Benzo(a)pyren a spalování pevných paliv v malých zdrojích

bezpečnost a zdraví

Pokud se podrobněji podíváme na problematiku vytápění domácností, zjistíme, že jedním z klíčových témat v tomto oboru je legislativní tlak na omezení vytápění domácností pevnými palivy.

A ten tlak již zdaleka není pouze legislativní. Již se nerozlišuje, zda se jedná o uhlí či biomasu. Jako největší nepřítel čistého ovzduší u nás je definován každý, kdo k vytápění nevyužívá plynu či elektřiny (tepelného čerpadla). U biomasy se situace zásadně změnila v průběhu několika málo let. Ještě relativně nedávno se jednalo o perspektivní obnovitelný zdroj, jehož hlavní devízou byl fakt tzv. CO₂ „neutrality“. Tedy, že spálením určitého množství biomasy se uvolní stejné množství CO₂, které tato biomasa absorbovala z ovzduší v průběhu svého růstu. Nyní se tato „neutralita“ prakticky již nezmiňuje. I v kotlíkových dotacích je masivně podporována výměna kotlů na dřevo za plynové kotle. To je zajímavé především v současné době, kdy se u všeho řeší uhlíková stopa. Jako hlavní důvod zavrhnutí spalování pevných paliv obecně je udávána skutečnost, že vytápění domácností těmito palivy je identifikováno jako hlavní zdroj emisí benzo(a)pyrenu (dále jen B(a)P).

Pojďme se tedy s problematikou B(a)P seznámit trochu podrobněji. Jak kdysi napsal přemoudrý římský císař Marcus Aurelius: „Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt. Cokoli vidíme, je úhel pohledu, nikoli pravda.“ Seznámím vás tedy s jedním názorem a jedním úhlem pohledu na problematiku vlivu B(a)P emitovaného z malých spalovacích zdrojů na naše zdraví. Jako příklad si vezmu nedávno schválenou vyhlášku hlavního města Prahy, která se díky tomuto dokumentu postavila do čela křížové výpravy proti B(a)P.

foto: Shutterstock.com / Jaromir Chalabala

Praha v čele křížové výpravy

V polovině roku 2019 přijalo zastupitelstvo hlavního města Prahy obecně závaznou vyhlášku, která zakazuje od října 2020 spalování uhlí ve sporácích, kamnech a malých kotlích třídy 1 a 2. Podle důvodové zprávy, vypracované k této vyhlášce, jsou jedním z hlavních problémů spalování pevných paliv v domácnostech emise B(a)P, které je nutné snížit. Je zde uvedeno, že až 90 % B(a)P, vypuštěného do pražského ovzduší, mají na svědomí lokální zdroje spalující pevná paliva. Tento polycyklický aromatický uhlovodík je všude kolem nás, v půdě, vodě, ve vzduchu. Uvolňuje se především při nedokonalém spalování uhlo­vodíků, ale také při zpracování potravin (grilování, pečení, pražení). Do lidského těla se dostane potravou, dýcháním i pokožkou a na lidský organismus má toxické, karcinogenní a mutagenní účinky.

Co víme o B(a)P

Pokud se pokusíme najít na internetu podrobnější informace o B(a)P, dominovat budou především články typu…„českým vzduchem se tiše plíží vrah jménem benzo(a)pyren“. Slabší povahy mají po přečtení většiny příspěvků několik dní problém se pořádně nadechnout. Jednoznačný viník je ve většině nově publikovaných článků znám. Jsou jimi asociální spoluobčané vytápějící své domácnosti pevnými palivy. Ale co se stane, pokud plošně zakážeme spalování pevných paliv v malých spalovacích zdrojích? Vyřeší se tím i problém s karcinogenním vrahem jménem B(a)P? V poslední době je to hlavní argument v křížové výpravě proti lokálním zdrojům nejen na uhlí, ale také dřevo.

Pravdou je, že o problému jménem B(a)P se ví již hodně dlouho. Ovšem ještě relativně nedávno, v době tzv. „předregulační“, byl ze zdravotního hlediska problém B(a)P spojován s jeho přítomností v potravinách. S inhalací bylo řešeno riziko především u kuřáků a vybraných rizikových profesí (huťaři, asfaltéři, kuchaři,…). A to bylo v dobách, kdy se domácnosti vytápěly především pevnými palivy a na venkově se teprve rozbíhala plynofikace. Ten relativní nezájem o B(a)P v ovzduší odpovídá faktu, že atmosférické znečištění, ve kterém je B(a)P jen jedním z mnoha karcinogenů (až „za“ PCB, dioxiny, azbestem,…), se na vzniku nádorových onemocnění podílí zhruba „jen“ 1 %. „Vzdušný“ B(a)P je potenciální příčinou především rakoviny plic, ale tu zapříčiňuje z 90 % kouření, potom je to azbest, dědičnost,… Zvrat v pohledu na B(a)P v ovzduší nastal v roce 2006, kdy bylo euronařízeno, že od roku 2012 nesmí jeho průměrné roční imise na území států EU překročit hranici 1 ng·m^–3 (nanogram, tedy gram krát 10^–9). Téměř polovina zemí EU včetně ČR tento přísný limit překračuje, čímž nastal problém, který je nutné řešit.

Emise versus Imise

Jako hlavní zdroj emisí B(a)P v ČR byla identifikována lokální topeniště na pevná paliva. Emisemi jsou znečišťující látky, které reálně vylétnou z komína či výfuku spalovacího zdroje. Kolik se toho v ČR reálně „vyemituje“ doopravdy nevíme, protože to by se musely kontinuálně měřit spaliny u všech komínů a výfuků, a to prostě nejde. Musíme si tedy vystačit s výpočty vycházejícími z různých modelů, předpokladů, faktorů. Ovšem ten přísný „eurolimit“ byl stanoven pro imise, což jsou znečišťující látky, které se v ovzduší reálně naměří na konkrétním místě. Podle nejnovější studie zveřejněné MŽP se na imisích v ČR podílejí asi z 50 % i zahraniční zdroje (především Polsko). Polovinu celkových imisí mají tedy na svědomí domácí zdroje, druhou polovinu vzdušný Schengenský pro­stor. Větru a dešti se nám zatím poručit nedaří (alespoň nevím o žádné příslušné směrnici či nařízení komise), takže pokud máme plnit imisní limity, musíme umravnit ty domácí producenty. Úkol zní tedy jasně, nejdříve zakážeme podomácku spalovat uhlí, potom se vypořádáme se dřevem. A do čela oné křížové výpravy se postavila Praha, která jako první využila zákonnou možnost zakázat na svém území provoz vybraných druhů zařízení (mimo kotlů tříd 3, 4 a 5) na vybrané druhy pevných paliv.

Kolik B(a)P denně přijme průměrný člověk

Ale jak je to s tím B(a)P doopravdy? Jaký podíl na jeho denní „dávce“, kterou přijme náš organizmus, má na svědomí kontaminovaný vzduch? Při celodenním pobytu na městském vzduchu v topné sezoně přijmeme dýcháním denně v průměru 10–20 ng B(a)P. Tuto hodnotu berme jako základ. Ale tím to vše teprve začíná. Kuřák vykouřením jediné cigarety navýší svůj denní příjem o dalších 20 až 30 ng. U silného kuřáka tak může toto navýšení být až 400 ng za den. Hodinový pobyt v zakouřené místnosti znamená i pro nekuřáka bonus o hodnotě 10 ng. Ovšem pozor, nekuřáci nemají příliš důvodů k oslavě. Jak jsem již uvedl, B(a)P se do těla dostává i potravou. Ve všech vědeckých studiích o B(a)P se uvádí, že jeho hlavním zdrojem jsou pro nekuřáka potraviny. To, co do sebe „nastřádá“ za den silný kuřák, přijme v průběhu dne dospělý nekuřák v běžné stravě. Teda pokud si pravidelně nedopřává grilovanou klobásku, grilované kuřátko nebo pořádný steak. Uzené a grilované lahůdky mají v sobě až 5 ng·g^–1 B(a)P. Zdůrazňuji, že se jedná o 5 nanogramů B(a)P na jeden gram potraviny, takže je nutné tuto hodnotu ještě vynásobit gramáží celé porce. Potraviny grilované na dřevěném uhlí jsou na tom ještě podstatně hůře. Tam může jejich kontaminace B(a)P dosahovat 50–60 ng·g^–1. Ani vegetariáni ovšem nemají moc důvodů k jásotu, protože čerstvá zelenina (zvláště listová), ale i ovoce a rostlinné tuky, jsou na tom jen o něco lépe než uzeniny. EU má na některé potraviny i limity. Třeba v kojenecké výživě a příkrmech pro malé děti nesmí být B(a)P víc jak 1000 ng·kg^–1. Takže například sklenička přesnídávky s broskví a mrkvičkou s obsahem 200 ng B(a)P je ještě dle limitů v pořádku. Hygienický limit pro obsah B(a)P v pitné vodě je 10 ng·l^–1 (balené vody ho mají 1–2 ng·l^–1). Ale nejen potraviny. Pozor bychom si měli dát na větší konzumaci whiskey a piva. Vedle notoricky známého neblahého vlivu požívání alkoholu mají ještě tu vlastnost, že se vyrábějí z praženého sladu, což je B(a)P „bomba“. Podobně jako v současnosti moderní čerstvě pražená káva. A meditace u vonné svíčky taky není ten nejlepší nápad. Znáte ten černý čmoudek nad hořícím knotem… Všude samý B(a)P.

Takže to zrekapitulujme. Dýcháním přijme nekuřák pobývající celý den na ulici do 20 ng B(a)P. Podle odborných studií jídlem je to minimálně 10x více u střídmého jedlíka, ale klidně i 100x více u „gurmána“. No, a kuřáci, to je úplně jiné kafe. Na to, že je jídlem vstřebaný B(a)P na lidský organizmus méně agresívnější, než ten nadýchaný, bych moc nevsázel. Jeho vliv na vznik rakoviny zažívacího traktu je nesrovnatelně vyšší, než vliv na vznik rakoviny plic. Nemilou vlastností B(a)P je totiž jeho schopnost rychlé absorpce a distribuce do celého organismu.

Pražská očista

Jak tedy bude vypadat v Praze B(a)P-očista v okamžiku, kdy se již nebude moci spalovat uhlí? Předpokládejme, že z denní nadýchané dávky 20 ng jde po odečtení „importu“ cca 12 ng na vrub místním zdrojům, z toho mají na svědomí 11 ng lokální topeniště na pevná paliva. Z těchto několika málo tisíc spalovacích zdrojů tvoří zdroje spalující uhlí přibližně třetinu, dvě třetiny z nich spalují dřevo. Předpokládejme, že na uhelné zdroje tak připadají z denní nadýchané dávky B(a)P cca 4 ng. Což je ona kýžená úspora. Pro kuřáka je to číslo pod hranicí rozlišitelnosti, pro nekuřáka jedno, dvě procenta z celkového denního „příjmu“ B(a)P. A to jsem počítal tu nejhorší variantu, tedy denní příjem z venkovního ovzduší 20 ng. Ovšem to je množství, které nadýcháte v případě, že se dlouhodobě budete pohybovat na frekventované ulici (naměřeno u městských strážníků). U lidí, trávících převážnou část dne uvnitř budovy, je denní dávka nesrovnatelně nižší (na hranici měřitelnosti).

Uhlí se spaluje především v odhořívacích kotlích tříd 2 a 3, dřevo (společně s komunálním odpadem) v litinových prohořívacích kotlích třídy 1, a taky v kamnech, krbech a sporácích. Zdroje spalující dřevo na tom s produkcí B(a)P (i prachu) nejsou rozhodně lépe, než uhelné zdroje. I z tohoto pohledu je zákaz spalování pouze „špinavého“ uhlí spíše politickým vzkazem voličům “jsme tady a bojujeme za vás“.

Tento článek je pouze úvahou, nikoli vědeckou studií. A rozhodně to není obhajoba starých kotlů na uhlí a dřevo, které do 21. století prostě již nepatří. Je to jen téma do diskuze, která se stále více vytrácí. Naopak neustále roste tlak na to, že o těchto tématech se nediskutuje.