Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi 2018/8

legislativa

Takový dobrý byznysplán

Zpracováno podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2011, čj. 4 Tz 71/2010-25

Jeden z Murphyho zákonů zní: „Může-li se pokazit více věcí za sebou, pokazí se všechny a ještě k tomu v nejnevhodnějším pořadí.“ Mohli bychom říci, že tím je následující příběh odvyprávěn. Jenže existuje – vedle mnoha jiných – ještě další: „Když to vypadá, že už to horší být nemůže, v nejbližší budoucnosti to bude ještě horší.“ Zabýváte-li se soudními případy, přijde vám za nějakou dobu dost únavné, jak obě ironické normy se železnou pravidelností zabírají.

Karma

Karma je morální zákon zřetězení příčin a následků. Od dob, kdy Karel Macháček založil svou firmu, je karma v tuzemsku také označení pro průtokový plynový ohřívač vody. V tom i onom smyslu hraje karma ústřední roli v následujícím příběhu.

Na začátku byl skvělý byznysplán – a to se tehdy nikomu ani nesnilo, že nájmy bytů budou růst jako houby po dešti. Před více než patnácti lety se pan S. P. a jeho manželka stali spoluvlastníky bytového domu. Investice se měla vyplatit: jejím účelem byl pronájem bytů dalším zájemcům. Pan S. P. vzal věc vážně a veškerou správu domu si vzal na starost osobně. Tím ovšem fakticky převzal také povinnost dbát na to, aby užívání pronajatých bytů bylo pro nájemníky po všech stránkách bezpečné.

Povinností, které taková osoba přebírá, bylo tehdy víc než dost (a dnes je jich víc než tehdy). Řada jich vyplývala z vyhlášky o čištění komínů (ta byla od 1. 1. 2011 zrušena, ale povinnosti byly přeneseny do jiných předpisů), podle které měl S. P. mimo jiné nechat šestkrát do roka zkontrolovat stav komínu, na který byl připojen plynový průtokový ohřívač vody umístěný v koupelně bytu, kterou obsadila nájemnice R.

Víte, jak to chodí. Když přišlo na věc, zjistilo se, že během let došlo ke kontrole jen jednou. A ještě k tomu odborník pan F. M. ve zprávě o stavu komínových těles neučinil o komínu k průtokovému ohřívači ani zmínku.

Problém byl ovšem v tom, že v době, kdy F. M. kontrolu prováděl, měl už pan domácí od jiného experta, Ing. J. L., k dispozici rok starou zprávu o revizi plynového zařízení. Ta označovala vady zjištěné v bytě nájemnice R., konkrétně prasklý kouřovod vedený fasádou právě v koupelně. Ing. L. v rubrice „návrh termínu odstranění závad“ uvedl datum, které v době kontroly prováděné panem F. M. již uběhlo. „Je tudíž s podivem,“ shledal později nalézací soud, „že by se F. M. s těmito závadami při kontrole komínových těles nikterak nevypořádal. V jím vypracované zprávě ale na předchozí zjištěné závady na předmětném kouřovodu nebylo nikterak reagováno, ani nebylo zmíněno, zda byly odstraněny. Nelze dost dobře uvěřit, že by F. M., jako osoba odborně znalá a vyškolená v problematice komínů, nereagoval na obsah předchozí revizní zprávy Ing. L., pokud by byl s jejím obsahem seznámen, a to při vizuální konfrontaci s aktuálním, tedy nezměněným stavem předmětného kouřovodu, kdyby byla z jeho strany kontrola tohoto kouřovodu a na něj napojeného komínu skutečně prováděna.“ Podle všeho pan domácí S. P. s informací o zjištěných závadách na kouřovodu nijak nepracoval, jen revizní zprávu vyhotovenou Ing. L. předal nájemnici R.

A události kvačily dále. Asi tři roky poté, co proběhla kontrola komínů, se nájemnice R. přiotrávila oxidem uhelnatým. Život a zdraví jí zachránili v nemocnici a paní R. se po krátké době odstěhovala. Po ní nastoupil mladý nájemník J. B., který v koupelně našel zcela nový plynový průtokový ohřívač vody, mezitím nainstalovaný na pokyn pana domácího N. Š., a ještě k tomu také nová plastová okna s minimální spárovou průvzdušností, kterými pan S. P. nechal nahradit všechna původní, dřevěná. „Budete tu mít teplíčko,“ ujišťoval majitel domu nájemníka. A události se řetězily …

Všechno je přece v pořádku

Všechno bylo zalito sluncem – až na to, že pan N. Š. napojil ohřívač na stále stejný nevyhovující kouřovod a komín. Ten jako dlouholetý a zkušený servisní technik plynových zařízení musel dobře vědět, co posléze rekapituloval soud: „bezchybná funkce plynového průtokového ohřívače vody je kromě jiného podmíněna i dostatečným odtahem spalin, v daném případě prostřednictvím kouřovodu vedoucího skrz zeď a napojeného do komínu vně vlastní budovy domu.“ Známosti jsou známosti a pan N. Š. se spokojil s pouhým slovním ujištěním pana domácího, že všechny revize jsou v pořádku, aniž by si je nechal reálně předložit. Jako odborník vykonávající podnikatelskou činnost byl sice povinen respektovat stanovené požadavky u zařízení pro spalování plynů včetně požadavku odvodu zplodin spalování, aby neohrožovaly bezpečnost, měl tedy učinit z odborného hlediska vše pro to, aby jím nainstalovaný plynový průtokový ohřívač vody fungoval tak, aby neohrožoval bezpečnost osob bydlících v uvedeném bytě. Ale vždyť je přece všechno v pořádku …

Pan N. Š. se později bránil, že se spoléhal na revizního technika P. R., který měl instalované plynové zařízení schválit definitivně do provozu. Pravda, technik plynových zařízení P. R. nebyl v domě pana S. P. ani v dotyčném bytě poprvé, už dříve zde prováděl na základě objednávky pana domácího různé instalační práce, na koho jiného se tedy spolehnout?

Nutno navíc říci, že majitel se o dům staral. Když mu začínalo docházet, že pro zajištění bezpečného chodu nemovitosti přece jen bude zapotřebí učinit více, uzavřel dokonce smlouvu s firmou A., která měla kontrolovat bezpečnost v domě po všech stránkách. Součástí bylo i ujednání o provádění preventivních kontrol dodržování předpisů požární ochrany, v jejichž rámci měly být realizovány i kon­troly toho, zda vlastník domu má potřebné a aktuální zápisy o provedených revizích plynu, elektro apod. Pokud tomu tak nebylo, byl pan S. P. na nedostatek upozorněn. Ale události se dějí …

Firma A. nebyla oprávněna přezkoumávat obsah, úplnost a kvalitu provedených revizí a zápisů o nich. Takže v záznamu o provedené kontrole dodržování předpisů o požární ochraně v domě pana S. P. bylo k předmětné problematice možno pouze zjistit, že pokud jde o plynové zařízení a komín, byla revize předložena. Konstatuje se zde, že plynové zařízení je bez závad a komín je nevyužíván. Onou revizí ohledně komínů byla myšlena revizní zpráva pana F. M. a dále revizní zpráva ohledně spalinové cesty k nově instalovanému kotli určenému k vytápění jiného bytu v domě. Podle zástupců firmy A. tak byla splněna podmínka obsažená v revizní zprávě, která vyžadovala v případě výměny kotle souhlas kominické provozovny.

Soudný den

Přibližně tak vypadala situace, když se stala ona nešťastná věc. Mladý nájemník J. B. se jednoho dne intoxikoval oxidem uhelnatým a na následky této otravy zemřel. Tato událost nejen zmařila život nic netušícího nájemníka, ale změnila životy mnoha dalších.

Rozsudkem okresního soudu byli obvinění – majitel domu S. P., servisní N. Š. a revizní technik P. R. – uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví, protože, řečeno strohými právními větami, pan S. P. v rozporu s předpisy o čištění komínů nezajistil provádění pravidelných prohlídek komínu a kouřovodu od plynového průtokového ohřívače vody instalovaného v koupelně, přičemž v bytě nahradil všechna stávající dřevěná okna novými plastovými okny s minimální spárovou průvzdušností, načež obviněný N. Š. uvedl do provozu plynový průtokový ohřívač vody zn. Mora Top, aniž by vyžadoval a měl k dispozici aktuální doklad o vhodnosti použití stávajícího komínu a jeho schopnosti zajistit bezpečný odvod od zprovozňovaného spotřebiče, neboť byl ze strany obviněného S. P. ujištěn, že takovýto doklad má, a neučinil dostatečná opatření směřující k ověření zajištění přívodu vzduchu pro provoz instalovaného spotřebiče; obviněný P. R. jako revizní technik plynových zařízení provedl v rozporu s požadavky právních předpisů a technických norem revizi plynového zařízení v uvedeném objektu, aniž by konstatoval jakoukoliv závadu, a následně naprosto nevyhovující provedení spalinové cesty od průtokového ohřívače vody ve spojení s nedostatečným přívodem vzduchu do koupelny způsobily, že spaliny s obsahem oxidu uhelnatého pronikly do koupelny, kde došlo v důsledku intoxikace oxidem uhelnatým k úmrtí J. B. Za to byli všichni tři obvinění potrestáni odnětím svobody na dva roky s podmíněným odložením na zkušební dobu čtyř let. Obviněným Š. a R. byly současně uloženy tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky všech plynových vyhrazených technických zařízení na dobu čtyř let. Všem obviněným pak byla uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit škodu, která dosahovala více než půl milionu korun.

V soukolí trestního práva

Nepadly sice tresty nejtvrdší, ale obvinění s nimi samozřejmě spokojeni nebyli. Bránili se odvoláním u krajského soudu. Tam se přece jen našlo jisté pochopení. Reviznímu techniku P. R. byl trest za stejný delikt ponechán, jen zkrácena podmínka, ale obvinění S. P. a N. Š. byli zproštěni žaloby.

Jakmile se však někdo ocitne v soukolí trestního práva, neměl by jásat předčasně. Do hry vstoupil ministr spravedlnosti a podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných S. P. a N. Š.

Stroj spravedlnosti se rozjel znovu. Ministr spatřoval problém v závěru odvolacího soudu, že „byť by konkrétní skutek formálně naplňoval skutkovou podstatu přečinu usmrcení z nedbalosti, lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (zásada subsidiarity trestní represe).“ O takový případ se podle odvolacího soudu jedná u obviněných S. P. a N. Š. Jmenovaným nelze podle něj „vytýkat vyloženou laxnost, ale pouze jistou nedůslednost, tedy v podstatě to, že spoléhali na něco, co neodpovídalo skutečnosti.“

S takto formulovaným závěrem ministr nesouhlasil. Podle něj zásada subsidiarity trestněprávní represe znamená, že „stát by měl uplatňovat prostředky trestního práva zdrženlivě, tedy zejména tam, kde jiné právní prostředky selhávají. Aby jednání pachatele bylo považováno za trestný čin, musí jít o čin skutečně společensky škodlivý. Uplatnit v praxi tuto zásadu by tedy bylo možné pouze za splnění určitých podmínek, zejména existence jiných právních prostředků nápravy jednání pachatele, především by se mělo jednat o existující instituty správního, ale i občanského a obchodního práva, a dále by jednání pachatele mělo být méně společensky nebezpečné. To je pak podle stěžovatele na individuálním posouzení orgánu činného v trestním řízení, avšak nemělo by být možné aplikovat tento institut v případech, kdy dojde jako zde k neodčinitelnému následku – ke smrti poškozeného.“ Z toho ministr spravedlnosti také vyvodil závěr, že rozhodnutí krajského soudu bylo věcně nesprávné, a navrhl jeho zrušení.

Ultima ratio

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podstatným rysem případu je skutečnost, že zde došlo ke způsobení smrti jiné osobě, byť formou nedbalostního zavinění. Ani odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že obvinění naplnili formální i mate­riální stránku žalovaného trestného činu. Pokud tedy jednotlivá jednání obviněných posuzoval též podle principu „ultima ratio“, bylo to „zjevně v souvislosti s požadavkem vyplývajícím z pravidla liberálně demokratického právního státu vyžadujícího, aby vina pachatele byla autoritativně konstatována jen ohledně takového jednání, o němž mohl pachatel, v době, kdy se ho dopouštěl, důvodně předpokládat, že jde o jednání trestné.“ To znamená, že podle krajského soudu obvinění S. P. a N. Š. nejednali tak, aby mohli předpokládat, že se mohou dopustit žalovaného trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tehdy platného trestního zákona. S tím se však Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.

K tomu ovšem Nejvyšší soud přidal další pochybnosti. Nesouhlasil totiž ani s názorem odvolacího soudu, že hlavní příčinou neštěstí byl „nedostatečný přívod vzduchu do bytu a efekt opačného proudění vzduchu v souvislosti se současným provozem plynového kotle určeného k vytápění bytu a plynového průtokového ohřívače vody v koupelně, takže vady na kouřovodu a komínu pro odvod spalin od předmětného plynového průtokového ohřívače potvrzené znalci jsou nepodstatné.“ Soudci Nejvyššího soudu sice připustili, že přívod vzduchu do bytu (kterým je podmíněn i tzv. komínový efekt) byl snížen předchozí instalací plastových oken, ale to podle nich „rozhodně nemůže znamenat, že v té době již zcela nedostatečně dimenzovaný a technicky vadně provedený kouřovod a komín se na nehodovém ději a jeho následku nepodílely měrou podstatnou.“ Zdůraznili na­opak, že právě v souvislosti s výměnou dřevěných oken za plastová měla být provedena kontrola, případně revize komínů v bytě a učiněna taková opatření, jež by „eliminovala riziko vzniku případného škodlivého následku na minimum.“

Pozdě bycha honiti

V tomto ohledu označil Nejvyšší soud za pozoruhodné, že po kritické události, jež vyvrcholila smrtí pana J. B., majitel domu podobná opatření zavedl, takže technicky nevyhovující kouřovod a komín byly zrušeny a ohřev vody v koupelně nadále zajišťuje elektrické zařízení.

Nesmlouvavý závěr Nejvyššího soudu v tomto směru tedy zní, že obviněný S. P. sice uskutečnil určitá opatření ke zlepšení bezpečnosti provozu domu, ale ta jsou „poznamenána značnou mírou formálnosti a spoléhání se na jiný subjekt, jenž ale smluvně nepřevzal odpovědnost za celkový bezpečný provoz všech zařízení včetně plynových, instalovaných a provozovaných v uvedeném domě, resp. v jeho jednotlivých bytech.“

Tím měl Nejvyšší soud za zřejmé, že přístup obviněného majitele byl dlouhodobě nedůsledný a povrchní, a to jak u zabezpečení řádného provozu plynového průtokového ohřívače vody v koupelně bytu, tak pokud jde o technický stav kouřovodu a komínu, který neodpovídal normám pro odpovídající odvod spalin vzniklých při hoření zemního plynu. Pan S. P. měl dostatek informací o situaci v bytě, mj. i o tom, že „v koupelně je instalován a provozován plynový průtokový ohřívač vody (posléze zcela nový), který je ovšem napojen na původní, zastaralý a vadami trpící kouřovod a komín. Jejich stav a funkčnost nebyly kontrolovány ze strany kominických provozoven v souladu s vyhláškou o čištění komínů, přičemž vady na kouřovodu zjištěné revizí nebyly zjevně odstraněny. Jakékoliv následné kontroly nebyly prokazatelně zaměřeny na bezvadnost a provozuschopnost předmětného kouřovodu a komínu, na něž byl plynový průtokový ohřívač vody napojen. Kontrola ze strany pracovníků společnosti A. pak v sobě nezahrnovala jakoukoliv vlastní kontrolní či revizní činnost, pokud jde o stav a bezpečnost v domě a v bytech provozovaných plynových spotřebičů a zařízení včetně stavu a funkčnosti na ně napojených komínů. Firma A. pouze formálně registrovala, zda byly revize v domě provedeny, což ale majitele domu nezbavovalo povinnosti vyžadovat a nechat provést ve stanovených termínech jiné potřebné kontroly. Obviněný K. si bezpochyby musel být obecně vědom, že nesprávná funkce plynového průtokového ohřívače vody, byť zapříčiněná nedostatečným odtahem spalin, může ve svém důsledku způsobit obyvatelům bytu újmu na zdraví či na životě, a to zejména s ohledem na osobní zkušenost s událostí, která se přihodila předchozí nájemnici bytu R. Lze proto konstatovat, že jednání obviněného S. P., které mělo povahu omisivní – tedy nejednal zcela, jak měl, bylo součástí celkového jednání, jež ve svém důsledku zapříčinilo nastalou smrt poškozeného.“

Tutéž situaci shledal Nejvyšší soud i u obviněného N. Š., který měl jako profesionál (fyzická osoba podnikající v oboru instalace a oprav plynových zařízení a spotřebičů) trvat na předložení revizního zápisu a skutečně tak zkontrolovat stav kouřovodu a komínu, nikoliv se alibisticky spokojit s ujištěním majitele domu, že takovou revizi má.

Z toho lze učinit závěr, že oba obvinění nemohli v souvislosti se svým postavením, povinnostmi a u obviněného Š. i s jeho profesními zkušenostmi „předpokládat, že v konečném důsledku nemůže dojít k újmě na zdraví či úmrtí osoby, která plynový průtokový ohřívač vody při jeho nesprávné funkci v předmětném bytě používá. Současně jim alespoň rámcově muselo být jasné, že pokud by k takovému následku došlo, mohla by nastoupit jejich trestní odpovědnost, jelikož je všeobecně známo, že pokud někdo jinému způsobí újmu na zdraví či smrt a je za to odpovědný, resp. spoluodpovědný, je zároveň i trestně postižitelný.“

Nejvyšší soud ovšem neponechal stranou ani „obrácenou stranu mince“. Nepovažoval za možné přehlédnout, že pan S. P. projevoval o správu domu a jeho bezpečný a řádný provoz zájem. To ovšem jako laik, který se ve věci ne zcela orientoval a spoléhal na rady a zásahy odborníků (nebo, jak poznamenává soud, „těch, kteří se za ně vydávali“). Těmto závěrům pak musí odpovídat právní kvalifikace jednání obviněných.

Podle názoru Nejvyššího soudu tragický důsledek – zaviněná ztráta života mladého muže bez jeho spoluzavinění – nemohl být u obviněných vykompenzován pouhým jejich případným podílem na náhradě škody, nýbrž měla být vyslovena jejich trestněprávní odpovědnost a uložen přiměřený trest.

Nakonec ovšem pánové dopadli ještě dobře. Protože je pravomocné rozhodnutí krajského soudu zprostilo obžaloby a ministr se ve své stížnosti domáhal zásahu pro porušení zákona v neprospěch obviněných, jenže zákon byl naopak porušen v jejich prospěch, rozsudek Nejvyššího soudu měl pouze akademický význam, právní moc osvobozujícího rozsudku zůstala zachována. Ale to už jsou takové právní finesy pro odborníky.

Inu – karma je karma a svědomí je svědomí. Nebýt té nesmazatelné černé události, mohl to přitom být dobrý byznysplán …