Otázky 2016/7

legislativa

kotle a kotelny

Vedoucí a recenzent rubriky Zdeněk Lyčka

Otázka:

Ve firmě máme teplovodní kotel na hnědé uhlí o výkonu 40 kW. V letošním roce jsme nechali energetickým specialistou provést kontrolu kotle a rozvodů tepelné energie podle vyhlášky č. 194/2013 Sb. Je nutné nechat si provést ještě novou kontrolu kotle podle zákona o ochraně ovzduší? A pokud ano, v čem se kontroly liší?

Odpověď:

Odpověď zní bohužel ano. Kontroly kotlů nařizují dva na sobě zcela nezávislé zákony. Zákon č. 406/ 2000 Sb. o hospodaření energií a zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Každá ze zmíněných kontrol je u kotlů zaměřena na jiné technické aspekty jejich provozu.

Provedení kontroly kotle a rozvodů tepelné energie podle vyhlášky č. 194/2013 Sb. je naplnění povinnosti právnických osob a fyzických podnikajících osob podle § 6a odst. 1 a) zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií. Tato povinnost se vztahuje na provozovatele všech kotlů (bez rozdílů teplonosné látky či používaného paliva) se jmenovitým výkonem nad 20 kW. U kotlů do jmenovitého výkonu 100 kW, které nejsou provozovány na základě licence na výrobu a rozvod tepelné energie, se kontroly provádí jednou za deset let a jejich cílem, je řečeno slovy zákona, „zvýšení hospodárnosti užití energie“. Jsou tedy zaměřeny na produkovanou energii, na minimalizaci případných ztrát při produkci tepla a jeho následné distribuci. Výstupem kontroly je písemná „Zpráva o kontrole kotlů a rozvodů tepelné energie“, jejíž vzor je uveden ve vyhlášce č. 194/2013 Sb. Autorizaci k těmto kontrolám uděluje na základě kladně provedené zkoušky a splnění náročných podmínek odborné způsobilosti Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Kontroly kotlů podle §17 odst. 1 h) zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší se týkají všech provozovatelů teplovodních kotlů na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW. Respektive se týkají všech stacionárních zdrojů na pevná paliva, které slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, tedy například i krbových vložek s teplovodním výměníkem o celkovém příkonu 10 kW a více. Jak dává tušit název příslušného zákona, účelem kontrol je minimalizace emisí, které tyto zdroje produkují. Zjišťuje se nejen technický stav kotle, ale také zda je provozován v souladu se svým určením (provozními předpisy), zda je v něm spalováno výrobcem předepsané palivo, zda je ke zdroji zajištěn dostatečný přívod spalovacího vzduchu a zajištěn řádný a bezpečný odvod spalin. Důležitá je samotná identifikace zdroje podle technologie spalování (odhořívací, prohořícací, automatický,…) i podle jeho výrobce (kontrola výrobního štítku a průvodní technické dokumentace).

Kontroly může provádět pouze osoba, která je proškolena výrobcem kontrolovaného zdroje a má od něj uděleno oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě. Pokud nelze zjistit výrobce (samovýroba) nebo neexistují pro konkrétní typ zdroje zaškolení technici (například výrobce již zanikl), může kontrolu provést technik zaškolený jiným výrobcem na shodný typ (technologii spalování). Jinak řečeno technik, který ten konkrétní zdroj dobře zná a je schopen na místě přímo odstranit případné závady (popřípadě navrhnout jejich neprodlené odstranění). Výstupem je „Doklad o kontrole technického stavu a provozu spalovacího zdroje“, jehož vzor je uveden v příslušném Sdělení MŽP. Doklad si ponechává provozovatel zdroje a je povinen jej předložit na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

Takže se vraťme k úvodní otázce. Energetický specialista autorizovaný pro kontroly kotlů podle zákona o hospodaření energií není automaticky oprávněnou osobou provádět kontrolu kotlů podle zákona o ochraně ovzduší. K tomu je zapotřebí, aby byl navíc výrobcem zaškoleným servisním technikem kontrolovaného zdroje. Pokud to splní, lze obě kontroly samozřejmě provést v jeden den, ale musí být vypracovány dva doklady o kontrole.

Odpovídal: Ing. Zdeněk Lyčka, LING Krnov, s.r.o.; člen redakční rady Topenářství instalace