Komentář k rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové

spalinové cesty

Nejsem odborníkem na požární bezpečnost, ani autorizovaným specialistou na spalinové cesty (i když jako člen TNK 105 komíny mám ke spalinovým cestám velice blízko).

Z tohoto důvodu nemám v úmyslu se vyjadřovat k podstatě sporu, tedy zda spalinové cesty z plynových spotřebičů spadají či nespadají pod „kompetenci“ požárního zákona.
Ovšem celý život se zabývám spalovacími zdroji tepla a spalováním paliv, proto si myslím, že jsem kompetentní k tomu, abych se vyjádřil k poměrně nekompromisní části závěru senátu soudu, ve kterém konstatuje, že „V odvodech spalin ze spotřebičů na plynná paliva je vyloučena jak kumulace hořlavého materiálu, tak iniciátor požáru, tzn., že v nich neexistuje riziko požáru.“

Předpokládám, že senát soudu chtěl tímto tvrzením konstatovat, že při spalování plynu ve spotřebičích nevznikají saze, které by se mohly usazovat ve spalinové cestě, a teplota spalin je tak nízká, že nemůže dojít k případnému vznícení těchto sazí, což je bezesporu požár. Toto tvrzení ovšem obsahuje hned tři problémové části.

Spotřebič na plynná paliva

Riziko vzniku požáru z neudržované či špatně postavené spalinové cesty je bezesporu velice nízké u plynových kondenzačních kotlů, což jsou moderní spalovací zdroje s vysokou mírou řízení spalovacího procesu a zpravidla nízkými provozními teplotami spalin. To ovšem platí za předpokladu, že vše funguje tak, jak má, a kotel je pravidelně servisován. Nicméně mezi spotřebiče na plynná paliva se řadí také „obyčejné“ ohřívače vody, či lokální plynová topidla.

A podle posledního šetření Energo 21 je v provozu stále ještě několik stovek tisíc starých atmosférických plynových kotlů. U těchto spotřebičů plynných paliv bývá stupeň řízení spalovacího procesu výrazně nižší a teplota spalin na spalinovém hrdle často výrazně překračuje 100 °C (což, jak vysvětlím níže, může být iniciátor požáru). Nízký stupeň řízení jejich spalovacího procesu navíc „garantuje“ tvorbu nánosů pevných částic ve spalinové cestě (kumulace hořlavého materiálu).

Zdroj: Shutterstock.com / Natallia Ploskaya

Vyloučení akumulace hořlavého materiálu

Osobně si na rozdíl od krajského soudu myslím, že je zcela vyloučeno, aby ve spotřebiči na plynná paliva nedocházelo alespoň k minimální tvorbě sazí, které se mohou akumulovat ve spalinové cestě. Jedná se o spalovací zdroje, ve kterých je spalován zpravidla zemní plyn, což je uhlíkaté palivo.
Je nemožné, aby spalování i v tom nejmodernějším spotřebiči probíhalo za stechiometrických podmínek (tedy absolutně ideálně) tak, že veškerý uhlík „vyhoří“ na CO₂.

Podle typu spotřebiče tak dochází při spalování plynu vždy k nedokonalému spalování, jehož produktem je mimo jiné také „pevný“ uhlík, který se (zjednodušeně řečeno) v menší či větší míře podle kvality spotřebiče vysráží ve formě sazí na stěnách výměníku kotle a je dále strháván do spalinové cesty. Při nasávání spalovacího vzduchu se do spalovací komory dostává také mnoho prachových částic z okolního prostředí, které zde „karbonizují“ a společně se sazemi zanášejí výměník spotřebiče a jsou spalinami strhávány také do spalinové cesty.Pokud není na spotřebiči několik let
prováděna pravidelná údržba, může být míra zanesení výměníku i spalinových cest poměrně značná.

Vyloučení iniciátoru požáru

To, že za běžného provozu nemůže teplota spalin za spotřebičem na plynná paliva dosáhnout hodnoty, při které „chytnou saze“ ještě neznamená, že teplota spalin nemůže být iniciátorem požáru.
Spalinovou cestou se pro účely zákona o požární ochraně rozumí dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Není to pouze ona krátká „trubka“ za kotlem, která končí ve zdi, ale často vede několik metrů v konstrukci budovy. A právě tam může „narazit“ na více či méně hořlavé materiály, například průchod dřevotřískovou deskou nebo dřevěný trám krovu.

I u většiny kondenzačních kotlů výrobce deklaruje maximální teplotu spalin, která překračuje hodnotu 80 °C. A u mnoha dřev začíná teplota samovznícení na 80 °C (to mohu jako soudní znalec na pevná biopaliva garantovat).
Takže pokud bude nevhodně navržená, provedená a udržovaná spalinová cesta přímo v kontak-tu s dřevěným materiálem a bude dlouhodobě provozována na teploty vyšší jak 80 °C, nelze vyloučit riziko vzniku požáru, který by samozřejmě dodatečně zapálil také naakumulované saze.

Kondenzační kotel je bezpečný, ale není „bezchybný“

Jak jsem již uvedl výše, riziko vzniku požáru ve spalinové cestě při odvodu spalin z plynových kondenzačních kotlů je minimální. Nicméně je to spalovací zdroj, a ten se může „utrhnout ze řetězu“. Tedy nelze nikdy absolutně vyloučit možnost vzniku havarijního stavu, při kterém může zásadním způsobem vzrůst jinak nízká teplota spalin. Ve své praxi jsem viděl již několik  „roztavených“ plastových odvodů spalin z kondenzačního kotle. Obecně platí pravidlo, že tam, kde něco hoří (k čemuž bezesporu v plynovém spotřebiči dochází) nikdy nemůžu vyloučit vznik požáru.

Takže pokud budu parafrázovat konstatování krajského soudu v Hradci Králové, je vyloučeno, aby v odvodech spalin ze spotřebičů na plynná paliva nedocházelo alespoň k minimální akumulaci hořlavého materiálu, a stejně tak je vyloučeno, aby spalinové cesty napojené na jakýkoliv spalovací zdroj nemohly být iniciátorem požáru.

Literatura

[1] Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 30 A 92/2022.