+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Několik málo nedokonalostí v dodávkách tepla z centrálního zdroje

14.12.2021 Autor: Ing. Miloš Bajgar Časopis: 7/2021

Nechce se snad ani věřit, že téměř na konci v první čtvrtiny 21. století není systém předávacích stanic, ať tlakově závislých či nezávislých, vyřešen jako naprosto funkční a spolehlivý prvek otopné soustavy. Následující příspěvek projektanta a zároveň i bývalého soudního znalce poukazuje na řadu chyb vzniklých buď z neznalosti, pokusu ušetřit na nesprávném místě nebo případně i obojího, které se v těchto stanicích vyskytují a bohužel i neustále opakují. Jsme snad již po nejhorším covidovém období a nastal poměrně značný růst cen. To se určitě dotkne, případně již dotýká, i ceny tepla z CZT. Špatně fungující výměníková stanice pak dodávku tepla a teplé vody v každém případě zbytečně prodražuje nehledě ke snížení komfortu bydlení.
V příspěvku jsou podrobně popsány a vysvětleny nejběžnější chyby zapojení výměníkové stanice s důsledky pro koncového odběratele.

Recenzent: Zdeněk Číhal

Z vývoje cen tepelné energie pro konečné spotřebitele, zveřejněného na stránkách ERÚ [1], lze od roku 2010 do roku 2014 vysledovat každoroční nárůst cen tepelné energie bez ohledu na použité palivo pro její výrobu. Od roku 2015 do roku 2017 ceny tepelné energie vyrobené z uhlí postupně stagnovaly a ceny tepelné energie vyrobené z ostatních paliv klesaly, čímž docházelo k postupnému srovnávání výše cen tepelné energie vyráběné z uhlí a z ostatních paliv. Od roku 2018 ceny tepelné energie opět rostou, a to bez ohledu na použité palivo.

Může být rostoucí cena tepelné energie z centrálního zdroje jediným důvodem k odpojování zákazníků a snaze o přechod na jiný zdroj tepla?

Z mého pohledu je jen několik málo nedokonalostí v dodávkách tepla od teplárenských společností, pro které jsou některá společenství (SV/BD) ochotna zcela zbytečně naběhnout do spár energetickým šmejdům. Přitom by stačilo tak málo – alespoň někdy naslouchat konstruktivní kritice z řad odborné veřejnosti, která takto vytápěné domy obývá.

Cílem tohoto článku je „zakopat válečnou sekyru“ mezi oběma smluvními stranami a tím pokud možno sebrat vítr z plachet energetickým šmejdům, kteří ve svých kalkulacích ceny tepla úmyslně zamlčují provozní náklady a další důležité položky. Snaží se přesvědčit obyvatele domů k odpojení od CZT s tím, že čím víc zdrojů tepla pro dům zkombinují, tím bude dotace i úspora větší.

Budete snad jezdit levněji, když Vám budou před domem parkovat dvě, tři nebo i čtyři auta, která budou každým rokem ztrácet na své hodnotě a s nutností je servisovat?

Také vám kolísá teplota teplé vody (TV)?

Příčin, proč se tak děje je mnoho. Odhlédněme pro tuto chvíli od těch, které vězí ve vlastním rozvodu TV-C v domě a věnujme větší pozornost těm, které se mohou vyskytovat ve výměníkových stanicích (VS).

Nechybí někde kohout?

Pokud absentuje kohout v drůbežářském chovu nosnic, nic neobvyklého se neděje. Pokud však chybí kohout v chovu slepic masných, bude to stejně velký problém, jako chybějící kohout mezi cirkulačním čerpadlem TV a zpětnou klapkou. Když se klapka porouchá, zjistí to zpravidla nejprve odběratel TV. Slovo „teplé“ je přitom poněkud nadsazené, protože voda teče v tom lepším případě pouze vlažná. To by samo o osobě ještě leckomu nemuselo vadit, to ovšem jen do chvíle, kdy si uživatel bytu uvědomí, že mu voda o nedostatečné teplotě prochází přes teplý vodoměr, a tak vlastně platí za vlažnou vodu jako za vodu teplou.

I když se jednomu z vodoměrů v bytě říká vodoměr TV, změří stejně tak dobře i vodu studenou (SV). Proč tomu tak je? Okruh cirkulace TV tak nějak funguje v době, když není odběr vody. Jakmile se otevřou odběrná místa TV (dříve známé jako „výtoky“), začne do okruhu TV-C přitékat SV s vyšším přetlakem a přes vadnou zpětnou klapku přetlačí i zapnuté cirkulační čerpadlo. Pak proudí cirkulačními stoupačkami opačným směrem, podle obr. 1.

Image 1Obr. 1 • Otáčení proudění vody v cirkulačním potrubí vlivem vyššího přetlaku SV

Proč je přetlak SV vyšší než přetlak TV?

Kromě tlakové ztráty ve výměníku tepla je to tím, že si dodavatel tepla oprávněně chrání svoje zařízení na ohřev vody redukčním ventilem, viz obr. 2 (SV 7,2 bar) a 3 (6,0 bar). Za redukčním ventilem je přetlak minimálně o 1,2 až 2 bary nižší, než má SV. Zde se projevuje nedostatečná komunikace mezi projektantem zdravotní techniky (ZT) a projektantem VS. Obvykle se neznají a ani se nikdy nepotkají. Hlavně proto, že projektant VS pracuje s předstihem i několika let.

A je to právě projektant VS, který by mohl poučit projektanta ZT, aby také navrhnul redukční ventil na přívod SV do domu a vyrovnal tím nevýhody rozdílných přetlaků SV a TV.

K umístění redukčního ventilu je potřeba jisté gramotnosti. Nemá se snižovat přetlak SV ani pro požární vodovod, ani za jeho odbočku. Problém by se tím nevyřešil. Je potřeba redukci tlaku SV pro dům navrhnout až za odbočkou SV pro ohřev ve VS. Jen tak se dají obě hodnoty přetlaku nastavit pomocí dvou manometrů na stejnou hodnotu.

Pokud chybí vypouštěcí kohout mezi cirkulačním čerpadlem a zpětnou armaturou, tak se nedá zjistit pravá příčina problému. Často se mění cirkulační čerpadlo a to i několikrát. Zpětná klapka na konci doby své životnosti dokáže zákeřně ukončit život i několika cirkulačním čerpadlům po sobě, aniž by o sobě dala vědět.

Image 2Obr. 2 a 3 • Rozdílný přetlak SV a TV

Jak zjistit, že zpětná armatura nefunguje?

Snadno. Vypne se cirkulační čerpadlo a uzavře se uzávěr před ním. Otevře se vypouštěcí kohout. Když z něj nic neteče, zpětná armatura je v pořádku. Když je armatura vadná, utíkáte se převléknout do suchého prádla. To v případě, že si na kohout zapomenete připevnit hadici.

Může teplota TV na výstupu z VS kolísat i z jiné příčiny?

Pokud jsou schémata „A“ výměníkových stanic kopírovány systémem CTRL „C“ a CTRL „V“, pak bude teplota TV kolísat pokaždé.

Rozdíl mezi oběma schématy je v tom, že u schématu „A“ je jen velmi malá akumulační nádoba oproti schématu „B“. Pro takové provedení se vžil název „boule na potrubí“. U schématu „B“ je nejenom větší nádoba, navíc nabíjecí čerpadlo spouštěné od teploty ve spodní části nádoby. Jak fungují oba okruhy za provozu?

Provoz podle obrázku 4 „A“

Jakmile začne odběr TV, cirkulační čerpadlo se neuplatní. Průtok vody s řádově vyšším přetlakem vody z vodovodního řadu, který prošel ohřevem, oproti přetlaku cirkulačního čerpadla, zablokuje ještě fungující zpětná klapka. To je stejné i u schématu „B“.

Do sekundární části výměníku tepla přitéká SV. Regulační ventil je ovládán od teploty TV, obvykle 55 °C. V noci, kdy není odběr TV, se zastaví i odběr SV. Funguje jen malý cirkulační průtok, který nedokáže udržet teplotu v malé akumulační nádobě na požadované hodnotě. Voda v nádobě postupně chladne.

Ničemu nepomůže otevření regulačního ventilu na primární straně výměníku tepla. Průtok je zastaven, voda nemá kam odtéct. Čeká se, až se po ránu začnou otevírat odběrové armatury TV.

SV procházející výměníkem tepla protlačuje po ohřevu vychladlou vodu přes jednotlivé stoupačky do bytů. Schéma zapojení podle obr. 4. „A“ má jen jednu výhodu a to pro dodavatele tepla. Praktický čistý rychloohřev umožňuje k potřebě tepla pro vytápění připočítat ještě 100 % potřeby tepla pro přípravu TV a tím navýšit platbu za smluvní výkon.

Image 3Obr. 4 • „A“ Teplárenské zapojení ohřevu vody (vlevo) „B“ Zapojení s nabíjecím čerpadlem (vpravo)

Provoz podle obrázku 4 „B“

Druhé schéma podle obrázku „B“ funguje jiným, promyšlenějším způsobem. Odběr začíná vždy s plně nabitou akumulační nádobou, v horní části s teplotou minimálně 55 °C. V dolní části je teplota o cca 2 K nižší. Cirkulační čerpadlo, se stejně jako v předchozím případě, ne­uplatní. Průtok vody v nádrži se pohybuje podle šipky 1.

V noci, kdy není odběr TV, protéká cirkulační průtok spodní částí nádoby a ochlazuje její obsah podle šipky 2. Ovšem jen do doby, než sepne nabíjecí čerpadlo. TV přitom neodtéká, SV nepřitéká. Po sepnutí nabíjecího čerpadla se průtok v nádrži otočí ve směru šipky 3. Voda o teplotě 55 °C prohřívá celou nádobu až do překročení teploty 53 °C ve spodní čísti nádoby, kdy se nabíjecí čerpadlo vypne.

Schéma zapojení podle obr. 4  „B“ je schopno dodávat TV o konstantní teplotě 55 °C 24 hodin denně, a kromě letní provozní přestávky také celý rok. Výhodou pro odběratele je, že k potřebě tepla pro vytápění je možné připočítat jen 30 až 50 % (někdy i méně) potřeby tepla pro přípravu TV a tím snížit platbu za smluvní výkon.

V takových případech by výhoda mohla být na obou stranách. Odběratel zaplatí méně za smluvní výkon, dodavatel tepla může se stejným výkonem uspokojit více odběratelů tepla. Ke spokojenosti odběratelů přispěje i okolnost, že při dodávce TV o konstantní teplotě je možné vyvážit cirkulační průtoky na stoupačkách v domě automatickými vyvažovacími ventily.

Proč se nedá vyvážit rozvod TV-C při kolísání teploty automatickými ventily?

Když spočteme tepelné ztráty v přívodním potrubí TV, včetně stoupaček, a navrhneme teplotní spád mezi výstupní teplotou TV (např. 55 °C) a teplotou na patách cirkulačních stoupaček, můžeme určit celkový cirkulační průtok. Pokud jsme si teplotní spád zvolili v doporučeném rozsahu 3 až 5 K, víme, že na patě cirkulačních stoupaček budeme mít teplotu například o 4 K nižší, v uvedeném příkladu 55 – 4 = 51 °C. Na tuto teplotu nechme nastavit všechny automatické vyvažovací ventily (AVV) na patách stoupaček. Na všech? Ano, na všech.

Když nám vlivem chybného schématu VS teplota na výstupu z ohřevu klesne například na 50 °C, klesne i teplota na patách stoupaček na cca 46 °C. Při takové teplotě zůstanou (AVV) otevřeny. Budou plnit stejnou funkci, jako otevřený kulový kohout. Regulace TV-C nebude fungovat.

Platí až dosud uvedené informace i pro velké předávací stanice tepla?

Předávací stanice tepla jsou tlakově závislé a nezávislé. Mezi ty závislé počítáme směšovací stanice, u kterých je přívod otopné vody hydraulicky propojen s otopnou soustavou. U tlakově nezávislých stanic – výměníkových stanic, je primární teplonosná látka tlakově oddělena od té sekundární výměníkem tepla. Zatím jsme se bavili o malých stanicích, kdy jedna VS zásobuje teplem jeden nebo několik málo domů, ale bez venkovních rozvodů tepla.

Velké VS mají obvykle rozsáhlé venkovní rozvody tepla. Nejenom ty primární, horkovodní, s teplotou nad 115 °C, ale zejména ty sekundární. Lepší variantou sekundárních rozvodů tepla jsou rozvody dvoutrubkové, u kterých se teplota otopné vody upravuje na jednotlivých odběrných místech. Rovněž příprava TV se řeší jako součást směšovacích stanic. Bohužel obvykle podle obr. 4 „A“.

Nejhorší variantou sekundárních venkovních rozvodů tepla jsou rozvody 4trubkové. Jsou poplatné době topenářského středověku, kdy všechny domy na sídlišti měly přibližně stejné tepelně technické vlastnosti. Pak také mohly mít v průběhu topné sezony stejnou teplotu otopné vody.

Dvě trubky vytápění napojují jednotlivé domy již s teplotou otopné vody upravenou podle venkovní teploty, centrálně pro všechny napojené domy. Další dvě trubky slouží pro přívod TV a pro cirkulační potrubí. Z hlediska ekonomie rozvodu tepla se nejedná o nejlepší možné řešení. Musíme však pochopit, že řešení se 4trubkovým rozvodem vznikalo v době, kdy ještě nebyly potřebné regulační armatury pro individuální regulaci v jednotlivých domech.

První a už na první pokus úspěšná individuální regulace teploty jak otopné, tak i TV vznikla v sedmdesátých letech minulého století. Tehdy se česká firma vyhnula embargu na regulační armatury, a začala vyrábět tří a čtyřcestné armatury. To umožnilo rozvod tepla v rozsáhlých oblastech pouze dvěma trubkami, s konstantní teplotou otopné vody od cca 80 °C do tehdy maximálně povolených 110 °C (dnes 115 °C). Díky vítěznému návrhu tehdejšího Projektového ústavu VHMP na systém zásobování teplem sídlišť na levobřežním toku ­Vltavy dvoutrubkovým systémem, odešel 4trubkový systém „do věčných lovišť.

Ne tak na pravobřežním toku Vltavy. Tam je 4trubkový systém rozvodu tepla udržován až do dnešních dnů. Možná jako drahá památka, nebo ze zbožné úcty. Stačilo by jen málo. Neobnovovat rozvody TV+C s nízkou životností, využít stávající rozvody tepla a instalovat do domů stanice pro ekvitermní regulaci a regulaci tepoty TV. Dnes jsou takové stanice velmi malé, dají se instalovat do prostor stávajících vstupů tepla do domu, a jsou s nízkými pořizovacími náklady.

Nedostatky u malých VS se do značné míry týkají i těch velkých. U těch velkých stanic tam mohou být navíc problémy s hydraulickým vyvážením venkovních rozvodu tepla – jak otopné vody, tak zejména TV s cirkulací. Než si řekneme něco o problémech u velkých VS, podívejme se předtím na ty malé, tlakově závislé stanice, jinak řečeno stanice směšovací.

Mohou mít směšovací stanice také nějaké problémy?

Až budeme sledovat možnosti ekonomicky výhodného přechodu z 4trubkového systému rozvodu tepla na 2trubkový, setkáme se se směšovacími stanicemi. Nebude na škodu seznámit se stávajícím stavem, popsat případné nevýhody, které by mohly být eliminovány ještě před jejich instalací při očekávaném přechodu na 2trubkový systém.

Jak vypadá, nebo by měla vypadat směšovací stanice?

Porovnáme dvě schémata takových stanic. Jedno s trojcestným ventilem (3CV), druhé s přímým (regulačním) ventilem (PV) se směšovacím zkratem. Každá taková stanice má dvě části. Jednu pro úpravu teploty otopné vody podle venkovní teploty, druhou pro přípravu TV. Druhá část je obdobná, jako v již popsané části o kolísání teploty TV na výstupu ze stanice.

Přímý regulační ventil málokdo v historii považoval za armaturu, která by umožnila regulovat teplotu otopné vody. Ano, někdy se to dělalo škrcením průtoku. Nevýhody takového řešení zde není potřebné rozepisovat.

Objev trojcestného ventilu byl topenářskými odborníky považován za stejně důležitý, jako byl vynález parního stroje nebo rádia. Začaly se montovat všude. Bez projektu. Je třeba podotknout, že nevalná funkce takových aplikací nebyla často lepší ani s projektem.

Přímý ventil (PV) potřebuje mít před sebou dostatečný přetlak od čerpadla v centrální VS. Tlaková ztráta PV je kryta právě centrálním čerpadlem. Oproti tomu tlaková ztráta trojcestného ventilu je kryta oběhovým čerpadlem otopné soustavy, tj. čerpadlem za 3CV. Jakýkoliv přetlak před tímto ventilem narušuje jeho regulační funkci. To jsou všeobecně známé věci a zde jsou opakovány z důvodu, že stále dochází k instalaci směšovacích stanic s touto chybou. Zejména od projektantů, kteří je navrhují pro velké dodavatele tepla.

Směšovací stanice s trojcestným ventilem

O 3CV toho bylo za posledních 20 let napsáno mnohé. To zásadní je, že 3CV je naprosto nevhodná armatura za VS. Proč? Přetlak od čerpadla ve VS často otáčí průtok ve směšovacím zkratu.

Existují odborné články [2], ve kterých bylo exaktně a matematicky přesně popsáno, za jakých okolností k tomu dochází. Otočení průtoku ve směšovacím zkratu znamená, že objekt dostává stejnou teplotu otopné vody, jaká je na vstupu do směšovací stanice. Dochází k přetápění domu, zvyšují se náklady na vytápění, otopná voda navíc zbytečně koluje mezi výměníkem tepla a trojcestnou armaturou.

Aby se eliminovali stížnosti uživatelů bytů na přetápění, bývá dodavatelem tepla navrženo řešení podle obr. 5 vpravo. Zpětný ventil skutečně zamezil zpětnému proudění otopné vody. Jenže právě v tomto případě se jeden malý problém vyřešil a druhý podstatně větší vytvořil. Mnohem vetší a výkonnější čerpadlo ve VS se dostalo do sériového chodu s čerpadlem otopné soustavy. Násobně větší průtok způsobil v otopné soustavě hluk. Nyní již ničím neregulovaný průtok, o stejné teplotě jako na vstupu do stanice navýšil a překročil smluvní výkon a dal tak příležitost k navýšení plateb za přetá­pění a penalizaci za překročení smluvního výkonu. Že by to byla jediná příčina, proč se obdobné stanice stále navrhují jak u nových staveb, tak i u rekonstrukci?

Image 4Obr. 5 • Směšovací stanice s 3CV (vlevo) s 3CV a zpětným ventilem (vpravo)

Směšovací stanice s přímým regulačním ventilem (RV)

Je tedy směšovací stanice s přímým RV a směšovacím zkratem to správné řešení? Dá se říct, že by mohlo být. Když nic nevíme o hodnotě přetlaku působící na RV, co se dá předpokládat téměř ve všech případech, bude záležet na dimenzi regulačního ventilu. V topenářském středověku se říkalo, že by dimenze RV měla být o dvě dimenze menší, než je dimenze potrubí. Když se toto moudro nedoneslo k praktikujícím topenářům, byl RV instalován ve stejné dimenzi, jako je potrubí. Pokud takový instalatér nemá ponětí o Kv hodnotě ventilu, jak má potom chápat, že dimenze RV má být menší, než všechny ostatní armatury ve stejné dimenzi, jako je potrubí. Může to nějak vadit?

Určitě ano. Každý RV má určitý zdvih. Je dobré, když bude regulovat v celém rozsahu svého zdvihu. Pak bude regulace nejpřesnější. Předimenzovaný RV nejdříve musí omezit většinou nadměrný přetlak před ním. Na to využije, zcela zbytečně, 90 až 95 % svého zdvihu. Vlastní regulace bude probíhat jen v rozmezí 0 až 5 % zdvihu. Díky tomu bude regulace teploty otopné vody velmi nepřesná. Když RV dostane od svého elektropohonu pokyn, aby se z otevřel z nulové polohy, nezastaví se například na 2,5 %, ale překmitne někam až na 10 %. Opět se dostáváme do stavu, kdy se nám jaksi sám od sebe překročí smluvní výkon a zadá tím příležitost k penalizaci.

Image 5Obr. 6 • Směšovací stanice s přímým ventilem a směšovacím zkratem (vlevo) regulace tlaku před přímým ventilem (vpravo)

Vše nám vyřeší regulátor tlakové diference podle obr. 6 vpravo. Ten udržuje konstantní tlakovou diferenci před RV v celém rozsahu jeho zdvihu. Tím je tzv. autorita ventilu 100 % při každém zdvihu. Autoritou se rozumí vliv, nebo vlivnost ventilu na regulační proces. Dnes se již vyrábí RV, které mají ve své konstrukci regulátor tlaku přímo zabudovaný.

Image 6

Dvousložková cena tepla

U jednosložkové ceny tepla bylo odběrateli tepla navrženo, aby si na další smluvní období určil množství spotřebovaného tepla, nebo aby ten odhad nechal na dodavateli tepla. Ve druhém případě mu nehrozila penalizace.

Ceník dodavatele tepla má dvě části. Ceník pro odběrné místo s platem za sjednané a odebrané množství, a ceník s platem za sjednaný odebraný výkon.

Pokud by se někdo domníval, že si je SV/BD schopno samo sjednat do budoucna odebrané množství nebo výkon, tak se povětšinou mýlí.

Výkonová složka se skládá z potřeby tepla pro vytápění a pro přípravu TV. Dodavatel tepla opisuje potřebu tepla pro vytápění z projektu. Ta je vždy minimálně o 30 % vyšší než potřeba tepla skutečná. U starších domů s otopnou soustavou navrženou na parametry otopné vody –12/90/70/20 °C není při venkovní výpočtové teplotě –12 °C teplota otopné vody 90 °C, ale jen 70 °C. S využitím funkce Exelu „Řešitel“ se dá skutečný výkon otopné soustavy snadno spočítat. To však dodavatel tepla nedělá.

Obdobné je to s výkonem pro přípravu TV. Ta závisí na tom, zda se jedná o rychloohřev, většinou v deskovém výměníku tepla, kdy je potřeba nejvyšší příkon, nebo se jedná o ohřev akumulační či kombinovaný. U nich může být potřeba tepla nižší, jen v rozmezí 30 až 50 % oproti rychloohřevu.

Jaký systém pro odběratele tedy obvykle vytvoří dodavatel tepla? Pokud hádáte rychloohřev, hádáte správně. Příprava TV je řešena podle obr. 4 “A“, se všemi nedostatky popsanými v předchozím textu. Koeficient 2,0 navyšující na dvojnásobek už tak nadhodnocenou cenu za smluvní výkon, dává vedení SV/BD jasný vzkaz, aby se o stanovení výkonové složky ani nepokusilo. Nemůže zasahovat do schématu dodavatele tepla, nemůže mít vlastní měřič tepla ani příslušný SW, který by hlídání maxima výkonu umožňoval. Je proto přirozenou nutností, nechat si smluvní výkon navrhnout od dodavatele tepla.

Proč se chtějí SV/BD odpojovat od centrálního systému zásobování teplem?

Jak se mohl pozorný čtenář přesvědčit, zdražování ceny tepelné energie nemusí nutně souviset jen s rostoucí cenou emisních povolenek, inflací nebo zdražováním primárních vstupů jako je uhlí či plyn. Tou ne zcela zanedbatelnou složkou z mého pohledu může být:

  • Neprůhledná dvousložková cena tepla bez možnosti odběratele do ní zasahovat.
  • Až o cca 30 % navýšený výkon pro vytápění.
  • Navýšený výkon pro přípravu TV při rychloohřevu o 30 až 50 %.
  • Již více jak 50 let překonané schéma směšovacích stanic poškozující spotřebitele.
  • Již více jak 50 let překonané schéma pro přípravu TV poškozující spotřebitele.
  • Nemožnost zasahovat do schémat dodavatele tepla podle nejnovějších výzkumů.
  • Znemožnění regulace rozvodu TV-C v důsledku kolísání teploty TV na výstupu z VS.
  • Nemožnost kontroly zpětných armatur za cirkulačním čerpadlem TV.
  • Penalizace výkonové složky ceny tepla.
  • Nevýhodný smluvní výkon navržený dodavatelem.
  • Spotřeba tepla pro přípravu TV není měřena ani ve VS, ani na vstupech do domů.
  • Ani u vyvážených otopných soustav se nedá zabránit hluku v důsledku přetápění.

Zatímco získat stavební povolení pro vlastní plynovou kotelnu může být z mnoha důvodů oříšek, některé z teplárenských společností již alternativní zdroje tepla jako jsou plynové kotelny nebo tepelná čerpadla nabízejí. Ne, že by Vám je po instalaci odprodali – prodají Vám jen teplo v nich vyrobené. Často však se všemi nedostatky, se kterými se dnes setkáváme u předávacích stanic tepla.

Image 7

Literatura

[1] Vyhodnocení cen tepelné energie k 1. 1. 2020 (online). Energetický regulační úřad. 12. 4. 2021. (cit. 2021-09-15). Dostupné z: <https://www.eru.cz/cs/teplo/statistika/ vyhodnoceni-cen-tepelne-energie>.
[2] DOUBRAVA, J.; SUCHÁNEK, M.: Vliv pasivního tlaku na třícestný ventil. Topenářství instalace, 2014, roč. 48, č. 7, s. 34–37. ISSN 1244-0906. Dostupné z: <https://www.topin.cz/ lanky/vliv-pasivniho-tlaku-na-tricestny-ventil- detail-4884>.
[3] Ceník tepelné energie, teplé vody a nosných médií platný od 1. 1. 2021 (online). Pražská teplárenská. 9. 12. 2020 (cit. 2021-09-15). Dostupné z: <https://www.ptas.cz/data/folders/


A few imperfections in the heat supply from a central source

It is hard to believe that almost at the end of the first quarter of the 21st century, the system of transfer stations, whether pressure-dependent or independent, was not solved as a completely functional and reliable element of the heating system.

The following contribution by the designer and a former forensic expert points to a number of mistakes arising either from ignorance, trying to save money at the wrong place, or possibly both, which occur in these stations and, unfortunately, are constantly repeated.

We are perhaps already after the worst Covid period and there has been a relatively significant rise in prices. This will certainly affect, or already affects, the heat price from DH (district heating).

A malfunctioning heat exchanger station then makes the heat and hot water supply unnecessarily expensive in any case, regardless of the reduction in living comfort.

The paper describes in detail and explains the most common errors in the connection of the heat exchanger station with implications for the end customer.

Keywords: thermal energy, central heat supply, heat source, hot water, heating plant, heat exchanger station, errors and mistakes

Autor:
Vytápění – znalecká a projektová kancelář, Praha, člen redakční rady Topenářství instalace
Další články autora
Všechny články autora
Související časopisy