+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Otázky 2020/8

11.01.2021 Autor: Ing. Miloš Bajgar Časopis: 8/2020

Vedoucí a recenzent rubriky Miloš Bajgar

Otázka:

Náš bytový dům má 8 podlaží a vlastní výměníkovou stanici, ve které se připravuje i teplá voda. Ležaté rozvody i stoupačky jsou v plastu. Protože na patách stoupaček byly jen uzavírací a vypouštěcí kulové kohouty, dlouhodobě nám nefungovala cirkulace teplé vody. Proto naše Společenství vlastníků objednalo u instalační firmy výměnu kulových kohoutů na patách cirkulačních stoupaček za automatické vyvažovací termostatické ventily. Problém je v tom, že se po jejich montáži situace nezměnila, zhotovitel tvrdí, že je všechno v pořádku. Mohl by někdo z vašich odborníků poradit, co s tím udělat, aby cirkulace TV mohla začít fungovat? V čem by mohla být chyba?

Odpověď:

Vše začíná u výpočtu tepelných ztrát v rozvodu teplé vody. Teplá voda (TV) na vstupu do cirkulačního okruhu postupně chladne, v místech osazení automatických vyvažovacích ventilů je pak teplota o několik °C nižší, než je teplota na vstupu. A právě k této teplotě je potřeba se dopočítat, aby bylo možné nastavit tu správnou funkční teplotu, zde podle obr. 1.

Image 1

Z vašeho popisu by se dalo předpokládat, že ve smlouvě s instalační firmou máte jen výměnu kulových kohoutů za automatické termostatické vyvažovací ventily. Že tam ­nemáte výpočet tepelných ztrát ­ležatého rozvodu, tepelných ztrát stoupaček, výpočet cirkulačních průtoků, výpočet poklesu teploty, a nakonec výpočet teploty pro nastavení těchto ventilů.

Pokud tomu tak je, pak má instalační firma pravdu v tom, že z jejího pohledu, i z pohledu uzavřené smlouvy, je všechno v pořádku. Co v pořádku není, je stále jen cirkulace TV.

Někdo by si mohl myslet, že osazením termostatického vyvažovacího ventilu na paty cirkulačních stoupaček se okruh sám nastaví do 100% funkčního stavu. Že TV voda procházející cirkulačními okruhy jednotlivých stoupaček sama bude vědět, kterou stoupačkou má kolik TV protéct. Ve skutečnosti to tak není.

Je na pováženou, když si to myslí i někteří projektanti zdravotní techniky (ZT). Jen obtížně se jim vysvětluje, že stejně jako u hlavice termostatického ventilu u topení si uživatel bytu musí vnitřní pocitovou teplotu nastavit sám, stejně tak musí projektant ZT předepsat nastavení teploty na termostatických vyvažovacích ventilech podle výsledku jeho výpočtů.

Když instalatér pracuje bez pro­jektu, namontuje ventily ve stavu, v jakém je koupil, to je s továrním nastavením na teplotu 58 °C. Skutečná teplota v místě snímání je prakticky ve všech případech nižší a ventil zůstane naplno otevřen. V tomto stavu plní stejnou funkci, jakou předtím plnil kulový kohout.

Jsou dva rozsahy nastavení teplot automatických ventilů. Jeden s rozsahem 50 až 65 °C, druhý od 35 (37) do 65 °C. Pokud se dají v systému C-TV očekávat problémy, a to je ve většině případů, pak je volba širšího rozsahu teplot na straně větší pravděpodobnosti pro dosažení funkčního stavu.

Jak je z odpovědi vidět, nedá se na jednoduchou otázku jednoduše odpovědět. Jde o poměrně složitou oblast, u které existuje mnoho příčin, pro které nemusí cirkulace TV fungovat podle očekávání. Podrobněji se tímto tématem budu zabývat v právě připravovaném článku s názvem: „Proč ani u nových domů nefunguje cirkulace teplé vody“.


Otázka:

Dobrý den,

vlastním byt v panelovém domě ve 4. patře 8podlažního domu. O patro výš bydlí sousedé, se kterými se občas navštěvujeme. Při posledním takovém setkání jsme, k našemu velkému překvapení, zcela náhodou zjistili, že za teplo pro vytápění platí jedna rodina téměř dvakrát tolik, co ta druhá, ačkoliv jsou oba naše byty vytápěny přibližně stejným způsobem (neškrtíme hlavice, ani nepřetápíme). Můžete mi vysvětlit, čím je takový rozdíl způsoben?

Odpověď:

Pokusím se popsat jednu z pravděpodobných příčit takové situace. Předesílám, že pokud bych se s tímto případem ve své praxi nikdy nesetkal, vysvětlit bych to patrně nedovedl. Jedním bytovým družstvem jsem byl poměrně nedávno požádán o vypracování jednoduchého projektu na výměnu zkorodovaného otopného tělesa, přibližně 30 let starého. Protože nebylo snadné přesně určit jeho typ, požádal jsem správce objektu o doklad o zaměření těles, které se provádí při instalaci rozdělovačů topných nákladů (RTN).

Jaké bylo moje překvapení, když v seznamu RTN v dotyčném bytě a místnosti bylo deskové otopné těleso uvedeno jako jednodeskové, ve skutečnosti zde bylo instalováno dvoudeskové. To jsem viděl nejenom já, ale i uživatelé bytu a správce domu. Když se podařilo dohledat původní projekt vytápění z roku 2005, sestavil jsem tabulku všech otopných těles, včetně výkonu, v domě a porovnal ji s výkony získanými od firmy, která provádí rozúčtování topných nákladů.

Při výpočtu nákladů na vytápění jsou důležité nejenom údaje o orientaci místnosti ke světovým stranám, počtu ochlazovaných stěn, počtu odečtených dílků na RTN, ale i výkon otopného tělesa, na kterém je indikátor připevněn. Výše uvádím tab. 1 pro porovnání výkonů otopných těles z původní projektové dokumentace a výkonů stejných otopných těles, které pocházejí ze záznamů při instalaci rozdělovačů topných nákladů.

Image 2

Pouze ve 3 případech je výkon otopných těles shodný jak podle projektu, tak podle zaměření těles rozúčtovací firmou (modré označení v tabulce). Skutečné výkony se však dle zaměření rozúčtovací firmou pohybují v rozmezí od 50 % do 195 % (červené hodnoty v tabulce). Průměrný výkon všech otopných těles je o 11 % vyšší než podle projektu.

Uvedené údaje se týkají jen jedné ze sedmi části otopné soustavy. Dá se předpokládat, že i zaměření výkonu otopných těles v ostatních částech soustavy bude obdobné. Rozúčtování nákladů na vytápění je tak pro všechny byty za posledních 15 let chybné.

Dalším problémem je, že mezi bytovým družstvem, nebo společenstvím vlastníků, a rozúčtovací firmou bývá vložen mezičlánek správcovské firmy, která buď z neznalosti, nebo čistě z nedbalosti, neodvádí poctivou práci. Často je pak takové firmě jedno, že marně uplynula lhůta 5 let pro ověření ­vodoměrů. Při dálkovém odečtu vodoměrů, provozovaných bez ověření, tak dochází k poruchám, vyčerpání kapacity baterií. Pak jsou některé měřiče odečteny a některé ne. Rozúčtovací firma si s tím poradí – většinou spočítá průměr za několik předchozích let, i když už v bytě mnoho měsíců nikdo nebydlí. Správcovská firma je o takových případech obvykle informována, BD/SV a uživatelé bytů už nikoliv.

Osobně se domnívám, že nám tady „kvete“ byznys nikým nekontrolovaný a nekontrolovatelný, jehož počátkem byl legislativní zmetek, kdy byl indikátor prohlášen za měřič tepla. U měřiče tepla je vždy, a v krátkých časových intervalech, měřen průtok a dvě teploty, na přívodním a zpětném potrubí. U indikátoru nikdo neví, co vlastně měří a v jakých fyzikálních jednotkách.

Výše uvedené řádky rozhodně nemíří na zodpovědné a spolehlivé poskytovatele služeb v oblasti správy, rozúčtování nákladů na vytápění, spotřeby teplé a studené vody, kterých je, jak věřím, stále významná většina. Tazateli však moje odpověď dává možnost uvědomit si, jak systém rozúčtování funguje, a že ani 100% rozdíl v rozúčtování ve spotřebě tepla pro vytápění pro dva stejné a obdobně provozované byty nemusí být překvapením.

Odpovídal: Ing. Miloš Bajgar, Vytápění – znalecká a projektová kancelář, Praha; člen redakční rady Topenářství instalace

Související časopisy