+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Rekontrukce otopných soustav a jejich vyvažování

13.08.2021 Autor: Ing. Miloš Bajgar Časopis: 4-5/2021

Výměna radiátorových ventilů. Poměrně jednoduché sdělení a pro nezasvěcené osoby v podstatě problém být v době výměny přítomen v bytě. Reálný život nás však neustále přesvědčuje, že i zdánlivě jednoduché věci jsou, zvláště v tomto případě, jednoduché opravdu pouze zdánlivě. Vzhledem k tomu, že po osazení otopné soustavy termostatickými ventily se ze soustavy s konstantním průtokem rázem stává soustava s výrazně proměnným průtokem se všemi důsledky z toho plynoucími, je nutno technickým řešením na tuto skutečnost reagovat. Pokud se tak nestane, tak spolehlivé a bezhlučné fungování otopné soustavy je výjimečné a velice nepravděpodobné.
Následující příspěvek nastiňuje poměrně značnou složitost procesu vedoucího ke zdárnému zhotovení díla. Vypracování projektové dokumentace by mělo být základem. I pro zkušeného projektanta se v žádném případě nejedná o rutinní a jednoduchou činnost.

Recenzent: Zdeněk Číhal

1. Úvod

Každý občan, včetně vedení společenství vlastníků nebo bytových družstev, má rozdílnou představu o rekonstrukci otopné soustavy (OS). Ve své podstatě je to logické, jednotlivé prvky OS nestárnou stejně rychle. Regulační armatury, u kterých se běhěm topné sezony některé její části proti sobě pohybují, mají životnost asi 15 let. Životnost armatur, jejichž funkce je omezena jen na dva stavy otevřeno/zavřeno, se většinou projeví až v době, kdy je potřeba funkci armatury přestavit z jedné do druhé polohy. Pokud se s nimi nepohybuje, může jejich funkce skončit i po 4 ­letech.

Jiné je to se životností potrubí a otopných těles. Ocelové potrubí a litinové radiátory mohou být i 80 let staré, naproti tomu ocelová otopná tělesa se nemusí dožít ani poloviny takového stáří. Záleží na tom, před kolika lety byla otopná tělesa do soustavy namontována, a zda v té době byla již aplikována vnitřní antikorózní ochrana. Také na tom, jaký je materiál rozvodného potrubí (ocel, měď), jaká byla (ne) kvalita otopné vody v průběhu mnohaletého provozu a jaké materiály na sebe působily z hlediska elektrochemické koroze. Nesmíme zapomenout ani na kyslík O2 – největšího nepřítele našich otopných soustav.

2. Výměna otopných těles po skončení jejich životnosti

Ocelový radiátor, nebo deskové otopné těleso, konec své životnosti obvykle prozradí sám, a to rezavými mapami na vnější straně tělesa. U takových těles se nedoporučuje obnovovat původní nátěr, hrozí proražení zkorodované plochy štetkou.

Předchozí odhady životnosti vycházejí z praxe, neprošly vědeckým zkoumáním konkrétních prvků otopných soustav v laboratořích. Mají usnadnit jednání a rozhodování vedení SV/BD s projektanty o rozsahu vlastní rekonstrukce vytápění. Úmyslně je vynecháno slovní spojení „jednání s firmami“. Developeři by vám totiž mohli chtít vyměnit komplet otopnou soustavu a nejlépe i s celým domem.

Pokud existuje ekonomický prospěch v trojúhelníku projektant, zhotovitel a investor, může se snadno sklouznout k řešením ekonomicky naprosto neefektivním.

3. Výměna otopných těles před skončením jejich životnosti

Pokaždé, když je třeba nějaké technické řešení vychválit a prodat, musí se pro odběratele v rámci vstupních informací některé údaje „opomenout“ nebo i vynechat, aby se mohl zdůraznit význam informací nepodstatných. Zejména to platí pro zateplené domy. Je snadné přesvědčit společenství vlastníků nebo bytové družstvo, že po zateplení, kdy se snížila potřeba tepla pro vytápění, je potřeba vyměnit všechna otopná tělesa (OT), bez ohledu na jejich stáří, za tělesa s menším výkonem, který by odpovídal snížení tepelných ztrát domu po zateplení.

Silným argumentem je poukaz na zvýšenou spotřebu tepla, v poměru původního výkonu OT a výkonu menších těles po rekonstrukci za více milionů. Nevěřte tomu. Ve skutečnosti se stejné pocitové teploty ve vytápěných míststech snadno docílí pouhým snížením vstupní teploty do OS.

Dalším argumentem je poukaz na to, že po zateplení se poměry mezi středovými byty a byty se dvěma nebo třemi ochlazovanými stěnami změnily. V původním projektu, podle kterého se otopná pocha počítala, byl samozřejmě vliv dvou stěn nebo tří stěn u bytů pod střechou zohledněn. Takže některé byty mohou být po zateplení domu mírně zvýhodněny.

Slovo „mírně“ je potřeba chápat ve smyslu vyhlášky č. 193/2007 Sb., která průtok do OS požaduje nastavit s nepřesností ±15 %. To je nepřesnost, se kterou se pracuje běžně v převážné většině OS. Mírně zvýhodněné byty mohou případné přetápění snadno upravit pomocí hlavice termostatického ventilu (TRV) a není tak nutné vynakládat horentní částky na výměnu OT v domě před skončením jejich životnosti. Zůstane nám i původní průtok, na základě kterého bylo provedeno vyvážení OS, i měřicí protokol.

Abychom se nedostali do katastrofických scénářů, je potřeba předem uvážit, čeho se má rekonstrukcí OS docílit. Většinou půjde jen o výměnu TRV, nebo nastavení ventilových spodků TRV a vyvážení průtoku do stoupaček na základě vypočtených průtoků. Možná s výměnou nefunkčních patních uzavíracích armatur a vypouštěcích kohoutů.

Vyvážení stoupaček se dá v dnešní době provést pomocí některých automatických ventilů, u kterých nebude potřeba klasický protokol o vyvážení.

4. Termostatické ventily a výměna otopných těles

Výměna TRV se může zdát být tou nejjednodušší věcí. Topenář koupí ventily v obchodě a v domě je namontuje. Je to opravdu tak jednoduché? Není. Pokud to tak udělá, dostane se celý dům do právě zmíněného katastrofického scénáře. V jednom konkrétním případě v Praze některá vyměněná OT po takové akci vytápěla někde víc, někde míň, někde vůbec. Nebyl to ale hlavní problém. Hlavním problémem byl hluk, kterého se nebylo možné zbavit ani po uzavření OT.

Požádal jsem pana topenáře, zda by mi mohl vysvětlit, do které místnosti domu namontoval jaké OT. Nemohl. Už si to nepamatoval. A jak nastavil ventilové spodky TRV? Vysvětlil mi, že průtok se nastavuje hlavicí. Že on udělal poctivě svoji práci, nikde nic neteče a to ostatní je na projektantovi, který přijde po něm. Dosud ho marně hledá...

A zde jsme u podstaty věci. K tomu, aby výměna TRV mohla proběhnout bez problémů, potřebuje projektant původní projekt. Bez něho nevíte, kde jsou jaká OT, jaké byly typy TRV, zda jejich ventilové spodky byly někdy někým nastaveny a na jaké průtoky, jaké mají TRV dimenze, zda jsou v provedení přímém nebo rohovém a jaká jsou radiátorová šroubení. Normální, uzavíratelná nebo regulační?

Jedno francouzké přísloví praví: „Věci, které si člověk nejvíce přeje, se nikdy nestanou. A pokud ano, není to v době, ani za okolností, kdyby nám udělaly největší radost“. Jako by to bylo psáno o téměř většině prakticky nedohledatelných původních projektů vytápění domů.

5. Jak postupovat dál, když nemáte původní projekt?

Zdálo by se, že velikosti a výkony OT by se daly zjistit ze zaměření otopné plochy prováděné v souvislosti s instalací indikátorů topných nákladů (ITN). Při takovém pokusu zjistíte, že tudy cesta nevede. V zaměření bývá velké množství chyb. Montér většinou správně změří délku a výšku deskového tělesa. Jak ale na kolenou osazuje indikátor, tak poplete počet desek. Namísto tří je v zápisu jen jedna deska apod. Navíc údaje neobsahují nic o typu ventilového spodku TRV, jeho dimenzi, provedení (přímé/rohové) nebo o dimenzi a typu radiátorového šroubení.

Zbývají dvě cesty. Jedna přes archiv stavebního úradu, druhá přes osobní pochůzku po bytech s někým, kdo je v domě znám. Jen obtížně se dá odhadnout, která cesta bude pro vedení SV/BD obtížnější. Nečastější odpovědí archivu stavebního úřadu je, že se nic nenašlo. Bývá to tím, že se projekt sestává z několika částí, jako například stavební, statika, zdravotní technika, vzduchotechnika, elektroinstalace, vytápění, měření & regulace a případně i další. Pokud o tom není právě přijatá pracovnice archivu informována, projekt se nenajde.

Zbývá osobní pochůzka po bytech. V dobách milulých, kdy nehrozila koronavirová nákaza už ve výtahu, to byla jedinná metoda, zoufalá a poslední, jak získat potřebné údaje pro vytvoření projektu na rekonstrukci nebo vyvážení OS. Vyhláška č. 193/ 2007 Sb. zaměřená na vyvážení OS a měřicí protokoly byla evidentně sepsána jen pro čerstvě zkolaudované panelové domy. Pro domy již obydlené, a těch je dnes většina, je splnění vyhlášky velmi problematické až nemožné. Nehledě na nemalé náklady při pátrání po původních projektech nebo při získávání podkladů pro vytvoření projektu.

Projektant už vyčerpal polovinu času určeného na projekt jen hledáním podkladů. Až nyní si mohl vytvořit schéma rozvodu OS se stoupačkami, včetně OT na jednotlivých stoupačkách. Až nyní začíná práce projektanta na výpočtech průtoků do jednotlivých OT, výpočtu nastavení ventilových spodků TRV. Ani jejich nastavení, jak bude uvedeno níže, se nemusí obejít bez problémů.

6. Nastavení ventilových spodků termostatických ventilů

Nezaujatému pozorovateli by se mohlo zdát, že výpočet nastavení ventilového spodku TRV na jmenovitý průtok podle tepelného výkonu OT, teplotního spádu OS a volené tlakové diference na ventilu může být ta nejjednodušší cesta k úspěchu. Jak uvidíme, není tomu tak.

Jak se může zvídavý čtenář dočíst v jednom ze starších článků [11], historicky se volená tlaková diference pohybovala od 0,5 do 20 kPa. Jednou zvolená tlaková difrence, například 5,0 kPa byla následně aplikována na všechna OT v domě, bez ohledu na to, ve kterém podlaží se nacházela. Pokud se má ale najít nějaká optimální hodnota tlakové diference, je potřeba vzít do úvahy ještě výšku OS mající vliv na samotížný vztlak [kPa], tlakovou ztrátu stoupačky a její hydraulický odpor.

Málokdo si uvědomí, že zvolená tlaková diference [kPa] působí jen v hydraulickém středu stoupačky. Díky tomu mají tělesa v nejnižším podlaží vyšší průtok, než je ten jmenovitý, v nejvyšším podlaží způsobuje menší průtok menší dodávku tepla, než by se dalo předpokládat. Máme-li dodržet vyhlášku č. 193/ 2007 Sb., neměl by průtok kolísat o více jak ±15 %. Napadá někoho, jaká by měla být minimální tlaková diference u 8podlažního domu při teplotním spádu 80/60 °C?
Celých 8,4 kPa.
Mění se ale s každým vyšším nebo nižším podlažím.

Image 1Obr. 1 • Protiproudý rozvod (stromeček)

Image 2Obr. 2 • Souproudý rozvod (Tichelman)

Novým zjištěním je, že rozdíly v průtocích do stejných OT v jednotlivých podlažích nejsou nutné. Pokud si vypočteme rozdílné tlakové diference, které budou působit v jednotlivých podlažích, pak pro výpočet Kv hodnot ventilových spodků TRV obdržíme u stejných těles rozdílné Kv hodnoty, a tedy i rozdílná nastavení. Výsledkem takového výpočtu bude, že u výkonově stejných OT budeme mít ve všech podlažích stejný 100% jmenovitý průtok.

U nové metody výpočtu s variabilní tlakovou difrencí v jednotlivých podlažích nemusí být volba tlakové difrence v hydraulickém středu stoupačky závazná. Jak dopadnou jmenovité průtoky podle staré a nové metody, při poklesu tlakové diference z 10 na 5 kPa vidíme z tab. 1.

Image 5Tab. 1 • Výpočet Kv hodnot a průtoků

Tab. 1 prezentuje výpočet Kv hodnot a průtoků při konstantní tlakové diferenci 5 kPa (modrá čísla) a variabilní diferenci (červená čísla), zajišťující 100% průtok u výkonově stejných těles ve všech podlažích.

Zatímco u starší metody výpočtu budou OT v nejvyšších podlažích nedotápět (47 % průtoku), v těch nejnižších budou naopak přetápět (87 % průtoku). U nové metody výpočtu bude stále zajištěn 100% průtok v jednotlivých podlažích. Oproti volbě diferenčního tlaku 10 kPa se změnily jen Kv hodnoty pro nastavení ventilových spodků směrem k vyšším hodnotám. Také rozdíl průtoků (+)128 % u nejnižšího podlaží a (–)69 % u podlaží nejvyššího, u výkonově stejných OT, patrně neodpovídá představám autorů vyhlášky, kteří se zabývali možnou nepřesností regulačních prvků OS.

Popsaná metoda výpočtu přednastavení TRV umožňuje významným způsobem upřesnit výpočet i u objektů, u kterých nejsou známy dimenze stoupaček.

Záměrně se vracím k topenáři, který montuje TRV ve stavu, v jakém je koupil. Myslí si ještě některé vedení SV/BD, že obohatí svěřený dům tím, že ušetří za projekt a nechá vytvořit neopravitelný hlučný a pískající paskvil?

7. Vyvažovací ventily na patách stoupaček

Na patách stoupaček máme ventily uzavírací, vypouštěcí a dnes často i ventily regulační. Vodorovné rozvody starších panelových domů byly prováděny dvojím způsobem. Protiproudý systém (tzv. stromeček), kdy v každém úseku protéká otopná voda v přívodním potrubí jedním směrem, v potrubí zpětném pak směrem opačným.

Druhým systémem je systém souproudý (zv. Tichelman), kdy otopná voda ke stoupačkám protéká přívodním i zpětným potrubím stejným směrem.

Podívejme se nejdříve na souproudý systém Tichelman, u kterého má první stoupačka na počátku rozvodu krátké přívodní potrubí a dlouhé potrubí zpětné. Poslední stoupačka má naopak nejdelší přívodní potrubí, zpětné potrubí je nejkratší. Znamená to, že součet délek přívodního a zpětného potrubí vodorovného rozvodu je pro každou stoupačku stejné. Je ale stejná tlaková diference na patě kažné stoupačky?

Pokud by bylo možné v každém úseku rozvodu volit přesný vnitřní průměr potrubí, pak by tomu tak skutečně bylo. Protože jsou dimenze potrubí odstupňovány v řadě, jsou tlakové ztráty vodorovného rozvodu pro každou stoupačku rozdílné. O kolik? To závisí na projekantovi. Obvykle je to maximálně o ±(5–10) %. Je v takovém případě potřeba na paty stoupaček osazovat regulační ventily? Pokusme se to spočítat.

Protože průtok závisí na druhé odmocnině tlakové ztráty, může průtok kolísat maximálně o hodnotu:

Image 4

Mohlo by se zdát, že vyvažovací ventily na patách stoupaček u sy­stému Tichelman nejsou potřeba, když je podle výpočtu průtok mnohem přesnější, než předepisuje vyhláška (č. 193/2007 Sb., § 7, odst. 6). Teoretický předpoklad ovšem naráží v praxi na realitu, která původní myšlenku zcela obrací.

Vypočtená nepřesnost teoretického průtoku by platila za předpokladu, že se pojektantovi podaří udržet dispoziční tlaky na patách stoupaček v rozmezí ±(5–10) % (v praxi až ±50 %) a výpočtový průtok na vstupu do OS na 100 % toho vypočte­ného. Jmenovitý, jinak řečeno výpočtový průtok, je ovšem negativně ovlivňován v největší míře dodavatelem tepla. Často může být o 100 i o 200 % vyšší. Dále bude záviset i na poměru tlakových ztrát vodorovného rozvodu a na tlakových ztrátách stoupačky.

Časté přetápění vlivem navýšení teploty otopné vody na vstupu do OS působí uzavírání TRV, snížování průtoku ve vodorovném rozvodu a přenosu zvýšené tlakové diference od čerpadla na paty stoupaček. Jsou to právě tyto praktické důvody, pro které je potřeba navrhovat vyvažovací ventily i na paty stoupaček u souproudého (Tichelmanova) rozvodu.

Regulační ventily se umísťují ve zpětném potrubí, s přívodem tlaku z potrubí přívodního. Tím se omezuje průtok do stoupaček bližších ke zdroji tepla, aby se dostal výpočtový průtok i na stoupačky od zdroje tepla vzdálenější. K tlakové difrenci, zvolené pro TRV, se na patě stoupačky ještě připočítává tlaková ztráta stoupačky. Tímto způsobem nastavená (někdy říkáme vyvážená nebo vyregulovaná) OS může spolehlivě fungovat.

Vlastní funkci vyregulované OS nám už může významně narušit jen dodavatel tepla. Že to tak v případě zateplených domů dělá v nemalé míře, nemusí nikdo pochybovat. Namísto, aby dodával teplo podle smlouvy v potřebném množství a s potřebnou teplotou, se často vymlouvá, že jeho úkolem je dodat teplo na hranici domu, kde jeho dodávka končí za měřičem tepla.

Je to systém poplatný době před několika desítkami let, kdy Gigajoul tepla stál cca 35 Kč a přetápění v bytech se řešilo otevíráním oken. Moderním řešením je směšovací stanice na vstupu do OS.

8. Jaký je největší problém s přetápěním?

Není to jen zvýšená spotřeba tepla, jak by se mohl člověk domnívat. Je to hluk v OS. Kde se bere?

Řada bytů na stoupačce není ochotna platit zvýšené náklady za teplo a tak uzavře termostatickou hlavici na OT. Když to tak udělá více uživatelů bytů na jedné stoupačce, klesá původní, jmenovitý průtok.

U OS, u kterých ještě nebyly instalovány regulátory tlaku na patách stoupaček, klesal průtok někdy na polovinu, někdy až na jednu čtvrtinu výpočtového průtoku!

Předpokládejme stav, kdy oběhové čerpadlo bylo nastaveno na konstantní přetlak, například 40 kPa. To byl součet tlakových ztrát vodorovného rozvodu 25 kPa, stoupačky 5 kPa a 10 kPa pro ventilové spodky TRV. Co se stane, když se uzavře jedna polovina OT?

Zatímco tlaková ztráta vodorovného rozvodu klesne při polovičním průtoku na jednu čtvrtinu, stejně jako tlaková ztráta stoupaček, tj. na (25 + 5) / 4 = 7,5 kPa, přetlak oběhového čerpadla zůstal stále stejných 40 kPa. Kam se přesunul ten rozdíl přetlaku 40 – 7,5 = 32,5 kPa?

Do ventilových spodků zbývající poloviny ještě otevřených TRV.

Tím ale byla významně překročena hranice přetlaku 20 až 28 kPa, pod kterou výrobci TRV garantují bezhlučný provoz. Navíc se ta horní hranice týká jen dokonale odvzdušněných OS, které se v našich podmínkách téměř nevyskytují.

Někdo by se mohl domnívat, že všechny problémy s hlukem vyřeší oběhové čerpadlo s variabilní tlakovou diferencí nebo s tlakovými regulátory na patách stoupaček.

9. Čerpadla s variabilní tlakovou diferencí

Je-li například provozní bod oběhového čerpadla při jmenovitém průtoku 40 kPa, klesá tento přetlak při nulovém průtoku jen na poloviční hodnotu, tj. 20 kPa. Při polovičním průtoku je přetlak za čerpadlem stále ještě nějakých 30 kPa. Přetlak působící na TRV je stále ještě 22,5 kPa. Problémem se může jevit stav, kdy se skutečný průtok při přetápění v praxi pohybuje v rozmezí 25 až 50 % jmenovitého průtoku.

10. Zachrání regulátory tlaku na patách stoupaček otopnou soustavu před hlukem?

Problém regulátorů na patách stoupaček spočívá v tom, že jsou až příliš často montovány topenářem ve stavu, v jakém byly zakoupeny. Tedy s plným otevřením. Ve stavu, kdy plní stejnou funkci jako kulový kohout. Stejně jako při podobné instalaci TRV se pan topenář (obvykle ten stejný) domnívá, že správně namontoval regulátor na zpětné potrubí stoupačky, připojil měděné potrubí na odbočku z přívodního potrubí a po zkoušce těsnosti nic neteče. Teď už zbývá jen maličkost, aby projektant nechal nastavit všechny namontované regulační armatury do správné polohy. Jeho práce byla úspěšně zakončena, může fakturovat a přenechat svoje místo projektantovi. Aniž by tušil, že vedení SV/BD žádného projektanta k takto znetvořené instalaci nesežene.

Svůj podíl na ne neobvyklých případech má v první řadě vedení SV/BD, které na instalaci, nebo výměnu regulačních armatur, vystaví objednávku. Opomenou přitom základní pravidlo gramotnosti, že instalce se provádějí podle projektu.

Vedení SV/BD z opačné strany barikády, kterým je jasná posloupnost projekt – realizace, nemůže udělat chybu. Nastavení regulace ventilových spodků TRV i patních regulátorů na stoupačkách podle projektu zajistí u většiny OS provoz bez hydraulického hluku.

Jak se asi rozloží průtoky v případě, když nejsou regulační armatury seřízeny, si může každý představit podle obr. 3.

Image 3

11. Mohou hlučet i regulátory na patách stoupaček?

Ano, mohou. A to v případech, kdy je budeme nutit seškrtit tlakový rozlíl vyšší jak cca 80 kPa. To se týká zejména domů v blízkosti velkých předávacích stanic tepla. Není výjimkou, když na vstupu do domu je přetlak například 250 kPa. V takových případech je potřeba předřadit před OS regulátor tlakové diference, který bude udržovat přetlak před patními regulátory na hodnotě cca 90–95 kPa.

Literatura

[1] ČSN EN 806-1. Vnitřní vodovod pro rozvody vody určené k lidské spotřebě – Část 1: Všeobecně. 2002-7. ČNI. Praha.
[2] ČSN EN 806-2. Vnitřní vodovod pro rozvody vody určené k lidské spotřebě – Část 2: Navrhování. 2005-10. ČNI. Praha.
[3] ČSN EN 1490. Armatury budov – Kombinované teplotní a tlakové pojistné armatury – Zkoušky a požadavky. 2016-2. ÚNMZ. Praha
[4] ČSN EN 1717. Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem. 2002-4. ČNI. Praha.
[5] ČSN 06 0310. Tepelné soustavy v budovách – Projektování a montáž. 2014-8 (změna Z2. 2017-9). ÚNMZ. Praha.
[6] ČSN 06 0830. Tepelné soustavy v budovách – Zabezpečovací zařízení. 2014-8 (změna Z1: 2014-11). ÚNMZ. Praha.
[7] ČSN EN 12828+A1.Tepelné soustavy v budovách – Navrhování teplovodních otopných soustav. 2014-11. ÚNMZ. Praha.
[8] DOUBRAVA J.: Čerpadlo – na přívod nebo na zpátečku? Topenářství instalace, 1996, roč. 30, č. 1, s. 56–58. ISSN 1244–0906.
[9] VAVŘIČKA, R., a kolektiv: Příprava teplé vody. Sešit projektanta č. 3. STP – OS 02 – Vytápění. Praha 2017, 182 s. ISBN 978-80-02-02713-3.
[10] Vyhláška č. 193/2007 Sb. ze dne 17. července 2007, kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu. In Sbírka zákonů České republiky. 31. července 2007, částka 62, s. 2398. Dostupné z < http://aplikace.mvcr.cz/ sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type= c&id=5153 >.
[11] BAJGAR M.: Jak volit tlakovou diferenci při výpočtu přednastavení termostatických ventilů. Topenářství instalace, 2016, roč. 50, č. 4, s. 24–29. ISSN 1244–0906. Dostupné z <http:// www.topin.cz/clanky/jak-volit-tlakovou- diferenci-pri-vypoctu-prednastaveni- termostatickych-ventilu-detail-1705>.
[12] BAJGAR M.: Ještě k vyvažování otopných soustav. Topenářství instalace, 2016, roč. 50, č. 8, s. 38–41. ISSN 1244–0906. Dostupné z <https://www. topin.cz/clanky/jeste-k-vyvazovani- otopnych-soustav-detail-169>.
[13] BAJGAR M.: Statické a dynamické vyvažování otopných soustav. Topenářství instalace, 2017, roč. 51, č. 1, s. 26–29. ISSN 1244–0906. Dostupné z <https://www.topin.cz/clanky/staticke- a-dynamicke-vyvazovani-otopnych- soustav-detail-985>.

[14] MATĚJČEK J.: Požadavky na kvalitu teplonosných kapalin. Topenářství instalace, 2017, roč. 51, č. 5, s. 38–40. ISSN 1244–0906. Dostupné z <https:// ww.topin.cz/clanky/pozadavky-na- kvalitu-teplonosnych-kapalin-detail- 2239>.
[15] Katalogový list PV Compact (online). Hydronix CZ s.r.o. 1-2021. Dostupné z <https://www.hydronix.cz/data/files/ products/11496/1610620276-pv-compact.pdf >.


Reconstruction of heating systems and their balancing

Radiator valve replacement. Relatively simple announcement and for uninitiated people the only problem is basically to be present in the apartment at the time of the exchange. However, real life constantly convinces us that even seemingly simple things may not be simple at all, especially in this case.

Due to the fact that after fitting the heating system with thermostatic valves, the constant flow system suddenly becomes a system with significantly variable flow with all the consequences, it is necessary to respond to this fact with a technical solution.

If this does not happen, reliable and noiseless operation of the heating system is exceptional and very unlikely. The following paper outlines the relatively considerable complexity of the process leading to the successful completion of the work.

The elaboration of project documentation should be the basis. Even for an experienced designer, this is by no means a routine and simple activity.

Keywords: reconstruction, heating system, balancing, radiator, service life, thermostatic valves, balancing valves, reheating, pressure regulator, noise.

Související časopisy