+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Nové hygienické požadavky na provoz vnitřních vodovodů – 1. část

11.06.2024 Autor: MUDr. František Kožíšek Časopis: 2/2024

Souhrnná kvalita pitné vody (tedy chemické, fyzikální a mikrobiologické ukazatele) je v průběhu chodu civilizace trvale podrobována změnám k „lepšímu“ pro uživatele. Historický vývoj od přímého používání vody z řek a potoků až po „výrobu“ pitné vody ve vodárnách, s rozvody vody potrubní sítí k objektům je dostatečně znám. Nyní v rámci odborného a podloženého požadavku na další zlepšení souhrnné kvality vody pro koncového uživatele dochází k takovým legislativním změnám, které tuto koncovou kvalitu vody stanovují, a tedy ji vyžadují – Vyhláška MZd č. 371/2023 Sb., která mění Vyhlášku MZd č. 252/2004 Sb. (touto jsou stanoveny hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody). Jde tedy o dosažení a trvalé zajištění vyššího kvalitativního stavu studené a teplé vody. Ta novost spočívá v legislativních požadavcích na vodu pro uživatele koncových distribučních bodů vnitřního vodovodu v objektu.

Recenzent: Zdeněk Pospíchal

Úvod

Článek v Topin č. 4/2023 [1] předběžně seznámil čtenáře se skutečností, že v roce 2020 vyšla nová EU směrnice pro pitnou vodu [2], kterou měly členské země transponovat do národní legislativy nejpozději do 12. 1. 2023. České republice se to povedlo téměř s ročním zpožděním, když poslední ze série předpisů, které bylo nutno kvůli transpozici novelizovat (jednalo se o 3 zákony a 3 vyhlášky), tedy novela vyhlášky č. 252/2004 Sb. vyšla až těsně před Vánocemi 2023. Stalo se tak Vyhláškou č. 371/2023 Sb., kterou se mění vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů [3]. Tato novela vstoupila v platnost 4. ledna 2024.

Změn v legislativě byla provedena celá řada a nové povinnosti by šly rozdělit na dílčí (např. některé nové sledované ukazatele, změny některých limitních hodnot, nové metody stanovení apod.) a zásadní, které novátorským způsobem mění dosavadní praxi. Do druhé oblasti patří především některé nové povinnosti spojené s posouzením a řízením rizik čili rizikovou analýzou, která má preventivní charakter – má problémům s kvalitou vody předcházet a ne je řešit až zpětně, když se objeví.

Vedle rozšíření rizikové analýzy – dosud byla omezena jen na systém zásobování vodou čili od zdroje surové vody po vodoměr, nyní se rozšíří před i za tento úsek – patří ke zcela novým prvkům např. zajištění přístupu k pitné vodě: členské země EU mají identifikovat různé zranitelné a okrajové skupiny obyvatel a usnadňovat jim přístup k vodě a z ekologických důvodů podporovat spotřebu kohoutkové vody před balenou, např. zřizováním veřejných pítek.

Druhou novinkou je první společný evropský systém hodnocení bezpečnosti materiálů a výrobků ve styku s (pitnou vodou), který během 5–10 let vstoupí plně v platnost a postupně tak nahradí dosud existující národní systémy posuzování. Tato část byla zatím transponována jen velmi dílčím způsobem (hlavní principy posuzování podle článku 11 odst. 1 směrnice se objevily v § 5 zákona č. 258/2000 Sb.), protože se čeká na vydání šesti prováděcích předpisů, které ve formě tří prováděcích rozhodnutí a tří nařízení v přenesené pravomoci vydá Evropská komise do poloviny roku 2024. Proto se této oblasti, která se materiálů vnitřních vodovodů dotkne velmi podstatně, budu podrobně věnovat až někdy v budoucnosti.

Ale zpět ke vnitřním vodovodům. Voda na kohoutku nemusí mít stejnou kvalitu jako voda dodaná do objektu, ale může se zhoršit vlivem materiálů vnitřního vodovodu (velmi častým problémem je nepřijatelný pach vody z některých druhů nového plastového potrubí), stagnace a ohřevu vody v domovním rozvodu nebo propojením rozvodu pitné a nepitné vody, pokud se v objektu nacházejí. Proto zmíněná nová směrnice EU v článku 10 požaduje, aby se posouzení a řízení rizik neprováděla jen u veřejných vodovodů, ale také u vnitřních vodovodů. Konkrétně po členských zemích požaduje, aby propagovaly zpracování posouzení a řízení rizik u všech vnitřních vodovodů a jako minimum zajistily jejich zpracování aspoň u tzv. prioritních prostor a alespoň z hlediska rizika olova a bakterií rodu legionela.

Ten první požadavek bude ČR plnit prostřednictvím osvěty – už dnes se lze v tomto směru odkázat na informativní brožuru „Pitná voda z kohoutku. Zdravotní aspekty vnitřních vodovodů. Informace a tipy pro vlastníky a nájemníky domů a bytů“ [6] a informační leták „Desatero správné péče o vnitřní vodovod“, které lze nalézt na webových stránkách Státního zdravotního ústavu [7].

Ten druhý požadavek splní ČR tak, že v zákoně č. 258/2000 Sb. [4], o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů, definovala v novém § 3d prioritní prostory z hlediska přítomnosti olova v pitné vodě a přítomnosti legionel v teplé vodě a uložila osobám provozujícím tyto prostory zpracovat posouzení a řízení rizik vnitřního vodovodu a přípojky a jeho výsledky zapracovat do provozního řádu.

Česká legislativa ovšem nad rámec směrnice moudře požaduje, aby se posouzení a řízení rizik nezaměřilo úzce jen na olovo nebo legionely, ale když už se jednou zpracovává, aby se zaměřilo také na tzv. generická rizika, tedy nebezpečí, která se mohou vyskytnout (skoro) u všech vnitřních vodovodů.

V první části mého článku se zaměřím na metodiku posouzení a řízení rizik obecně a její aplikaci na posouzení rizika z přítomnosti olova v pitné vodě. Ve druhé části pak na generická rizika vnitřního vodovodu a na posouzení rizika přítomnosti legionel v teplé vodě.

Prioritní prostory z hlediska rizika olova

Zákon č. 258/2000 Sb. definuje tyto prioritní prostory v § 3d odst. 1 následovně:
a) prostory staveb, v nichž jsou provozovány školy a školská zařízení a prostory, které jsou určeny k poskytování služby péče o dítě v dětské skupině,
b) zdravotnická zařízení, ve kterých je poskytována lůžková péče,
c) provozovny stravovacích služeb poskytující stravování ve zdravotnických zařízeních, ve kterých je poskytována lůžková péče,
d) zařízení sociálních služeb, ve kterých jsou poskytovány pobytové služby, nebo
e) provozovny stravovacích služeb poskytující stravování v zařízeních sociálních služeb, ve kterých jsou poskytovány pobytové služby.

Povinnosti provozovatelů prioritních prostor

Osoby provozující výše uvedené prioritní prostory jsou povinny zpracovat posouzení a řízení rizik vnitřního vodovodu a přípojky a toto posouzení a jeho výsledky (opatření), které se promítá do běžného provozu a údržby vnitřního vodovodu, začlenit do provozního řádu a návrh takto upraveného provozního řádu předložit ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (= krajské hygienické stanici). Pokud je ale výsledkem posouzení nízké riziko, provozní řád se upravovat nemusí, ale provozovatel tento výsledek oznámí příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví – v praxi mu samozřejmě předloží zpracované posouzení rizik, nestačí jen oznámit výsledek.

Podobně bude postupovat provozovatel prioritních prostor, pro které nemá zákonem č. 258/2000 Sb. určenou povinnost zpracovat a předložit návrh provozního řádu (tato povinnost se vztahuje jen na některé objekty). I v tomto případě provozovatel zpracuje posouzení a řízení rizik vnitřního vodovodu a přípojky, které pak „oznámí“ (předloží) příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.

Posouzení a řízení rizik vnitřního vodovodu a přípojky bude muset být zpracováno a předloženo hygienické stanici nejpozději do 30. června 2028 a nadále pak přezkoumáno a případně aktualizováno(včetně provozního řádu, bude-li to nutné) každých 6 let. Opakované přezkoumání se nebude týkat objektů, u kterých bude výsledkem posouzení nízké riziko. Součástí posouzení a řízení rizik má být i monitorování olova. U rizikových (starších) budov by se tedy nemělo jednat jen o „papírové posouzení“.

V případě, že je posouzením rizik prokázáno nedodržení limitních hodnot ukazatelů pitné vody, bude muset osoba provozující prioritní prostor zajistit, aby byla přijata opatření vhodná k minimalizaci zdravotního rizika. V případě, že osoby provozující prioritní prostory nejsou vlastníky těchto prostorů, informují o nevyhovujících výsledcích vlastníka těchto prostorů a zajistí nápravná opatření ve spolupráci s vlastníkem.

Postup a struktura posouzení a řízení rizik

Postup vypracování posouzení a řízení rizik sestává ze šetření, které spočívá v jednotlivých krocích popsaných na následující straně v tab. 1 a v dalších krocích v tabulkách věnovaných generickým rizikům, olovu a legionelám.

Posouzení a řízení rizik vnitřního vodovodu a přípojky v prioritních prostorech se zpracovává jako dokument, který popisuje průběh rizikové analýzy a navrhuje nápravná a kontrolní opatření k nápravě a předcházení nepřijatelným rizikům (§ 3b vyhlášky č. 252/2004 Sb.).

Výsledkem, který se zaznamenává do dokumentu, je popis vnitřního vodovodu a přípojky, přehled hodnocení jednotlivých nebezpečných událostí a nebezpečí, charakterizace (míra) rizika a opatření k řízení nepřijatelných rizik. Za nepřijatelná považuje vyhláška č. 252/2004 Sb. rizika vysoká a střední. Uvedený postup se použije nejen pro úvodní vypracování, ale také pro přezkoumání i aktualizaci posouzení a řízení rizik.

Metoda posouzení a řízení rizik není ve směrnici EU do detailu specifikována, ale většina zemí, včetně ČR, vychází z osvědčené metodiky „water safety plans“ Světové zdravotnické organizace (WHO)[8], která vyšla také jako evropská a česká technická norma [5]. Pro účely české legislativy byla jen nepatrně modifikována. Obdobná metodika platí i pro posouzení a řízení rizik systémů zásobování vodou (viz příloha 7 vyhlášky č. 252/2004 Sb.).

Obsah a strukturu posouzení rizik vnitřního vodovodu uvádí tabulka 1 přílohy č. 8 k vyhlášce č. 252/2004 Sb.

Zdroje kontaminace a zdravotní rizika olova v pitné vodě

V minulosti byly hlavním zdrojem expozice olova jeho sloučeniny přidávané do benzínu, ale postupně již všechny státy od této praxe upustily. V současnosti může patřit pitná voda v budovách, kde jsou vnitřní vodovody či přípojky částečně či zcela z olova, k nejvýznamnějším zdrojům expozice olovu.

Zdrojem olova v pitné vodě jsou téměř výhradně materiály, se kterými voda přichází do styku během distribuce, především pak materiály domovního rozvodu vody, protože výsledky dlouhodobého monitorování pitné vody dodávané veřejnými vodovody ukazují, že v této vodě je v naprosté většině případů obsah olova pod mezí detekce. Zdrojem olova jsou především olověné domovní rozvody nebo olověné přípojky, ale menšinově i olověné pájky (spojující kovové potrubí, např. měděné) a některé starší typy PVC potrubí (v nichž se olovo používalo jako stabilizátor) a dosud běžně používané drobné prvky z mosazi nebo červeného bronzu (armatury, vodoměry, spojky, vodovodní baterie apod.), které obsahují určitou příměs olova kvůli lepší obrobitelnosti.

Vyluhování olova z materiálů se dále potencuje, pokud jsou vedle sebe umístěny dva různé kovové materiály, které spolu tvoří galvanický článek. Obsah olova ve vodě je určován kvalitou vody (stupněm agresivity vůči olověným materiálům), dále plochou, materiálem a stářím potrubí, ze kterého byla vyrobena vodovodní přípojka a domovní instalace, rozsahem a uspořádáním domovní instalace, ale především chováním odběratele při spotřebě vody (průměrnou dobou stagnace vody v potrubí domovního rozvodu). Obsah olova ve vodě může být proto velmi proměnlivý nejen mezi jednotlivými objekty v jedné zásobované oblasti, ale i v rámci jednoho objektu, a dokonce i jednoho odběrového místa (kohoutku)!

Image 1Tab. 1 • Obsah a struktura posouzení rizik vnitřního vodovodu – viz tabulka 1 přílohy č. 8 k vyhlášce č. 252/2004 Sb.

1) Nebezpečím se rozumí jakýkoliv biologický, chemický, fyzikální nebo radiologický činitel ve vodě nebo stav vody, který může ohrozit zdraví odběratelů nebo spotřebitelů vody nebo způsobit organoleptické závady vody; nebezpečím se dále rozumí omezení nebo úplné přerušení dodávky vody odběratelům (viz vymezení pojmů v § 2 vyhlášky 252/2004 Sb., odkud pochází i ostatní zde pod čarou uvedené definice).
2) Nebezpečnou událostí se rozumí událost, při níž v systému zásobování pitnou vodou vznikne nebezpečí, nebo při níž se nepodaří nebezpečí z tohoto systému odstranit.
3) Kontrolním opatřením se rozumí jakákoliv činnost, která se může použít pro předcházení nebezpečí, které nelze žádným opatřením zcela vyloučit, nebo která s ním související riziko snižuje na přijatelnou úroveň.
4) Nápravným opatřením se rozumí jakákoliv činnost, pomocí které lze nebezpečí zcela odstranit nebo podstatně zmírnit.
5) Kritickým bodem se rozumí místo v systému zásobování nebo ve vnitřním vodovodu, kde se projevuje nebezpečná událost spojená s nepřijatelným rizikem a které je sledováno v rámci provozního monitorování.

WHO zařadila olovo mezi deset chemických látek, které vzbuzují největší obavy z hlediska veřejného zdraví. Olovo se kumuluje v organismu a poškozuje různé orgány a systémy (centrální i periferní nervový systém, krvetvorbu, ledviny, hormonální a enzymatický systém, reprodukční funkce, způsobuje hypertenzi atd.).

Nejzranitelnějšími populačními skupinami jsou děti a těhotné ženy (resp. plod v těle ženy), a to kvůli poškození vyvíjejícího se nervového systému, které se projeví snížením intelektuálních schopností a poruchami chování. Vše nasvědčuje tomu, že tento neurotoxický účinek nemá žádný práh, takže i relativně nízká expozice se negativně projeví na lidském zdraví.

S přibýváním poznatků o škodlivosti olova se postupně zpřísňuje jeho přijatelný limit v pitné vodě: od hodnoty 100 µg·l–1 (1958) po sou-časných 10 µg/l, které nová směrnice EU 2020/2184 dále zpřísňuje na 5 µg·l–1 (této hodnoty bude muset být dosaženo nejpozději do roku 2036, což bez výměny starého olověného potrubí nebude prakticky možné).

Způsob a hodnocení šetření rizika přítomnosti olova v pitné vodě

Postup uvádí tabulka 3 přílohy č. 8 k vyhlášce č. 252/2004 Sb. k vyhlášce č. 252/2004 Sb., uvedená níže.

Záměrem tvůrců vyhlášky bylo navrhnout takový způsob šetření a hodnocení, který by byl co nejjednodušší (ovšem se zachováním svého účelu), aby si ho mohli provést sami provozovatelé dotčených
budov. V roce 2023 probíhal speciální úkol hlavní hygieničky ČR „Stanovení obsahu olova v pitné vodě ve vybraných školách a školských zařízeních“, v jehož rámci bylo vyšetřeno 431 škol a školských zařízení v celé ČR. Výsledky úkolu potvrdily naši obavu, že stále ještě existují některé školy, kde jsou děti zbytečně exponovány olovu z pitné vody a které nejenže budou mít problém splnit budoucí přísnější limit, ale které nesplňují ani stávající limit.

Krajské hygienické stanice při plnění úkolu postupovaly podle podrobné metodiky připravené Státním zdravotním ústavem (SZÚ). Ukázalo se, že taková metodika je velmi užitečná, zejména co se týče reprezentativního výběru odběrových míst v budově a způsobu odběru vzorku. Proto ministerstvo zdravotnictví požádalo SZÚ, aby metodiku drobně modifikoval a nabídl ji jako metodickou pomůcku též veřejnosti, resp. zpracovatelům posouzení a řízení rizik. Metodika, jako určitý doplněk uvedené tabulky 3, bude během března dostupná na webových stránkách SZÚ.

Image 2Tab. 2 • Způsob a hodnocení šetření rizika přítomnosti olova v pitné vodě – viz tabulka 3 přílohy č. 8 k vyhlášce č. 252/2004 Sb.

1) Uvádí se, že olověné domovní rozvody a přípojky se standardně používaly do druhé světové války. Tehdy začala být – kvůli potřebám válečného průmyslu – o olovo nouze a začaly se hledat a používat alternativní materiály. Nicméně nelze vyloučit, že ze starých zásob nemohla být nová přípojka nebo nový rozvod vody v domě vybudován ještě v 50. nebo 60. letech. A menší opravy olověných přípojek, rovněž olovem, mohly být prováděny ještě v 70. letech 20. století.

Závěr

Nová evropská a potažmo česká legislativa pitné vody reaguje na skutečnost, že pitná voda dodaná provozovatelem vodovodu do budovy ve vyhovující kvalitě může ve vnitřním vodovodu svou jakost ztratit. Jako prioritní kontaminanty byly vybrány olovo a bakterie rodu Legionella, ale posouzení a řízení rizik by mělo zahrnout i další běžná rizika vnitřního vodovodu, v české legislativě označovaná jako rizika generická.

Jakkoli se metoda posouzení a řízení rizik zdá na první pohled komplikovaná a pro laiky těžká k uchopení, jedná se o osvědčený a zahraničí praxí prověřený sled logických a na sebe navazujících kroků, kterému není těžké porozumět a v praxi ho realizovat – alespoň v případě olova a generických rizik.

Zpracovat posouzení a řízení rizik na olovo v pitné vodě není nijak zvlášť časově ani finančně náročné. Náklady na analýzu vzorků z jedné budovy by se měly pohybovat v řádu jednotek tisíc Kč a odběry si může zpracovatel rizikové analýzy provést sám, aby ušetřil náklady za profesionální odběr vzorků a svoz vzorků do laboratoře (samozřejmě po dohodě s laboratoří, která mu musí dát správné odběrové nádoby a poučit o způsobu odběru).

Vysoké náklady si pak mohou vyžádat nápravná opatření, pokud se zjistí nevyhovující stav. Konečným cílem by měla být výměna všech čistě olověných rozvodů, což si může vyžádat roky příprav a shánění potřebných financí. Nicméně velmi rychle a relativně levně lze provést dočasná nápravná opatření, která mohou prakticky ihned snížit expozici dětí olovu. Pokud je nevyhovující jen část odběrových míst v budově (protože se třeba při rekonstrukci zapomnělo na jednu olověnou stoupačku či jinou část rozvodu), označí se tyto za nepitné a žákům, studentům, pacientům a personálu se doporučí odebírat vodu z míst, která jsou v pořádku.

Pokud jsou olověné rozvody v celé budově, lze expozici snížit ranním proplachem potrubí nebo vybudováním jednoho pítka pro všechny někde v přízemí budovy, kam se dovede voda novým dočasným potrubím ze suterénu. Možná je též dočasná instalace barelů s nezávadnou vodou. I taková investice do zdraví a duševních schopností dětí se v budoucnu vyplatí.

Literatura

[1] Novela vyhlášky, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu. Topenářství instalace, 2023, roč. 57, č. 4, s. 80. ISSN 1244–0906. Dostupné z https://bit.ly/3P6XQ0W>.
[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2184 ze dne 16. prosince 2020 o jakosti vody určené k lidské spotřebě. Úřední věstník Evropské Unie, 23. 12. 2020, L435/1–62. Dostupné z ps://bit.ly/48AW8vG>.
[3] Vyhláška č. 371/2023 Sb., kterou se mění vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů – znění od 4. 1. 2024. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2024 [cit. 5. 3. 2024]. Dostupné z https://bit.ly/43bFwK0>.
[4] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů – znění od 1. 1. 2024. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2024 [cit. 5. 3. 2024]. Dostupné z https://bit.ly/435DjzF>.
[5] ČSN EN 15975–2. Zabezpečení dodávky pitné vody – Pravidla pro rizikový a krizový management – Část 2: Management rizik. 2014–3. ÚNMZ. Praha.
[6] Pitná voda z kohoutku: zdravotní aspekty vnitřních vodovodů. Informace a tipy pro vlastníky a nájemníky domů a bytů (online). Státní zdravotní ústav, Praha 2013 (cit. 2024-02-16), 32 s. ISBN 978-80 7071330-3. Dostupné z https://bit.ly/49CtkV2>.
[7] Desatero správné péče o vnitřní vodovod (online). Státní zdravotní ústav, Praha 2013 (cit. 2024-02-16), 1 s. Dostupné z https://bit.ly/49ZViKc>.
[8] Cunliffe D et al (eds). Water safety in buildings. WHO, Geneva 2011.

Poznámka recenzenta

Příspěvek MUDr. Františka Kožíška, CSc. předkládá osvětově pojaté nově stanovené požadavky na vodu, a to z hlediska koncového uživatele vnitřního vodovodu. Jde tedy o souhrn hygienických, technických a organizačních požadavků, a to přímo pro vnitřní vodovod v objektu. Vše je uvedeno ve vyhlášce MZd č. 371/2023 Sb., kterou se mění vyhláška č. 252/2004 Sb. V původní vyhlášce jsou stanoveny hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Tato novela vstoupila v platnost 4. ledna 2024.

Seznámíte se s novými požadavky i s novými termíny kolem vody ve vnitřních vodovodech – prioritní prostory, riziková analýza, řízení rizik, kritické body, kontrolní opatření, generická rizika, nápravná opatření. V této první části je to o olovu ve studené pitné vodě, v dalších dílech budou následovat požadavky k problematice bakterií legionela ve vodě teplé.

Tato osvětová informace je z hlediska zabezpečení souhrnné kvality vody dodávané konečnému spotřebiteli zásadní a potřebná pro současné provozovatele prioritních prostor – tedy co a jak je třeba pro bezproblémový provoz vnitřního vodovodu z více hledisek řešit a organizovat.

Řetězec účastníků investor, projektant, realizační/instalační firma a provozovatel by v případě nové stavby či rekonstrukce měli již na začátku projektu postupovat a vše připravovat s dokonalou znalostí požadavků nové vyhlášky. Ať už se jedná o bezproblémový provoz po realizaci nové stavby nebo zejména při rekonstrukci, bude nutné zohlednit pozdější požadavky na rizikovou analýzu u prioritních prostor.

Autor:
vedoucí NRC pro pitnou vodu, Centrum zdraví a životního prostředí, Státní zdravotní ústav, Praha
Další články autora
Všechny články autora
Související časopisy