Střípky z historie – Parní kotle – 7. část

Čtenářům Topin přinášíme unikátní a velmi zajímavý materiál, který byl publikován v encyklopedii Kronika práce, osvěty, průmyslu a nálezův, vydávané již od roku 1846 pražským nakladatelem I. L. Koberem. V roce 1905 zde byly v IX. díle souhrnně publikovány všechny tehdy známé poznatky věnované páře a parním kotlům. Obsáhlý článek je natolik pozoruhodný a odborně zajímavý i v současnosti, že ho publikujeme v našem časopise bez krácení, a tedy na pokračování. V dnešním vydání předkládáme čtenářům 7. pokračování článku, předchozí části jsme uveřejnili v sešitech Topin č. 3, 4–5, 7/2021 a 1, 3, 4–5/2022.

Napájení kotle.

Zákon:
Každý kotel nechť jest opatřen aspoň jedním spolehlivým přístrojem ku napájení, jenž by jej hojně vodou zásoboval a při ústí do kotle opatřen byl samočinným ventilem, který by vytékání vody zamezoval.

Pro více kotlů spojených stačí jediný přístroj k napájení s jedinou jen rourou napájecí, avšak každý kotel musí míti svůj samočinný ventil napájecí s ústrojím uzavíracím.

Předhřivač od kotle samočinným ventilem napájecím oddělený ne­ počítá se k parním kotlům a lze jej tudíž i z litiny zhotoviti.

Napájení kotle děje se většinou pumpami (napáječkami) a injektory. Při kotlech o nízkém tlaku užívá se přiměřeně vysoko položených nádržek, z nichž trubkou voda přímo do kotle proudí, otevře-li se kohoutek neb ventil v trubce přiváděcí.

Napáječka.

Těchto pump užívá se všude: tam, kde je možno hnáti buď přímo od parního stroje nebo zvláštní transmisí. Nezřídka však se ženou zvláštním parním strojem a tvoří pak stroj zcela samostatný.

Připojený náčrtek (obr. 22) představuje nám napáječku s plunžrem a pohybujícím se v »botě« b sem a tam a procházejícím zacpávkou c. S botou je spojena ventilová komora d, v níž je umístěn ventil ssací s a výtlačný s₁, k nimž se připojují ssací potrubí r a výtlačné neb napájecí potrubí r₁. Ssaje-li nyní plunžr, vycházeje zacpávkou ven, vodu, otevírá se ventil ssací, kdežto vchází-li plunžr do zacpávky, zavře se ventil ssací, otevře ventil výtlačný a voda vyrazí potrubím napájecím do kotle.

Napáječka se nejlíp odstaví vymkne-li se plunžr ze spojení, často však bývá na příhodném místě ssacího potrubí upraven kohout, kterým se přítok vody přeruší, aneb na botě neb komoře ventilové mezi oběma ventily kohout vzdušný, jimž se vzduch ssaje a zase vytlačuje, aniž by se napájelo.

Jest důležito, aby při spouštění napajecí pumpy ssací potrubí bylo vodou naplněno a není-li to možno, aby se vzduch při každém zdvihu kohoutem w nad ssacím ventilem vypustil a tak se zabránilo ztlačení vzduchu v ssacím potrubí, a tím též škodě, která by se způsobila, kdyby se vyrazily zacpávky neb víko komory ventilové.

Vady a příčiny častého přerušení chodu napáječek jsou: netěsnost přírub (flanží) nebo zacpávky, trhliny v potrubí ssacím neb vytlačném, nedosedání ventilů. Zvláště poslední jest velice časté, čímž se stává, že nedosedá-li ventil ssací, voda již nassátá zpět ubíhá a nedosedá-li řádně ventil výtlačný, vniká při období ssacím kohoutem w vzduch dovnitř.

Bublání a zvonivý sykot v rourách neb v komoře ventilové oznamují přítomnost vzduchu, kdežto pravidelný tlukot ventilů dobrou známkou správného účinku pumpy nazvati dlužno.

Injektor.

Jiným napájecím přístrojem jest injektor. Četné jeho druhy jsou v podstatě stejné. V obr. 23. jest a litinové neb vůbec kovové pouzdro v němž nachází se dva troubele b a c, jež ostatně mohou býti i z jednoho kusu. Troubelem e, ústícím v troubeli c vchází pára s velikou rychlostí a zove se týž proto troubelem parním. Hrdlem d přivádí se studená voda, tak že znenáhla celý injektor naplní a chloptacím ventilem při v vytékati počne. Tím že se pára z e stýká s vodou přicházející z d zkapalní v troubeli c, v tak zv. troubeli kondensačním, zároveň však udělí vodě nárazem značnou svou ry­chlost, tak že směs vody a páry pře­chází do troubele b t. zv. troubele lapacího. Tlakem takto povstalým zvedne se ventil napájecí a voda vchází do kotle.

Spouští-li se injektor, třeba značného přítoku vody. Není-li vody do statek, nemůže pára přicházející kondensovati, přístroj »nebere«, totiž pára uniká ventilem chloptacím, a injektor přestane účinkovati. Počal-li však injektor působiti, přivře se kohout neb ventil v potrubí přiváděcím zne ­náhla tolik, že chloptáčem voda více neuchází. Tím se též mění poměr přitékající vody a páry.

Z uvedeného je zřejmo, že účinek injektoru jest jistý a opravy i opotřebování při jinak správném provedení, že jsou nepatrné a řídké.

Často nebere injektor, poněvadž nastalo zmenšení průřezu potrubí při­ váděcího kalem atd. anebo se uvolní troubele a nejsou pak správně uloženy.

Zvláštní výhodou je zde, že se přivádí horká voda do kotle, čímž se kotel šetří.

Voda napájecí přivádí se buď z nádržek neb zvláštních kotlů t. zv. předhřívačů. V předhřívači ohřívá se voda parou výfukovou z parního stroje aneb plyny unikajicími do komína. Opatřuje se také vodoznakem, voda však nikdy v něm nesmí stát tak vysoko, aby vnikala do parního válce.

Zvláštní zřetel věnován budiž čistění předhřívače.

Ventil napájecí. (Výronek.)

Uspořádání ventilu napájecího nebo-li výronku má býti takové, aby tlakem páry v kotli nastalo ihned uzavření potrubí napájecího, jakmile se s napájením přestane.

Voda hnaná pumpou neb injektorem vstupuje při a obr. 24 nadzvedne ventil v a vchází při k do kotle.

Poněvadž je snadno možné, že by ventil nedosedal a následkem toho voda z kotle vytékala a v kotli nedostatek vody nastal, dává se mezi výronek a kotel kohout neb ventil v, tak že se vady ventilu napájecího v₁, i v chodu kotle lehce odstraní.

Ventil napájecí upravuje se na tako­vém místě, které je nejméně zahřáté. Aby se předešlo škodlivému ochlazování stěn kotelních vodou napájecí, a vzduch s vodou přicházející, aby neusazoval v bublinkách na stěnách kotelních, vede se voda potrubím až do prostřed kotle. Tím se rezavění stěn kotelních značně zamezí.

Potrubí odpadové čili odtrubí.

Na nejnižší místo kotle dává se kohout neb ventil, aby bylo možno vodu v kotli obsaženou před započetím oprav neb revise vypustiti.

Roura odpadová mějž stálý spád, aby nikde nepovstal záhyb, v němž by se voda nasbírala a tím průřez zúžovala.

Vypouštění vody děj se vždy po náležitém vychladnutí zazdívky, jinak by stěny kotelní snadno dostaly boule a trhliny, an se pak snadno místy rozpálí.

Ventil parní.

Pára v kotli vyvinutá odvádí se ventilem parním (obr. 25) a po trubím k místu svého určení.

Ventil v zvedne se neb dosedne, otáčí-li se ručním kolečkem šrou bové vřeteno s, vedené ve třmenu b, a tím otevře neb uzavře se kotel vzhledem k potrubí parnímu.

Otevírání ventilu parního děj se vždy pomalu, protože pára při rychlém otevření prudce uniká a vodu z kotle ssebou strhuje, což porouchání parního stroje snadno způsobuje.

Proto se dává ventil parní na nejvyšší místo parního kotle na t. zv. parojem čili dóm, aby se odváděla pára co možná suchá.

Netěsnost flanží škodí, zaviňuje ztráty páry a tím též větší spotřebu paliva.

Užívá-li se několika vedle sebe položených parních kotlů k témuž účelu, aneb odvádí-li se pára z nich jedním potrubím, musí být ve všech kotlích stejné napjetí, protože by jinak pára i voda přetékala z kotle o vyšším napjetí do kotlů o napjetí nižším, tak že by v tomto kotli rychle nedostatek vody nastal.

Proto dostává každý kotel vlastní ventil parní a pára se odvádí do společného parojemu a odtud teprve ku stroji. Jest výhodno vložiti mezi parní ventil a společný parojem ventil zpátečný, jenž se sám uzavře, stoup-ne-li napjetí nad dovolenou míru a zabrání takto přetékání.

Průlez.

Kotel se opatřuje otvorem, jimž urostlý člověk dovnitř vlézti může, buď aby jej očistil, neb něco opravil, aneb při revisi prohlédl.

Tento otvor uzavírá se víkem, jež se utahuje šrouby. Mezi víko a sesílený okraj otvoru klade se ucpání, buď věnec z tmele minio vého vystužený sýtem drátěným, aneb kruh kaučukový, pletence z konopí atd.

Odkalnice.

Při mnohých kotlech, zvláště trubkových je mnoho nesnadno přístup ných míst, kde se nasbírá kal a kámen kotelní. Aby se tato místa mohla vyčistiti, upraví se při nich ve stěnách malé otvory, které se uzavřou buď podobně jako průlezy aneb zvláštními šroubovitými zátkami. Tyto otvory zovou se odkalnice.

Armatura mimořádná.

Kromě již popsaných upravují se mnohdy ještě jiné ne zrovna nevy ­hnutelné přístroje bezpečnostní.

Tak ku př.: parní píšťaly, přístroje ohlašující nejvyšší a nejnižší stav vody, přístroje ku grafickému znázornění napjetí parního, ventily vypouštěcí pro parní topení atd.

---

Little Sherds of History
Steam Boilers – Part VII.

Today we are presenting a unique and very interesting material for Topin readers. The article was issued in the encyclopedia Chronicle of Work, Enlightenment, Industry and Findings, published in Prague since 1846 by I. L. Kober.
In 1905 in volume IX., all then known knowledge devoted to steam and steam boilers was presented here in summary.

Understandable, comprehensive and systematically organized knowledge about steam boilers is respectable and has not lost any of its relevance even over a long number of years. Therefore, they can still provide a lot of useful information to nowadays generation of technical experts.
The "century of steam", as the nineteenth century was called, is undoubtedly a solid professional basis for the subsequent global technological development, also because it has had a significant positive effect on almost all other sectors and thus conditioned all technical progress.

Today we bring our readers the seventh part of this series and assume that they will be happy to read something new about steam boilers and that they may apply this knowledge nowadays, because steam has not yet completely disappeared from our lives.

Keywords: history, steam, steam boilers.