+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Problematika vytápění bytů v ČR – 1. část

29.04.2013 Autor: Ing. Vladimír Galád Časopis: 2/2013

První část čtyřdílného příspěvku k dané problematice

Úvod

Není zvykem, aby v úvodu technického článku bylo osobní slovo autora. V tomto případě však považuji za zásadní vysvětlit, proč jsem se k sepsání tohoto rozsáhlého příspěvku, který má 4 části, odhodlal. Velkou část pracovního času netrávím projektováním nových otopných soustav, ale i řešením stížností, když někde něco nefunguje. Odstraňování problémů nezajišťuji jen po stránce projektu, ale i technicky, tedy s přímou vazbou na výsledek. A to dlouhodobě. Za tu dobu jsem si ověřil, že fyzikální zákony, spojené se sdílením a distribucí tepla, naštěstí stále platí, že s jejich pomocí mohu, pokud to provozovatel umožní, problémy vyřešit. Rovněž mne to však nutí, abych občas oponoval i těm lidem, jejichž názor má být rozhodující pro rozhodnutí soudu. Proto jsem se pokusil v tomto příspěvku upozornit na základní příčiny dost častých problémů s otopnými soustavami. Nezastávám názor, že za vším stojí špatný projekt, neznalost projektanta. V řadě případů je důvodem chybné funkce změna stavu, která nebyla předpokládána, zvýšení významu parametrů, které dříve byly zcela bezvýznamné, nebo je bylo dříve možné s přijatelnou přesností zanedbat.

Impulzem k napsání příspěvku bylo i několik informací, které proběhly v denním tisku. Cituji z Jana Sůry – Mladá fronta DNES ze dne 22. 12. 2012 (ekonomika A9), s názvem „Placení za teplo se změní. Kdo neplýtvá, ušetří.“

„Ten, kdo s topením příliš nepřehání, tak do určité míry dotuje obyvatele, kteří si libují ve vyhřáté domácnosti.“

„Podle novely vyhlášky by se měl podíl spotřební složky zvýšit až na 70 %. Současně by mělo dojít k úpravě té části vyhlášky, která řeší rozdíly v nákladech na vytápění připadající na jeden metr čtvereční započitatelné podlahové plochy.“

Podle pana Darebného z odboru bytové politiky ministerstva pro místní rozvoj jde o to, aby:
„ti, kteří topí přespříliš, nežili na úkor jiných, nebo naopak“
„aby podle Evropské unie rozúčtování více zohledňovalo skutečnou spotřebu.“

Pavel Hála z Patria Reality počítá s tím, že bude mít energetický štítek v budoucnu každý byt.

Roman Šubrt z Energy Consulting kromě jiného sděluje, že stále existují bytové domy, které poměrová měřidla nemají vůbec.

Petr Maryško z Lada Martimex upozorňuje na složitý proces jak vysvětlit lidem, jak se k ceně tepla dospělo.

Asi budu opakovat známou pravdu, že informační média mají stále více bulvární charakter. Důležitý je nadpis. Mnohem méně je důležitá analýza problému. Pokud by se noviny věnovaly jen záležitostem, o kterých má alespoň 90 % čtenářů podrobné znalosti, bylo by vše v pořádku. Protože tomu tak není, jsou čtenářům podsouvány polopravdy a někdy ani ty ne. Autor zmíněného článku se zachoval velmi podobně. Naskládal za sebou řadu tvrzení, která sama o sobě nic neřeší, pouze provokují. Topenářství instalace je odborný časopis, takže se na dotčenou problematiku podíváme podrobněji.

Vytápění se dotýká všech, tedy i stojících mimo obory technicky prostředí a TZB. O technologii a provozu otopných soustav rozhodují nejen technici, ale i řada osob, které v tomto oboru nezískali ucelené znalosti. Vím, že lidé jsou přirozeně inteligentní a nepodceňuji jejich moudrost. Na druhou stranu musím říci, že vytápění má své fyzikální základy a ty jsou z neznalosti podstaty ohýbány různými obchodně-technickými postupy, které odporují fyzice a jsou do značné míry podřízeny komerčním zájmům pod rouškou vytváření tepelné pohody.

Základ vidím v odpovědích na čtyři základní otázky:

  1. Jak mám snížit teplotu v bytě z 23 °C na 21 °C, když mám uzavřená tělesa, všechny zdroje tepla uvnitř vypnuté, Slunce nesvítí a o teplo od sousedů nestojím?
  2. Jak mám šetřit tepelnou energií, když mi ji sousedé „odsávají“ skrze příčky a pokud ponechám výpočtové nastavení regulace, bude mi v bytě zima?
  3. Jak sousedům, které nedobrovolně vytápím, sdílené teplo změřit a pře­účtovat?
  4. Bude na takové tržní podmínky pamatovat novelizace předpisů pro vytápění a pro rozúčtování nákladů za teplo?

Transport a šíření tepelné energie

Abych nenudil znalce, tak jen stručně. Distribuce a spotřeba tepla byla a je poplatná technické vyspělosti. Pamatuji doby, kdy byla tepelná energie pro konečného spotřebitele velmi laciná, potřebná regulační technika prakticky nedostupná a jediným možným způsobem regulace bylo snižování teploty v místnostech otevíráním oken. V současnosti máme nejen velký rejstřík technologie pro zkvalitnění vytápění, ale také na řadě míst nalézáme tolik instalované techniky, která až překáží, vzájemně se popírá, a její použití lze označit za plýtvání. V žádné veřejné prezentaci jsem se nesetkal s myšlenkou úspor na vybavení otopných soustav.

Dodávku tepla do bytu či domu můžeme vypnout stejně rychle jako uzavřít ventil na přívodu plynu, či vypnout vypínačem elektřinu. Zatímco nespotřebovaný plyn zůstane uzavřen v potrubí, elektřina za vypínačem, tak pro nespotřebované teplo v bytech neexistuje neprostupná bariéra. Sdílení tepla nemůžeme vypnout. Co je to nespotřebované teplo v bytě? Tuto energii uživatel bytu odebral, a tedy zaplatí, ale o jejím využití nerozhoduje jen sám, ale i jeho okolí. Otočí-li pomyslným vypínačem (termostatickou hlavicí na otopném tělese) v bytě, a změní-li teplotní poměry mezi sousedními byty, vytvoří problém, který je zcela mimo tržní situaci. Buď platí za teplo, které skrze stěny „pošle“ k sousedům, anebo oni platí za teplo, které posílají k němu. Příčinu není třeba odborníkům vysvětlovat.

Premisou úvah o tzv. spravedlivém rozúčtování tepla je, že teplo uniká pouze vnějšími ochlazovanými stěnami a výplněmi. Tento stav odpovídá projektovaným parametrům podle všech platných norem a předpisů a na něj mají ­občané nárok. Záměrně nepoužívám termín tepelná pohoda, která je přesně definována. Vždy se totiž najdou odpůrci normálních podmínek, kteří tvrdí, že tepelná pohoda je dosažena v „eskymáckém oblečení“ s teplotou v bytě třeba 10 °C a pro jiné je tepelná pohoda v plavkách v bytě při teplotě 28 °C.

Pokud má byt vyšší teplotu než okolní byty, musíme pro dodržení vyšší teploty do bytu dodat nejen více tepla na pokrytí úniku tepla venkovní stěnou, ale i do sousedních bytů, které jim tedy poskytujeme zdarma, a o tuto část tepla si může soused snížit odběr tepla do svého bytu. Toto množství tepla je dosavadními použitelnými metodami nezjistitelné, ale tudíž je nelze rozúčtovat. Existují metody rozúčtování tepla na základě denostupňů, které posuzují dodávku tepla do bytu na základě teploty vzduchu v něm. Mohly by postihnout část tepla přecházející mezi byty, pokud by dokázaly vhodně vyhodnocovat teploty v sousedních místnostech. Tento proces však není jednoduchý, znamená instalaci dalších čidel tepla, v praxi se neprovádí.

Podívejme se na velmi jednoduchý příklad, který ukazuje, jak velké mohou být toky tepla mezi byty. Příklad je vypočítán pro stavebně zjednodušený objekt, ale na základě reálné stavební konstrukce a reálných parametrů. Jde o klasický modulový panelový dům, ve kterém jsou tři podlaží se společným schodišťovým prostorem, na každém podlaží jsou tři byty. Dva krajní byty 3+1 a mezi nimi naproti schodišti byt středový – dvougarsonka. Podlahová plocha bytů č. 1, 4, 7, a 3, 6, 9 je cca 72 m2 a bytů č. 1, 3, 8 je cca 42 m2.

Image 1Obr. 1 • Příklad bytového domu

Provede-li se výpočet tepelných ztrát bytu č. 5 uprostřed domu a porovnáme-li ztrátu s bytem č. 1 na okraji domu, obdržíme poměr tepelných ztrát 1280 W a 5380 W, což je v poměru 1: 4,2. Provdosažení stejné teploty v obou typech bytů se v menším bytě č. 5 spotřebuje 24 % oproti spotřebě bytu č. 1 či bytu č. 3. Při spotřebě okrajového bytu č. 1 až 60 GJ/rok a ceně tepla cca 500,– Kč/GJ jsou jeho náklady na vytápění 30 tis. Kč, ve středovém bytě 7,2 tis. Kč. Pokud středový byt omezí vytápění například o 2 °C (to prezentuje snížení jeho spotřeby cca o 12 %), pak krajnímu bytu, který nechtěně předává teplo středovému, náklady stoupnou.

Pokud promítneme náklady na vytápění na plochu bytu, u bytu č. 1 jsou 30 000 / 72 = 416,7 Kč/m2 za rok a u středového bytu č. 5. jsou 7000 / 42 = 166,7 Kč/m2. Vidíme, že jde o významný rozdíl v poměru 2,5 : 1. Příčinou tohoto rozdílu jsou tepelnětechnické vlastnosti stavby nastavené již v projektu stavby. U různě geometricky uspořádaných staveb jsou rozdíly odlišné a rozhodně se nedá říci, že velmi podobné. Příklad ukazuje fyzikální skutečnost za předpokladu, že se v bytech vytápí na stejnou projektovanou hodnotu teploty podle předpisů.

Zákonodárce takto stanovil podmínky pro výstavbu. Je více než evidentní, že v bytech nejsou srovnatelné podmínky. Přitom by nebyl problém stanovit a stavebně zajistit, aby rozdíly v měrných tepelných ztrátách na jednotku plochy vytápěné místnosti měly technicky přijatelný rozptyl 3 % až 5 %.

Pokud by se zákonodárce pro něco takového rozhodl (není mi známo, že by se tímto směrem ubíral), budou taková technická opatření platit až v budoucnosti, nikoliv retrospektivně. Co však s bytovým fondem, který již máme? Částečná náprava je možná při zateplování plášťů budov. Ale kdo ji řeší? A neznám také případ, že by se cíleně řešily tepelně-izolační vlastnosti stěn mezi byty navzájem a společnými prostory.

O jakousi matematickou optimalizaci a narovnání nestejných měrných nákladů na vytápění různých bytů na 1 m2 plochy se pokouší metody používané pro tzv. rozpočítávání nákladů za teplo mezi byty. Vychází se ze stavu, že jako celek je definován objekt, který má společnou otopnou soustavu a odebírá fakturačně měřené teplo z jednoho zdroje. Pokud se však uživatelé bytů chovají individuálně, narušují předpoklad pro správnou funkci tohoto typu narovnání. Narovnání pak nelze provést podle pravidla „kdo co spotřebuje, ať to zaplatí“. Protože jak je ukázáno výše, tak určité větší nebo menší množství tepla se sdílí mezi byty a jeho velikost není hodnověrným způsobem zachycena.

Tržní podmínky versus realita

Tepelnou energii lze prodávat a tento trend současná legislativa podporuje. Porovnejme si náklady za teplo v domě podle výše uvedeného příkladu.

Za vytápění ve středovém bytě č. 5 se ročně zaplatí 166,7 Kč/m2·rok a v bytě č. 1 jde o částku 416,7 Kč/m2·rok. Krajový byt si z tohoto pohledu dovoluji nazvat „energetickým šmejdem“. A pokud si středový uživatel sníží teplotu pod projektovaný standard, tak bude rozdíl ještě větší!

Pokud by tvorba ceny bytu měla jednoduše logickou strukturu, tak krajový byt č. 5 by měl mít při životnosti stavby 100 let až o 100 x (416,7 – 166,7) = 25 000, tedy 25 000 Kč/m2 nižší pořizovací cenu nebo nižší nájemné, aby se vstupní handicap vyšší měrné spotřeby tepla vyrovnal. Za těchto podmínek by mnohé z krajových bytů měly být vlastně téměř zdarma.

Uvedený příklad názorně dokumentuje zásadní nesoulad mezi socialistickou praxí sociální rovnosti, na jejímž základě byly stanoveny limity pro stavbu bytových domů a současnou tržní praxí. Lékem by mohlo být do cen bytů zahrnout jejich měrnou energetickou náročnost, tento údaj povinně zapsat do smlouvy o nájmu nebo prodeji, aby byl závazný, jednoznačný a nepřekrytý spotřebami jiných druhů energií v bytě.

Dodatečně lze různou měrnou energetickou náročnost bytů vytápění sjednotit zateplením vnějších stěn krajových bytů. Tento proces je představitelný tam, kde je majitelem bytů stát, snad i město. Těžko se na něm shodnou vlastníci všech bytů, protože ti, kteří mají středové byty, z takové investice nic nemají. Z pohledu budoucnosti cena bytu se sníženou měrnou energetickou náročností může stoupnout, a pak se mohlo vyplatit do zvýšeného zateplení vnějších stěn bytů investovat pouze majitelům bytů v okrajových sekcích.

Vzhledem ke skutečnosti, že v domě vždy budou vnitřní i okrajové byty, developeři i prodejci bytů mají z pohledu prodejních cen pochopitelnou tendenci rozdíly v energetické náročnosti bytů utajovat. Všechny problémy s tím spojené se pak přenáší do oblasti vytápění, měření a rozpočítávání spotřeby tepla.


Household heating problems in the Czech Republic, Part 1.

Heat that moves from one apartment to another one is not measured. This problem is growing by increasing users' motivation flats on saving and strengthening their individual control valves on radiators.

Keywords: household heating, heat transfer between dwellings,

Pokračování příště

Související články
Autor:
autorizovaný inženýr pro techniku prostředí, samostatný projektant, Praha, člen redakční rady Topenářství instalace
Další články autora
Všechny články autora
Související časopisy