Střípky z historie – Čistění vody v domácnosti

Problematika čištění vody v domácnostech je velmi stará, jak o tom svědčí i článek, publikovaný v časopise Věda a práce z roku 1902. Protože na aktuálnosti této problematiky se ani po 113 letech mnoho nezměnilo, naše čtenáře bude nepochybně zajímat, jak na její řešení nahlíželi naši odborní předchůdci.

Čistění vody všeobecně dělí se ve dva způsoby, jež jsou charakterisovány účelem, jemuž slouží.

Pro potřeby průmyslu stačí zbaviti vodu přebytku rozpuštěných v ní solí vápenatých a hořečnatých, jež jsou škodlivy zejména pro parní kotly. Mnohem důležitější a nesnadnější jest však čistění vody, určené k pití; tu jest množství rozpuštěných solí nerostných věd vedlejší, hlavnlm pak škůdcem lidského zdraví jsou živočišné látky, v ní obsažené. Tyto látky jsou buď rozpuštěny, anebo jsou to živoucí organismy, pouhému oku naprosto neviditelné, jež jsou příčinou mnohých nakažlivých nemocí. Tak na příklad jest dokázáno, že v krajině jakéhokoli geologického složení činí úmrtnost 12–22 na 1000, je-Ii voda prosta organických sloučenin a zárodků nemocí; při tom může býti měkká nebo tvrdá, na tom nesejde. Dysenterie, tyfoické zimnice a podobné nemoci nevyskytují se v tomto případě vůbec. V krajinách stejného geologického složení, jejichž voda však obsahuje organické součástky, dosahuje úmrtnost 23–36 z 1000, a zimnice, dysenterie a nakažlivé nemoci vůbec vyskytují se pravidelně epidemicky.

Toto poznání, za něž děkujeme Pasteurovi, způsobilo také převrat v čistění vody pitné. Nyní víme, že může voda na pohled nejčistší býti nezdravou, a naopak voda kalná prostá však choroboplodných zárodků, velmi dobrou.

Praktickým výsledkem Pasteurových studií jest nový průmysl, zabývající se výrobou přístrojů k čistění vody, všeobecně známých to filtrů.

Tyto sestrojeny jsou pak na vědeckém základě a slouží po většině k čistění pitné vody v domácnostech. Můžeme pak tyto přístroje rozděliti ve tři hlavní skupiny. U jedněch nutno vyměniti filtrační povrch dříve než jest prosycen zárodky chorob; u druhých ničí se tyto zárodky přidáním lučebnin a na to následuje teprve filtrace pórovitou hmotou, jež zadrží zplodiny lučebního procesu, s vodou provedeného. Třetí druh přístrojů konečně zabíjí zárodky teplem a čistí na to vodu jednoduchou filtrací.

Budiž nám dovoleno podati tuto krátký přehled nejužívanějších filtrů pro domácnosti.

Jednoduchá filtrace. – Nehodláme tu rozebírati všechny druhy filtrů, jež právě tak rychle zanikly jako byly rychle a bez správného porozumění sestrojeny, a které spíše vodu kazily než aby ji byly čistily. Uvádíme tu jen k vůli úplnosti staré přístroje pro jednoduchou filtraci, jež konaly svého času dosti dobré služby jako ku př. porcelánová svíčka Chamberlandova, osinkový porcelán Garrosův, stlačená cellulosa Grandjeanova, Mallieův aerifilter z asbestového porcelánu, Howatsonův filtr „Silica“ sestávající z křemičitých koster nálevníků, syenitový filtr „Delfin“ atd. Tyto všecky soustavy mohou prokazovati po delší nebo kratší dobu platné služby, však po uplynutí této doby jsou tak prosyceny zárodky, jež v nich byla voda usadila, že může nastati pravý opak toho, co se od nich vyžaduje, že totiž voda profiltrovaná obsahuje pak více organických látek a zárodků nežli nefiltrovaná. Předejíti se dá tomuto nedostatku pouze neobyčejně přísným a odborným dohledem, nebo častým sterilizováním filtru.

Tak zvaná čisticí opatření, jimiž měly býti tyto filtry udržovány potřebnými, osvědčila se býti naprosto nedostatečnými a povrchními. Zkrátka tyto filtry se přežily vzdor tomu, že byl nedávno učiněn v jedné učené společnosti pokus dokázati, že odpadová voda po jednoduché, průmyslovým účelům vyhovující filtraci, byla pokud se týče tyfoické horečky, čistší nežli voda pramenitá!

K dodatečnému filtrování vody na jiný způsob sterilisované však se hodí vždy dobře!

Soustava se zaměňovacím tělesem filtračním. – V „Eden-filtru“ (obr. 1.) pánů Grandjeana a Preveta sestává filtrační vrstva z cellulosy stlačené ve tvar listů, a zasazené do čočky z umělého uhlu (obr. 2. a 3.). Tato filtrační vrstva se má vyměňovati co nejčastěji, aby se nepřesytila organickými součástkami vody. Obrázek 1. znázorňuje pohled na rozebraný filtr, jenž sestává ze dvou podstatných částí, spojených v čase upotřebení pomocí šroubových svěráků B. Na spodní části vidíme obrubu, do níž se zasadí čočka z uhlu a obě cellulosové desky. Podrobnosti této obruby ukazuje obrázek 2. Způsob pak působení filtru znázorněn jest na obrázku č. 3., jenž nám předvádí „Eden-filtr“ v podélném řezu. Otvorem A přitéká voda pod tlakem, a proniká oběma cellulosovými vrstvami, které zachycují všechny mi­kroorganismy do uhlové čočky, jež jest opatřena jakýmsi sběracím kanálkem, kterým odtéká vyčištěná voda do rourky B.

Vzhled přístroje jest velmi úhledný a celek jest dobře prostudován.

Pasteurisující filtr pánů Dama, Pettevina a Piata má s předešlým mnoho podobného. Filtrační vrstva jest ze sterilisované cellulosy a do obchodu se přivádí v neprodyšném obalu.

Aby se pak příliš dlouhým upotřebením tato vrstva nepřesytila zárodky obsaženými ve vodě, nutno ji vždy po devíti dnech vyměňovati (obr. 4.).

Způsob odstraňování opotřebovaných vrstev filtračních jest velice důmyslný a značí nepopíratelný pokrok. Jak z obrázku zřejmo, má filtr tvar desky, a dá se snadno umístiti na stěně, aniž by zabral mnoho místa. Deskami B, C a D jest jeho prostor rozdělen na 4 části; do prostoru A přichází nečistá voda rourou F. Odtud proniká nejprve deskou B z drátěného pletiva, pak deskou C ze stlačené sterilisované cellulosy a konečně deskou D opět z drátěného pletiva do prostoru E, odtud odtéká rourou O. Desky B a D jsou na obvodu opatřeny kaučukovými kruhy, deska C pak jest na obvodu učiněna nepromokavou. Roura R slouží předně k vypouštění vzduchu z filtru právě v činnost uváděného a mimo to k vypouštění nefiltrované vody pro kuchyňskou potřebu.

Tillieuxův filtr „saprodapt“ (obr. 5.) používá k filtrování magnetického druhu kysličníku železa, který působí podobně jako „polarit“ upotřebený v Howatsonově filtru. Tyto magnetické kysličníky jsou dle úsudku některých anglických učenců schopny vyráběti ozon, jenž okysličuje organické látky, ve vodě obsažené! Dle toho by bylo možno obnovovati působnost opotřebované filtrační hmoty „saprodaptu“ pouhým větráním?

Soustava filtrů antiseptických. Chemický filtr J. Lapeyre`re, E. Delsol a Fillardův (obr. 6.) zakládá se na upotřebení práškovitého manganistanu hlinito-vápenatého, který se přidává do vody v poměru 0,15 až 0,25 g na litr. Tato sloučenina jest jako všechny manganistany silným okysličovadlem a rozkládá organické součásti vody, sráží mimo to hlinité její součásti a kyselé uhličitany vápna a hořčíku. Sraženiny povstalé tímto lučebním pochodem zadržují se pak na husté látce nebo na čerstvě čistěné rašeliny.

Trouettův filtr „Lute`ce“ (obr. 7.) zakládá se na výzkumech Girardových a Bordasových; do vody se tu přidává manganistan vápenatý, načež se filtruje vrstvou kysličníku manganičitého.

Dle úsudku znalců pracují tyto poslední dva filtry bezvadně, širší obecenstvo však nenabude k nim nikdy té důvěry, jakou by zasluhovaly, poněvadž bude přece jen vždy v pochybnostech, zdali neprocházejí chemikálie do vody přidávané filtrem a neškodí-Ii zdraví. V případech však, kde se jedná o vyčistění vod močálových a stojatých, zvláště v krajinách tropických, jsou tyto filtry zejména na svém místě.

Soustava filtrů tepelných. Nejčastěji bývá ve zdravotnictví doporučováno vaření vody jako nejjistější prostředek zničení zárodků nemoci. K tomuto způsobu čistění vody stačí hrnec a plotna, dvě věci, bez nichž se žádná domácnost ne­obejde. Přirozeně se také vyskytlo během času množství přístrojů k čistění vody na tomto základě sestrojených. Prvními tohoto druhu byly přístroje Rouartovy, dále Genestovy a Herscherovy, Společnosti „de la force motrice gratuite“ (bezplatné hnací síly), Vaillardovy Desmarouxovy a mnoho jiných ještě.

Nedávno vyskytl se ve Francii „Lepagův sterilisátor“ (obr. 8.) amerického původu, jenž jest upraven pro domácí potřebu a dává nepřetržitě destillovanou vodu v dostatečném množství. Ta pak vychází z přístroje ochlazena a zčeřena.

Nečistá voda jest vedena do nádržky A (obr. 9.) rourou B z vodovodu nebo z libovolné zásobárny. Pomocí plováku udržuje se povrch vody v nádržce ve stálé výši; voda odtéká rourou C do oddělení D a vystupuje dle zákona o spojitých nádobách do stejné výše jako v nádržce A, totiž do roviny XX. Oddělení D jest ve své hořejší části rozšířeno a pode dnem tohoto vařiče E jest umístěn libovolný zdroj tepla G, buď lampa nebo plynový plamen. Voda přichází do varu, a směr par a vařící vody přestupuje rourou F do H a oddělení J, kde jest již voda úplně sterilisovaná. Zde se zároveň ochlazuje a vzájemně předehřívá vodu stoupající v oddělení D do výše. Konečný odtok vody děje se násoskou K a rourou L.

S tímto sterilisačním přístrojem byly konány přesné pokusy tím způsobem, že byl napájen vodou, do níž byly úmyslně vpraveny zárodky tyfu, dysentérie a jiných nakažlivých nemocí. Výsledek pokusu byl velice uspokojivý a prokázal nade vší pochybnost, že Lepageův sterilisátor vyhovuje plnou měrou svému účelu.

Tím by byl asi vyčerpán výpočet nejdůležitějších soustav domácích filtrů pro pitnou vodu; ačkoliv tu nutno uznati, že byl v tomto ohledu učiněn značný pokrok, nevyhovuje přece jen žádná z těchto soustav požadavkům přísné vědecké zdravovědy, neboť k úplnému sterilisování vody, totiž jistému zničení všech zárodků v ní obsažených jest nezbytno, aby byla nejméně po 10 minut udržována na 130 stupních teploty.

Pochybujeme, že se kdy podaří sestrojiti filtr, který by při jednoduchém zařízení, jež by se pro domácí potřebu hodilo, vyhovoval plně těmto požadavkům, neboť nutno bráti ohled na tu okolnost, že voda z našich vodovodů vytéká pod tlakem, s nímž nutno v tomto případě počítati. Spíše bude možno vyhověti těmto požadavkům při čistění větších množství vody pro zásobování celých měst ve zvláště k tomu cíli zřízených čistících stanicích.

Zárodky nejnebezpečnějších nemocí, jako cholery, tyfu, dysenterie a jiných nevzdorují teplotě varu vody, tak že posléze popsaný druh filtrů, Lepageův sterilisátor poskytuje dostatečnou jistotu.