy teplé vody takto:
– Zajištěním trvale vyrovnané nižší teploty teplé vody dojde ke snížení její spotřeby o 12 až 25 % (naměřeno při rychlejším namíchání na potřebnou uživatelskou teplotu).
– Ohřev může být zajišťován trvale na teplotu 45 °C na výtoku, tj. zhruba proti studené vodě vyšší jen o 35 K.
– Tepelný obsah jednoho m³ klesne na 0,167 GJ.
– Snížením tepelného obsahu, vyrovnáním teploty a snížením dodávaného objemu (snadnější namíchání v místě distribuce atd.) a nižšími ztrátami tepla v rozvodu se započítáním ztrát tepla z důvodů trvalého provozu cirkulace dojde ke snížení denní spotřeby energie na ohřev o více než 20 %.
– Instalace úpravy studené vody – snížení tvrdosti – před ohřevem pro snížení úsad v potrubí a na zařízení výroby teplé vody.
– S nižší teplotou se podstatně redukuje tvorba kalu a tedy nutnost odpouštění vody – odkalování akumulačních zásobníků a páteřních potrubí.

Téměř vše lze vyjádřit finančně – cena jednoho GJ, jednoho m³ vody, zabezpečení služeb (např. zmíněného hygienického zabezpečení).

Obtížně se pak dostáváme k vyjádření nákladů na snížení koroze či poškození plastového potrubí v celé soustavě přípravy a rozvodu DWH.
Provozovatel, který má vlastní zařízení na výrobu teplé vody, dojde k zajímavým číslům o nákladech na teplou vodu určitě rychleji.

NEDOSTATKY
S jakými nedostatky a problémy se u vnitřních vodovodů setkáváme:

• Nevhodný materiál potrubí vnitřního vodovodu.
• Mikrobiologická kolonizace vnitřního vodovodu.
• Nevhodný provoz přípravy DWH – nedostatečná či kolísající teplota, snaha o přehřívání („termodezinfekce“).
• Stagnace vody v celém objektu – krátkodobě i nulový odběr (např. školské budovy, investiční byty apod.).
• Nevyhovující regulace systému přípravy DWH.
• Absence úpravny vody před ohřevem.
• Velké rozdíly tlaku mezi studenou a teplou vodou.
• Simulace v údajích – záznamy provozních závad.
• Nevhodná kvalita přiváděné studené vody (např. havárie na vodovodním řadu), nebo vlastní studna.
• Nedostatečná nebo nevyregulovaná cirkulace (např. u měděného potrubí).
• Absence čištění filtrů před cirkulačními čerpadly.
• Hydraulická nevyváženost vnitřního vodovodu DWH.
• Nevhodné výtokové armatury a jejich špatný stav (např. propouštění studené vody do potrubí teplé vody, případně naopak).
• Minimální až nulový odběr vody z trvale nepoužívaných částí rozvodů, slepá potrubí ponechaná ve stěnách.
• Akumulace kalů, sedimentů v ležatých částech potrubí a v zásobníkových ohřívačích a zásobnících teplé vody – absence čištění.

5. Komplexní přístup – technickohygienický audit (THA)

Jako logický a praktický rámec uvažujeme technickohygienický audit (THA) celé soustavy přípravy a rozvodu teplé vody, ve kterém zvláště vyznačíme oblasti kritických bodů (vybraných odběrných míst DWH v objektu). Je to podobné, jak v oblasti potravinářské výroby (HACCP).

Současně navrhujeme, aby výkonnou osobou byl revizní inženýr s akreditací pro danou činnost. Je také možno pracovat s názvem RISK ASSESSMENT, volili jsme však poněkud výstižnější (THA), s přesvědčením, že jde zejména o hygienickou část problému v dopadech a o technickou část v požadavcích.

Účelem THA bude ověření komplexnosti návrhu (u projektu), při přípravě k provozu, za provozu pak stav a připravenost technologického (ohřev, rozvod) zdravotnického a hygienického zabezpečení.

Například u teplé vody to bude celý komplex včetně měření objemu vody před zařízením přípravy teplé vody, úprava studené vody před ohřevem, samotná příprava teplé vody, vnitřní vodovod i se zařizovacími předměty tak, aby byly jasně vymezeny rizikové body z hlediska žádoucí souhrnné kvality teplé vody.

Jde také o provozní řád, monitorovací plán na odběr vzorků na mikrobiologická vyšetření a určení funkční zodpovědnosti za provoz zařízení přípravy teplé vody a provozu vnitřního vodovodu.

Návrh předpokládá možnosti ve třech rozdílných krocích:
1) Základní THA projektové dokumentace.
2) Výchozí THA k provozu připravené (nově realizované či rekonstruované) soustavy přípravy teplé vody a rozvodu teplé i studené vody.
3) Pravidelně opakovaný (kontrolní) THA provozované soustavy přípravy teplé vody a rozvodu studené a teplé vody.

Revizní inženýr není osobou zodpovědnou za provoz obslužných systémů, je však jedním z odborných pracovníků, kteří pomáhají provozovateli ve vstupním zabezpečení jeho povinností na úseku hygienického zabezpečení pro minimalizaci rizika provozem těchto zařízení.
Znamená to, že revizní inženýr může navrhnout opatření k odstranění závad u provedené revize, avšak jejich realizaci může nařídit jen příslušný provozovatel, který je za provoz obslužného zařízení odpovědný.

6. Výsledky a možnosti komplexního přístupu

Uplatněním výše uvedených přístupů je možno problémy popsané v předchozích kapitolách vyřešit. Současně je třeba dodržovat technologickou kázeň, komplexní jakost provozu přípravy a rozvodu teplé vody se současnou minimalizací zdravotního rizika.

Systém přípravy teplé vody a jejího rozvodu bývá nevyvážený, v části potrubí voda v čase bez odběru stagnuje. Zde si stačí znovu připomenout podobnost vnitřní vodovod teplé vody s cévním systémem člověka – také krev musí být v rámci lidského těla stále v pohybu a musí se jí dostávat i do těch nejvzdálenější míst.

Pokud celou soustavu uvedeme do skutečně plného provozního stavu – od izolací potrubí až po hydraulické vyvážení stoupaček, nastavení kapacitního chodu cirkulace a změny na regulaci přípravy teplé vody – pak skutečně můžeme do soustavy dodávat teplou vodu o teplotě 48 °C na výstupu z ohřevu. To za předpokladu, že v kterémkoliv místě spotřeby je po uplynutí 30 s od úplného otevření výtokové armatury na jejím výtoku teplá voda o teplotě 43 až 44 °C, a to v běžném provozním režimu.

Celý rozvod s cirkulací musí být na všech stoupačkách vyvážen tak, aby mezi jakýmikoliv dvěma výtokovými armaturami byl teplotní rozdíl menší než 4 K.
Je logické, že cirkulace je zavedena co nejblíže k výtokovým armaturám, aby potrubí, která nejsou součástí cirkulačních okruhů vedená obvykle k výtokovým armaturám obsahovala méně než tři litry vody (3 l vody je možno vypustit v čase kratším než 30 s u všech výtokových baterií i bezkontaktních).

Jaká může být délka potrubí, které není součástí cirkulačního okruhu, vychází z objemu vody v potrubí daného průměru, viz tab. 1. Obvykle připadají v úvahu první dva průměry, další jsou uvedeny pro porovnání.

U běžného plastového potrubí o jmenovité světlosti DN 15 to bude přibližně 15,7 m (!!!), u potrubí o jmenovité světlosti DN 20 to bude přibližně 10 m. V tomto připojovacím potrubí, které není součástí cirkulačního okruhu, nastává stagnace a je tak doložitelné, jak dlouho máme odpouštět pro eliminaci stagnace. Doba 30 s je maximální.

7. Závěr

Vnitřní vodovod v objektech je složitým technickým zařízením, na které klademe řadu požadavků. Na žádaná místa je dodávána jak studená pitná voda, tak i voda teplá. Jde
o dlouhodobý provoz, zajištění spotřeby v požadovaných odběrných místech v objektu, v požadované souhrnné kvalitě (objem, teplota, mikrobiologie).
Potýkáme se zde nejen s ekonomickými a energetickými mantinely, ale i mikrobiologickými, kdy může docházet k ohrožení zdraví při mikrobiální kolonizaci v soustavě přípravy a rozvodu teplé vody(podobně i při stagnaci vody studené).

Rozhodně je třeba uvádět do technického povědomí zjištěné problémy, havárie a také nově navrhovaná kreativní řešení, souvislosti a vazby v oblasti vnitřních vodovodů.

Lze konstatovat, že bezpečnost vnitřních vodovodů a vody v nich je dána komplexním naplňováním všech technických požadavků, které lze mnohdy shrnout do pojmu „selský rozum“ a samozřejmě pravidelnou kontrolou (THA). Zjištěné mikrobiologické problémy je nutné řešit obratem.

Již při přípravě stavby (nebo rekonstrukce) je nutné soustavu přípravy teplé vody a rozvodu vody řešit, zejména z hlediska životnosti. Stěžejní je výběr materiálů potrubí, armatur, výměníků, ale i zařízení pro úpravu vody pro ohřev či hygienické zabezpečení (v přímé vazbě na druh objektu).

V projektové dokumentaci je zásadní příprava návrhu provozního řádu dané soustavy, kterou má provozovatel objednat (údržba, fyzikální monitoring, archivace dat, zodpovědnost) včetně monitorovacího plánu odběru vzorků na mikrobiologická vyšetření dle rizikových bodů.
Realizační firma také musí zajistit provozovateli dokumentaci skutečného provedení vnitřního vodovodu a zařízení na přípravu teplé vody, což obvykle provede ve spolupráci s projektantem.

Vždy je třeba mít před očima nákladovou složku projektu a srovnávat. Například vnitřní vodovod průměrného nemocničního pavilonu (denní spotřeba 10 000 litrů DWH, 20 000 litrů DWH-C, teplá vodavychází na cca 500 Kč·m^–3, studená v průměru na 100 Kč·m^–3). Denní náklady jsou 7000 Kč, měsíční 210 tis., roční 2,5 mil. Kč. Dle norem má být životnost vnitřního vodovodu 50 let – za tu dobu v dnešních cenách bez započtení inflace proteče voda za 125 mil. Kč.

Jak to bude ale v reálném provozu po několika letech vypadat dvojici projektant – stavební firma často vůbec nezajímá. Provozovatel si s tím „nějak“ poradí a investor ušetří na nákladech na realizaci. Použije se levnější potrubí, armatury, vodovodní baterie. Takto lze na vnitřním vodovodu a výrobě teplé vody „ušetřit“ cca 350 tis. Kč!!! Jenže následné problémy kolem kvality obslužnosti, nedostatečné teploty, špatného hygienického zabezpečení se přesouvají na provozovatele.

Opět z vlastní praxe soudního znalce – vodovodní baterie se mění už po 5 letech a rekonstrukce vnitřního vodovodu v porodnici se provádí po 12 letech!!!
Přičemž by stačilo, abychom se vymanili z bláznivého kolotoče výběrových řízení, kde rozhoduje nejnižší cena. Je opravdu taková utopie, aby projektant i realizační instalatérská firma ručili za odvedenu práci alespoň pět let od dokončení? Při větších realizacích, například právě v nemocnicích či domovech seniorů, lze doporučit mít toto předem smluvně ošetřené.

Na úplný závěr je nutné konstatovat, že bezpečnost vody, vnitřních vodovodů a vyloučení havarijních stavů je dáno na prvním místě vysoce zodpovědným technickým přístupem, který by neměl být hned na samotném začátku „škrcen“ snahou o úspory. Veškeré činnosti by měly být zvažovány a řešeny s dlouhodobým výhledem, s uvažováním veškerých nákladů okolo stavby, realizace a také v průběhu provozu.

Poznámka autorů

Data grafů č. 1 a 2 prezentují kapacitní zkoušky přípravy teplé vody, jejíž spotřeba byla monitorována za provozu objektu, takže nepochybně byly odběry teplé vody i u dalších zařizovacích předmětů. Ukázaly se tak rozdíly spotřeby v jednotlivých minutách, ale je zde i vliv odečtu impulzního vodoměru, který měl 10litrový impulz.

Literatura

[1] BAJGAR, Miloš: Teplá užitková voda včera, dnes a zítra. Topenářství instalace. Praha: Technické vydavatelství Praha. Roč. 34 (2000), č. 1, s. 42–44. ISSN 1211–0906.
[2] BISKUPIČ, Ferdinand: Pitná voda jako súčasť životného prostredia. Topenářství, sanitär + heizungs report. Praha: Petr Brynda – Erb. Roč. 26 (1992), č. 5, s. 25. ISSN 1210–3799.
[3] BRADEN, Gregg: Hluboká pravda.
Metafora, 2012, s. 312. ISBN: 978-807359-340-7.
[4] EXNER, Martin: Institut für Umwelthygiene und Umweltmedizin am Hygiene-Institut des Ruhrgebiets. Sanitär + Heizungstechnik. Düsseldorf: Krammer Verlag. 1992, č. 10.
[5] TOŠENOVSKÝ, Ludvík: Filosofické otázky kybernetiky. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. G, Řada sociálněvědná. 1962, vol. 11, iss. G6, pp. 190–194.
[6] Hospodárná a ekologická dezinfekce. Technický týdeník. 1997.
[7] KIRK, David: Environmental Management for Hotels: A Student’s Handbook. Butterworth Heinemann, 1996. ISBN 0750623802. Dostupné z: http://ndl.ethernet.edu.et/bitstream/123456789/35355/1/63.David%20Kirk.pdf [citováno 2025-10-16].
[8] KOPŘIVA, Milan: Legionella Pneumophila. Topenářství, teplo + voda + vzduch. Praha: Petr Brynda – Erb. Roč. 27. (1993), č. 5. ISSN 1210–5937.
[9] PAPEŽ, Karel: Bakterie Legionella pneumophila – zásady technického řešení pro omezení jejich výskytu. Tepelná ochrana budov. Praha: Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Ing. Jiří Šála, CSc. – MODI. Roč. 1 (1998), č. 1, s. 25–26.
[10] PAVLÍČEK, Vladimír; PAVLÍČKOVÁ, Alena: Biofilm – souvislosti a rizika. Topenářství a instalace. Praha: Technické vydavatelství Praha. Roč. 32 (1998), č. 3, s. 50–51. ISSN 1211–0906.
[11] REICH, Robert: Slušná společnost = ekonomický pohled na svět. Výbor z textů držitele ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 pro rok 2003. Praha: Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, 2003.
[12] ROGERS, Julie; DOWSET, A. B.; LEE, J. V.; KEEVIL, C. W.: Influence of Plumbing Materials on Biofilm Formation and Growth of Legionella pneumophila in Potable Water Systems. Applied and environmental mikrobiology. American Society for Microbiology. 1994, č. 6, s. 1842–1851. Dostupné z https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC201571/pdf/aem00023–0148.pdf [citováno 2025 10-16].
[13] SKOKAN, V.: Nebezpečí v sanitárních systémech. Český instalatér. Praha: České nakladatelství technické literatury. Roč. 3 (1993), č. 4, s. 19.
[14] STOUT, J. E., YU, V. L., MURACA, P.: Legionnaires' disease acquired within the homes of two patients. Link to the home water supply. JAMA. 1987 Mar 6;257(9):1215–7. Erratum in: JAMA 1987 May 15;257(19):2595. PMID: 3543426.
[15] ŠAŠEK, Jaroslav: Minimum o legionelách. Zpravodaj Ústředí monitoringu a Centra hygieny životního prostředí. Roč. 5 (1998), č. 4.
[16] ŠKROBALOVÁ, Petra: Zdravotní riziko legionel ve vlacích a jeho hodnocení. Diplomová práce. Olomouc: Palackého univerzita Olomouc. 2013.
[17] Toffler, Alvin; Tofflerová, Heidi: Nová civilizace (Třetí vlna a její důsledky). Praha: Nakladatelství DOKOŘÁN, 2001. ISBN 80-86569-00-4.
[18] WERNER, H–P., PIETSCH, M.: Legionella pneumophila. Československý instalatér. Praha: CompAlmanach. Roč. 2 (1992), č. 5, s. 31–35. ISSN 1210–0188.
[19] WEST, A. A.; ROGERS, J.; LEE, J. V.; KEEVIL, C. W.; COLBOURNE, J. S.; DENNIS, P. J.; SMITH, K. A composition of the colonisation by bacteria of copper and other materials com-
monly used in plumbing systems, with special reference to Legionella pneumophila. International Copper Association, Project Report No. 401 A, July 1989.
[20] ŽABIČKA, Zdeněk. Vady v rozvodech vody. In: PERÁČKOVÁ, J. (ed.). SANHYGA 2021: Zborník prednášok z 25. vedecko-technickej konferencie.Piešťany, SR, október 2021. Bratislava: Slovenská spoločnosť pre techniku prostredia, 2021, s. 57–62. ISBN 97880-89878-80-2.
[21] McAFEE, Andrew; BRYNJOLFSSON, Erik. Druhý věk strojů: práce, pokrok a prosperita v éře technologií. Brno: Jan Melvil Publishing, 2015. ISBN 978-80-87270-71-2.
[22] Vlastní práce autorů.

Recenzent: Ing. Jakub Vrána, Ph.D., Ústav TZB, Fakulta stavební, VUT v Brně; člen redakční rady Topenářství instalace

---

Ensuring the Safety of Internal Water Supply Systems and the Water They Contain

This paper identifies key deficiencies in the design and operation of internal water supply systems, focusing particularly on the preparation and distribution of domestic hot water. The author proposes methods to eliminate these shortcomings during the design, construction, and operational phases. It is recommended that all three stages – from project design through to system operation – be assessed by a certified inspection engineer.
Proper design and maintenance can ensure compliance with hygiene standards while also achieving significant economic savings. Conversely, the relentless effort to minimize investment costs often leads to future operational issues that considerably increase running expenses. As practical experience repeatedly shows, decisions based solely on the lowest implementation costs frequently result in greater long-term harm than benefit.

Keywords: internal water supply, hot water, hot water preparation, hot water distribution, hot water circulation.