Mýty kolem průsaku vody pod dlaždice
Žlábky odvádějící vodu z podlah s povrchem tvořeným dlaždicemi ve sprchách a koupelnách se často řeší tak, že okraj žlábku je skryt pod dlaždicí a těsnění mezi žlábkem a dlaždicemi se neřeší. Moderní spárovací hmoty a komplexně řešená těsnění žlábků tuto historickou praxi mění a ukazují, že primární těsnění mezi dlaždicí a vhodným žlábkem je postačující a někdy i výhodnější.
Použití pouze sekundárního těsnění mezi žlábkem a betonovým podkladem nemusí být vhodné a spíše může mít škodlivé důsledky, jak ukazují výsledky pokusu společnosti TECE, specialisty na domovní technická zařízení, provedeného v laboratoři závodu v Emsdetten.
Princip pokusu je jednoduchý. Vezmou se konve na zalévání, naplní se vodou a do vody se přidá fluorescenční barvivo. Dále se připraví dva modely podlahy koupelny s různými odtokovými žlábky. Pozorovat průsak vody pod dlaždice umožní volba jejich materiálu – sklo.
- První odtokový žlábek, je konstrukčně řešen tak, že jeho horní hrana je designově pohledově řešena a lícuje s horním povrchem dlaždic.
- Druhý žlábek je řešen tak, že jeho horní hranu překrývají svým okrajem dlaždice, pod které se okraj žlábku ukládá do lepicí hmoty. Dlaždice jsou na betonový podklad upevněny dnes již klasickým tenkovrstvým způsobem za pomoci lepidla na obklady. Poté se vyplní spáry standardní spárovací hmotou určenou pro mokrý provoz v koupelnách.
V případě prvního žlábku se spára mezi dlaždicemi a žlábkem vyplní silikonem. Tím jsou připraveny podmínky pro provedení pokusu. Zatékání vody a její vsakování do spárovací hmoty, případně pod dlaždice, bylo pozorováno ve speciálním světle, které aktivuje fluorescenční barvivo rozpuštěné ve vodě v konvích.
„Chtěli jsme ukázat, co se skutečně pod dlaždicemi děje,“ vysvětlil Martin Krabbe, technický vedoucí u TECE. „Základem výzkumu byl požadavek některých stavebních expertů, aby byl princip sekundárního těsnění povinný i u moderních konstrukcí odtokových žlábků při využití lepicích a spárovacích hmot, jejichž vlastnosti jsou již zcela jiné, než měly materiály používané před desítkami let, kdy se tvořily normy. Co se stane, pokud se voda nasákne do vrstvy pod dlaždicemi? Musí být voda odvedena přes průchozí spáru nad vrchní části žlábku? Jak se voda pod dlaždice dostává? Tyto otázky kladou kladeči obkladů, instalatéři a dokonce i překvapení uživatelé. Naší snahou bylo vyvrátit všeobecně přijímaný názor na jedině správné řešení.“
Během pokusu jsme ukázali, jak se odtokový žlábek při sprchování, které jsme simulovali kropicí konví, plní po celé délce. Rovněž bylo vidět, jak se do spár mezi dlaždicemi vsakuje malé množství vody. Ale ani při poškození části výplně spáry, které jsme rovněž odzkoušeli, nejde o nijak velké množství vody. A toto malé množství vody, které se nasáklo do spár, se během krátké doby po skončení sprchování, vzhledem k teplotě podlahy v koupelně, rychle odpaří.
Problémy vznikají u zapuštěných žlábků těsněných do vrstvy lepidla, kde je z boku dlaždice prostor pro nasátí vody pod ní. Pokud voda ve žlábku stoupne až na spodní úroveň dlaždic, projeví se kapilární efekt a voda je nasávána do prostoru obkladového lepidla. Nejde o vodu čistou, nese v sobě zbytky mýdel, šampónů, šupinek kůže, částí vlasů aj., a ty jsou pod okraj dlaždice vnášeny. Pronikají až několik centimetrů od okraje dlaždic a po čase mohou být příčinou neodstranitelných hygienických a pachových problémů.
Ten, kdo instaluje odvodňovací žlábky, nemůže myslet jen na profesionální utěsnění pod lepidlem dlažby, ale především by se měl starat o to, aby byly dlouhodobě a jistě uzavřeny otvůrky v lepidlu pod dlaždicemi. Ve venkovním prostředí je ponechání těchto otvůrků v otevřeném stavu plně oprávněné, neboť zajišťuje rychlé vysychání vrstvy lepidla a omezuje riziko poškození dlažby mrazem. Ve vnitřním prostředí koupelen se tento postup jeví jako spíše škodlivý.
upraveno podle RAS 6/2013 a TECE GmbH