Rodinný dům v pasivním provedení – vzduchotechnika – montáž a uvedení do provozu

Autor poskytuje praktické informace k realizaci díla, kdy se mohou objevit i potřeby k praktické úpravě díla při jeho provádění. Cenná je péče projektanta v uceleném procesu, tj. nejen v době odevzdání projektu, ale i v průběhu stavby a předání díla uživateli.

Recenzent: Vladimír Galád

Úvod

Druhý díl seriálu o rodinném domě v pasivním provedení byl zaměřen na vzduchotechniku, viz Topin č. 1/ 2018 a nyní se ve čtvrtém pokračování seriálu dostáváme k popisu vlastní montáže a uvedení do provozu.

Zpoždění výstavby rodinného domu se protáhlo cca o 1,5 roku z důvodu použití zatím neobvyklých stavebních materiálů, technických zařízení a především ze strany pracovníků provádějících jednotlivá řemesla. Nastěhování rodiny majitele domu se tak stalo skutečností až koncem září 2019.

Stavební připravenost

Celá stavba rodinného domu byla provedena ze železobetonu, opláštěna tepelnou izolací s provětrávanou fasádou. Rozvod VZT potrubí byl navržen v dutině mezi monolitickým stropem a sádrokartonovým podhledem. Dutina (mezistrop) je vysoká 200 mm v přízemí a 250 mm ve 2. NZP. V celé stavbě nedochází ke křížení VZT potrubí. V technické místnosti a skladu 1. NZP není sádrokartonový podhled.

V době výstavby železobetonové konstrukce rodinného domu musely být založeny kruhové prostupy v monolitických stěnách, což se skutečně povedlo. Do 2. NZP byly vzduchovody protaženy instalační šachtou společně s koncentrickým potrubím kotle, potrubím ÚT, kanalizací a elektrickými kabely.

Na obr. 1 je podstropní rozdělovací komora, tlumič hluku, škrticí klapky a prostupy potrubí skrz monolitickou stěnu. Prostup VZT potrubí byl dotěsněn montážní pěnou.

Montáž VZT zařízení

Podstropní rekuperační jednotka je zavěšena na závěsech s tlumiči hluku, aniž by se dotýkala monolitického stropu. Sání a odvod vzduchu je provedeno potrubím DN 200 zakončeným ve spodní části atiky krycí kruhovou mřížkou, takže při pohledu na dům nejsou vidět, viz obr. 2. Sací a výfukové potrubí jdoucí od rekuperační jednotky do venkovního prostoru je opatřeno tepelnou izolací s ohledem na kondenzaci vodní páry obsažené v dopravovaném vzduchu. Samotná rekuperační jednotka má odvodňovací potrubí vedené přes sifon do kanalizačního potrubí. Spiro potrubí pro rozvod a odvod vzduchu z jednotlivých místností je o dimenzi Æ 80 až Æ 200 mm a v podhledu není opatřeno tepelnou izolací.

Pro přívod a odvod vzduchu byly použity podstropní rozdělovací komory viz obr. 1. Každá potrubní větev vedená do určité místnosti je na přívodu vzduchu (5x potrubní větev) opatřena těsnou škrticí klapkou ovládanou servopohonem.

V každé místnosti bude probíhat řízená výměna vzduchu v závislosti na koncentraci CO₂ nebo v závislosti na relativní vlhkosti vzduchu. V závislosti na koncentraci CO₂ nebo relativní vlhkosti vzduchu se budou uzavírat/otevírat těsné klapky osazené na podstropních rozdělovacích komorách prostřednictvím servopohonu s ovládáním otevřeno – zavřeno, viz obr. 4.

Chod větrací jednotky bude řízen vestavěnou regulací s přístupem k internetu. Regulace RD5 bude ovládána dotykovým barevným ovládacím panelem CP Touch viz obr. 3, umístěným v technické místnosti.

Na ovládacím panelu vidíme venkovní teplotu t_e = –0,3 °C, nastavenou teplotu výstupního vzduchu z dohřívače t_i = 22 °C a skutečnou teplotu za dohřívačem t_id = 22,4 °C.

Provoz teplovodního ohřívače čerstvého vzduchu bude řízen kanálovým čidlem teploty zabudovaným do potrubí za teplovodní ohřívač vzduchu. Na ovládacím panelu se nastaví výstupní teplota vzduchu, dle přání majitele, v rozsahu 20 až 23 °C.

Rekuperační větrací jednotka obsahuje ventilátory vybavené Ec technologií s funkcí regulace na konstantní průtok i proměnný průtok.

Vzhledem k tomu, že má rekupe­rační větrací jednotka vlastní regulaci, bylo nutné najít propojení větrací jednotky s kotlem v době, kdy VZT zařízení potřebuje dodávku tepla a kotel je mimo provoz. Propojení s regulací kotle Vitotronic bylo nalezeno přes přídavný modul EA1 tak, aby byla zajištěna komunikace s kotlem týkající se jeho sepnutí pro potřeby dohřevu vzduchu.

Montáž potrubních rozvodů neproběhla bez problémů – montér si před instalací těsných škrticích klapek nevyzkoušel jejich otáčení. Před instalací servopohonů jsem provedl kontrolu možnosti otáčení klapek normálním klíčem, ale s klapkami jsem nepohnul. Teprve až když jsem použil hasák délky 40 cm, klapku jsem otočil!

Na základě této zkoušky bylo nutné všechny klapky odmontovat a výrobce (renomovaná firma) je mu­sel vyměnit za provozuschopné. Majitel si zároveň pro jistotu nechal vyměnit, již dodané a ke klapkám přiřazené, servopohony za silnější.

V projektu VZT zařízení jsem mylně uvedl regulaci průtoku vzduchu na konstantní průtok. Při realizaci bylo nutné provést změnu na regulaci na konstantní tlak. Tato změna vyvolala dodatečnou instalaci snímače tlaku za rekuperační jednotkou. Dále jsem oproti projektu odsouhlasil dodatečné osazení tlumičů hluku do potrubí za rekuperační jednotkou.

Přístup k servopohonům

Podstropní rozdělovací jednotky byly umístěny tak, aby k nim a k servopohonům klapek byl umožněn přístup. Jsou umístěny v přízemí v technické místnosti, viz obr. 4, kde není podhled a ve 2. NZP pod stropem chodby, kde je odnímatelný podhled.

Dohřev vzduchu

Po obdržení výpočtu rekuperační jednotky byly uvedeny následující teploty:

• přívod vzduchu:
  – teplota venkovního vzduchu e₁ = –15 °C
  – výstupní teplota z rekuperační jednotky e₂ = 19,8 °C
• – odvod vzduchu:
  – vstupní teplota do rekuperační jednotky i₁ = 22 °C
  – výstupní teplota z rekuperační jednotky i₂ = –2,9 °C

při nastavené teplotě t_i = 20 °C do obývaných místností.

V případě teploty vzduchu z přívodních vyústek jsme s majitelem dlouho diskutovali o pro něj přijatelné teplotě. Následně jsme se shodli na zvýšení teploty vzduchu o dva stupně na t_i = 22 °C, což nutně vyžadovalo instalaci dohřívače. Během zkušebního provozu se ukázalo, že volba dohřívače byla správná a tudíž není v jednotlivých místnostech pocit chladnějšího proudění vzduchu. Požadovaná teplota v místnostech, s ohledem na regulaci vytápění, je tedy nastavena na t_i = 22 °C.

Obr. 5 • VZT zařízení pod stropem technické místnosti
1 – rekuperační jednotka; 2 – čidlo tlaku; 3 – dohřívač vzduchu; 4 – tlumič hluku; 5 – potrubí ústředního vytápění

Hluk

Před celkovým spuštěním vzduchotechniky jsem se obával hlučnosti zařízení nad 40 dB(A) v jednotlivých místnostech. Hladinu hluku jsme vyzkoušeli s rekuperační jednotkou zapnutou na plný výkon. Ve všech místnostech rodinného domu je po 22 hodině požadovaná výměna vzduchu neslyšitelná.

Dle mého názoru k velmi nízké (téměř neslyšitelné) hlukové hladině na kruhových vyústkách přispěly podstropní rozdělovací komory, množství oblouků v potrubí a rychlost vzduchu v potrubí, která nepřekročila w < 4 m·s^–1. Od podstropních rozdělovacích komor k vyústkám, a obráceně, byla pro ­návrh kruhového potrubí použita rychlost vzduchu, která nepřekročila w < 1,8 m·s^–1.

Velmi nízkou úroveň hluku potvrdil sám majitel rodinného domu.

---

Passive House – ventilation system – installation and commissioning

The author provides valuable information for the realization of the work, when there may also be needs for practical adaptation of the work during its implementation. Especially valuable is designer´s care in a coherent process, i.e. not only at the time of submitting the project, but also during the construction and handover of the work to the owner.

Keywords: Passive house, ventilation, assembly, commissioning, supply air temperature, manifold chamber, silencer, throttle valve tight, acoustics