Trh stavebních a projektových prací
Investice státu do výstavby a rekonstrukcí v roce 2014 znatelně vzrostly. Téměř o pětinu (18,2 %) přibylo výběrových řízení. Jejich hodnota stoupla v porovnání s rokem 2013 o 8,4 miliardy korun a dosáhla 133,8 miliardy korun. O 18,7 % vzrostl také objem zakázek, které byly zadány konkrétním firmám.
Vyplývá to z analýzy zpracované analytickou společností CEEC Research (únor 2015) na základě dat uveřejněných na konci prosince 2014 ve Věstníku veřejných zakázek.
Nejvíce peněz, z hlediska finančního objemu oznámených zakázek, investují regionální úřady a sdružení (40 %), s odstupem následují ministerstva a celostátní úřady (30 %), „ostatní“ subjekty (28 %) a státní podniky (2 %).
„Například investice do železniční infrastruktury jsou, a v následujících letech budou, rekordní, zatímco v jiných oblastech veřejných investic k nárůstu nedochází,“ upozorňuje Pavel Schlitter, obchodní ředitel společnosti SITEL, spol. s r.o.
Osm z deseti projektantů při nástupu do zaměstnání nedosáhne průměrné mzdy
O technické školy v Česku není velký zájem. Možná za to mohou platy, které absolventi stavebních oborů po náročném studiu dostávají. Časově náročná práce s velkou mírou odpovědnosti je špatně placená. 85 % mladých projektantů či architektů nedosáhne ani průměrné hrubé mzdy (25 179 Kč).
40 % vysokoškoláků po nástupu najde na výplatní pásce částku nižší než 20 tisíc korun hrubého, včetně bonusů a benefitů. Výplata dalších 45 % zaměstnanců se pohybuje mezi 20 až 25 tisíci korunami. O něco málo lepší je situace v oblasti projektování inženýrských staveb. V tomto oboru dostane pětina nastupujících 25–30 tisíc korun.
„Odráží to dlouhodobě tristní situaci oboru, který je systematicky podfinancovaný. Jeho ekonomickým motorem je švarcsystém, laciná práce stážistů a protekcionizmus při získávání zakázek. Přitom je to obor, který ve skutečnosti nese rozhodující díl odpovědnosti za kulturu společnosti i za udržitelný rozvoj. Entusiasmus kreativních architektů, kteří výkonem svého povolání ekonomicky poškozují své rodiny, není možné zneužívat donekonečna, říká Michal Šourek, jednatel MS architekti s.r.o.
„Smutné je, že nejen nadaní mladí, ale i zkušení technici odcházejí z finančních důvodů mimo obor. Společenská prestiž projektanta není velká, finančně málo zajímavá, perspektiva zlepšení nijak zářná. Tudíž zde jde o absolutně zmařenou investici státu do technické inteligence, kterou nepodporuje, ačkoliv jde o významnou součást motoru ekonomiky, kultury národa a základu konkurenceschopnosti,“ shrnuje Pavel Havlíček, generální ředitel SUDOP GROUP a.s.
Teprve až pětiletá praxe zaručí nadpoloviční většině (57 %) absolventů příjem přesahující průměrnou hrubou mzdu (25–35 tisíc Kč hrubého). Jen každý desátý (12 %) dostane plat mezi 35–40 tisíci korunami. Tři lidé ze sta se dostanou nad tuto hranici.
„Mnoho lidí z oboru odešlo, pro studenty není projektování perspektivní. Vychovat projektanta trvá roky,“ říká Ivo Kovalík, ředitel společnosti Arch.Design s.r.o.
„Platy zkušených projektantů se mohou zdát vysoké. Desítky hodin přesčasů a obrovská technická odpovědnost, či buzerace a výhrůžky za „nedostatky“ v jedné části projektové dokumentace – výkazů výměr dodávek a prací, zaplacené nejsou. I v Česku se začíná mluvit o projektování v BIM, které vyžaduje nákladné investice jak do HW (programy umožňující projektování ve 3D), tak následné investice do SW. Ještě štěstí, že většina projektantů své povolání miluje a považuje je za poslání,“ doplňuje Jaroslav Kupr, ředitel ateliéru Praha, INTAR a.s.
„Tato problematika souvisí i s hodinovými sazbami. Když si domů pozvu člověka na opravu kotle, zaplatím kolem tisícovky a pán je za cca 40 minut pryč; když si necháte na autě vyměnit olej, zaplatíte za otočení šroubu na vaně opět něco kolem tisícovky a nikdo se ani nepozastaví. Když však napíšu do výběrového řízení hodinovou sazbu za odborníka s třicetiletou praxí, který je svým autorizačním razítkem zodpovědný za stamilionové stavby, tak potom dle Honorářového řádu nebo dle Uniky nemám šanci uspět,“ popisuje problematiku Lukáš Hruboň, obchodní ředitel společnosti VALBEK.
Výstavba bytů v ČR bude růst, v Praze by mohla atakovat rekordní hodnoty, rizikem je legislativa
Praha, 10. března – Výstavba bytů v České republice poroste v letošním roce o 3,7 % a v příštím roce o 3,3 %. Největší nárůst se očekává v Praze. Problémem, který by ale mohl výstavbu nových bytů výrazně přibrzdit, je problematická, nebo úplně chybějící legislativa, a také její nejistý další vývoj.
„Největší část trhu s novými byty v ČR tvoří Praha – až 60 %. Zde by měla nabídka růst nejrychleji, a to až o 6,8 %. Z pohledu prodejů hovoří nejodvážnější odhady o rekordním prodeji až 6000 prodaných nových bytů v Praze v letošním roce,“ uvádí Jiří Vacek, ředitel analytické společnosti CEEC Research. Tento trend potvrzuje i Pavel Kliment, partner odpovědný za služby pro realitní a stavební společnosti KPMG v České republice: „Růst poptávky po rezidenční výstavbě je tažen především nízkými úrokovými sazbami a optimističtějším očekáváním kupujících. Roste také podíl poptávky po rezidenčních nemovitostech jako formě investice a uložení prostředků. Tato část poptávky tvoří okolo 25 %.“
Růst, včetně segmentu levných bytů, předpokládá i Rafael Moreno, generální ředitel společnosti Průmstav: „Očekáváme růst, a to zejména v nižších cenových hladinách, v roce 2015 a 2016 zejména v lokalitách velkých aglomerací jako je Praha a Brno.“
upraveno podle podkladů zpracovaných analytickou společností CEEC Research