Zdraví a životní styl – VII. Léto může znamenat i zátěž

bezpečnost a zdraví

Vážení čtenáři,
z bohatého archivu Topinu pro Vás v těchto tropických dnech, kdy se venkovní teploty snaží místy atakovat čtyřicítku, vybíráme více než aktuální téma, a to i přes fakt, že autorská dvojice Pavlíček – Pavlíčková sepsala text před sedmnácti lety. Autorem kresby je pan Vladimír Fridrich – nezapomenutelná osobnost oboru topenářského.

Alena Malátová, šéfredaktorka

Většina z nás nemá to štěstí, aby mohla horké letní dny trávit na dovolené nebo alespoň v příjemném chládku. K těm, kteří musí čelit letním vedrům a navíc při tom musí fyzicky pracovat, patří ne­sporně profese instalatérů a topenářů. Je to profese náročná ve všech ročních obdobích, ale léto, zejména je-li horké – jak je v posledních letech obvyklé – znamená další specifická rizika.

Od jara do podzimu jsou pracovníci uvedených profesí vystaveni změnám a nepřízni počasí, protože v mnoha případech provádějí přípravné práce pod širým nebem, jelikož prostory, kde je prováděna instalace, jsou příliš stísně­né. Náročná až těžká fyzická práce kla­de sama o sobě takové nároky na orga­nizmus, že každá další zátěž je nežá­doucí, protože se s ní musí naše tělo vy­rovnávat často na úkor výkonu nebo dokonce fyzické kondice či zdraví. Zdraví bývá definováno jako stav těles­né, duševní a sociální pohody a tato rovnováha bývá značně subjektivní. Porušení pak přináší obtíže – zprvu mírné a bagatelizované, později, zvláš­tě, pokud nepříznivé vlivy trvají, se tyto potíže stávají úpornějšími a někdy i tr­valými. Negativní celoroční vlivy, které již bohužel neodmyslitelně patří k naše­mu životnímu stylu, jako je spěch, stres, nedostatek odpočinku, špatná ži­votospráva či nevyhovující pitný re­žim se umocňují v létě vlivem vyso­kých teplot a nevyhovující vlhkosti vzduchu. To vyvolává i u lidí v podstatě zdravých mnoho obtíží, například ne­spavost, nechutenství, zvýšenou ná­chylnost k únavě, bolesti hlavy, rozla­děnost nebo předráždění. V těchto si­tuacích mnoho lidí hledá pomoc v kou­ření, prášcích proti bolestem, proti ne­spavosti a podobně, aniž si uvědomují, že právě tato cesta jejich obtíže neod­straní, ale naopak zkomplikuje.

Nabízí se ale také zajímavější a lepší ře­šení: prevence.

Stojí za zamyšlení, zda všechny obtíže nebo zdravotní problémy, k nimž u nás v letním období dochází, jsou skutečně objektivně nutné, jako negativní prů­vodní jev naší práce v profesi, a zda není skutečně v našich silách jim pře­dejít či zabránit jejich vzniku. Asi se shodneme na tom, že mnohému by se zabránit dalo, jen je k tomu třeba objek­tivně zvážit a nepodceňovat situaci, ne­přeceňovat toleranci svého těla k zátě­ži a alespoň trochu vzít v potaz dobře míněné odborné rady. To platí jak pro mladé a relativně zdravé, tak zejména pro ty, kteří již nějakým onemocněním trpí, byť jde o chronické onemocnění, za normálních okolností dobře kom­penzované, tj. odpovídajícím způso­bem léčené. Zejména pro kardiaky a ty, kteří trpí vysokým krevním tlakem, je potřebné poradit se o vhodném pra­covním režimu a prevenci se svým léka­řem. Při tom je však nutné jej správně a úplně informovat o způsobu práce, zátěži i pracovních podmínkách (práce na přímém slunci apod.).

V letním období, zvláště při práci ve stísněných prostorách, která je nároč­ná na přívod kyslíku (sváření apod.) může vysoká teplota a kyslíkový deficit způsobit neočekávané problémy nejen kardiakům nebo osobám s nedostateč­ným prokrvováním mozku, ale i těm, kteří mají dýchací obtíže, rozedmu plic či chronickou bronchitidu.

Nelze podceňovat ani pitný režim, zvláště v horkých dnech, kdy se může dostavit dehydratace organizmu, která se projeví náhlým poklesem krevního tlaku, narušením vnitřního prostředí a někdy až kolapsem. Stát se to může i mladým a relativně zdravým lidem a nebezpečné je to zejména u starších osob, které již mají aterosklerózu, kdy vzniklá nedokrevnost mozku má za důsledek i přechodné poškození moz­kové funkce (např. ochrnutí, poruchy řeči, poruchy vědomí atd.). Je politová­níhodné, jestliže v takovém případě do­jde i k trvalému poškození funkcí moz­ku jakožto následku nezvratného od­umření mozkových buněk, tedy ke sta­vu, který lze přirovnat k mozkové mrt­vici. Pokles krevního tlaku může způso­bit nedokrevnost srdečního svalu a důsledky se mohou projevit jako angí­na pectoris nebo infarkt myokardu, a to dokonce i u těch lidí, kteří dosud nemě­li žádné potíže se svými koronárními cévami. Pro organizmus je nutné v hor­ku zajistit dostatečný příjem tekutin (více než 2 až 3 litry denně), přičemž je nutné vzít v úvahu, že čaj, zejména čer­ný, může přispívat k zácpě, stejně tak jako káva, takže je na místě ne příliš po­pulární, ale užitečná rada – pít teplý by­linkový nebo ovocný čaj a přírodní ne příliš sladké ovocné šťávy.

Neméně dů­ležité je stravování, v horkém letním období by mělo být pravidelné, neus­pěchané, kaloricky pouze přiměřené vykonávané práci, bez obtížně stravi­telných tuků, bez přejídání, s dostateč­ným množstvím ovoce a zeleniny, tedy s obsahem tzv. hrubé vlákniny, která optimalizuje trávení. Poruchy vylučo­vání mohou působit i cukrářské výrob­ky, bílé pečivo, zmrzliny apod., které jsou odpovědné za zahlenění systému a obtíže se stolicí, je-li jich nadbytek. Problémy s normální funkcí střev se mohou projevit i na jiných místech or­ganizmu (např. bolesti hlavy, bolesti zad a další), takže péče o správné vy­prazdňování je zejména v letním obdo­bí velmi potřebná. V tomto období, kdy je na trhu dostatek ovoce a zeleniny tj. potravin s vysokým obsahem vlákniny, je dobré mít na paměti, že právě ty jsou nejúčinnější náhradou projímadel tam, kde problémy s pravidelným vyprazd­ňováním vznikly. Nebylo by tedy na čase své stravovací zvyklosti alespoň v létě trochu pozměnit?

Je jistě na místě zmínit se i o dalším dů­ležitém faktoru, který přispívá k naší mikroklimatické osobní pohodě nebo nepohodě. Je jím oděv a mělo by z něj být vyloučeno vše, co stahuje tělo na kterémkoliv místě (zanechává na kůži výraznější stopy), a to ponožkami kon­če. V horkém a fyzicky náročném pro­středí nesmí nic bránit optimální cirku­laci tělesných tekutin. Porušení této zá­sady má za následek vznik otoků, a to se všemi riziky, která z toho vyplývají. Pokud z tohoto diskomfortu nevyply­nou přímo zdravotní potíže, rozhodně se zvýší riziko únavy.

Únava je stav, který každý poznal. Za­hrnuje jednak pocit únavy, který je vždy subjektivní, a jednak únavnost, tj. stav, kdy se snadno unavíme a pak jej vnímáme jako únavu. Jde při něm o snadnější nástup poklesu výkonnosti. Lze rozlišit únavu svalovou, zrakovou atd., podle lokalizace zátěže. Únava je jednak fyziologický jev, provázený spe­cifickým pocitem, který je vlastně pro­testem organizmu proti neúměrné zátě­ži. Charakteristický je při tom pokles výkonnosti, zhoršení pohybové koordi­nace, zhoršení koncentrace pozornos­ti, při čemž vznik a intenzita souboru těchto příznaků je přímo závislá na namáhavosti prováděné práce, na době práce, na funkčním stavu organizmu, trénovanosti těla, na motivaci k dané práci a na pracovních podmínkách, ve kterých je práce vykonávána. Pracovní podmínky i pracovní prostředí jsou z hlediska možnosti vzniku únavy velmi důležité a právě jejich vhodnou úpra­vou lze mnohému předejít (teplota pra­coviště, vhodná výška a umístění pra­covních ploch, pracovní pomůcky v souladu s fyziologií práce, přestávky v práci, větrání, dostupnost zařízení pro osobní hygienu, pitný režim atd.).

Na vzniku únavy, která je vlastně signá­lem těla k přerušení práce, a která má tělo chránit před nadměrným vyčerpá­ním nebo přímo před poškozením, se podílejí další orgány těla a zpětně, tyto další tělesné systémy jsou únavou do­tčeny, takže při těžších formách únavy je postižen prakticky celý organizmus. Stejně jako tělesná únava může vznikat i únava duševní, která se projevuje ve ztrátě soustředění, ztrátě iniciativy, pa­sivitě atd. Je známo, že vznik únavy je multifaktoriální proces, a navíc silně in­dividuální, který vede ke zhoršení funk­cí centrálního nervového a pohybové­ho aparátu. Unavuje jednotvárnost při práci, např. otřesy, vibrace, a to zvláště tehdy, když je při takové práci nutné soustřeďovat pozornost. Její nástup urychluje vyšší vlhkost vzduchu, bez­větří a vyšší teplota okolí. Vnímavost lidí k únavě je různá, svůj vliv má i indi­viduální zdravotní stav, kondice, cvik, trénovanost, ale i denní doba, sytost apod. Riziko únavy rychle zvyšuje po­cit napětí odpovědnosti, úzkost, hluk (zvláště výstražné signály) a podobně stresující vjemy. Je zřejmé, že vypjatá pozornost a silná vůle v díle pokračo­vat pomůže dočasně únavu překonat, ale ta pak po ukončení práce propukne o to intenzivněji.

Z hlediska metabolizmu jde při únavě vlastně o vyčerpání energetických rezerv organizmu a kys­líku. Někdy může únava přejít i v dehyd­rataci organizmu vyplývající ze ztrát vody a solí potem. Ke snadnější náchyl­nosti k únavě přispívá nepochybně řada dalších subjektivních faktorů, jako je to například v době životního otřesu (existenční starosti, rozvrat v osobním životě apod.) nebo v konfliktním pro­středí, při neúspěšné či opakované čin­nosti nebo při práci bez motivace, či prováděné z přinucení, a tím i vykoná­vané s nechutí.

Únavu nebo zvýšenou únavnost nelze podceňovat už z důvodu možného vzniku závažných pracovních úrazů. Je vždy účelné uvědomit si její pravděpo­dobnou příčinu a tu se snažit odstranit, což je někdy velmi jednoduché – napří­klad zařazením přestávek v práci podle zásady, že čím je práce namáhavější, tím delší a častější musí být přestávka.

V horkém létě při práci na slunci musí jít o odpočinek ve stínu a při dostateč­ném přívodu vhodných tekutin (nealkoholických!). Vhodná je i forma tzv. aktivního odpočinku, zvláště po jed­nostranně zatěžující práci, protože při něm je zatěžována jiná svalová skupi­na. Obecně trénovanost vždy nástup únavových stavů oddaluje.

Subjektivní pocit únavy někdy zmizí velmi brzy. Někdy je možné únavě před­cházet i během pracovní činnosti – například u práce, která nevyžaduje větší soustředění, je možné únavu oddálit po­slechem hudby, případně zajistit stří­dání různé práce apod. Přestávky cca po hodině mají větší význam než dlou­há přestávka po skončení práce, a mo­hou být jen několikaminutové.

Stále platí, že po pracovním výkonu je nejlepším odstraněním únavy hluboký a přiměřeně dlouhý spánek. Kofein, ať už v kávě, čaji nebo kolových nápojích, stejně tak jako léky užívané pro „po­vzbuzení“ únavu neřeší a často naopak vedou k přepínání organizmu. Prevenci nahradit nemohou.

Pokud je léto skutečně horké, setkává­me se často s úpalem nebo s úžehem a to i u pracovníků exponovaných pro­fesí, kteří se domnívají, že „jsou na slun­ce zvyklí“. U úpalu i u úžehu jde o stav, kdy selhaly termoregulační mechaniz­my organizmu, při čemž úžeh vzniká na přímém slunci, takže bývá spojen s dal­šími průvodními kožními projevy.

Při práci v horku a zejména při vysoké vzdušné vlhkosti, v prostorách špatně větraných vzniká úpal, k němuž přispí­vá i nevhodné oblečení a obutí, které znemožňuje nebo omezuje ventilaci po­vrchu těla. Úpalem jsou postiženi na­příklad pracovníci při čistění velkých komínů, popílkových šachet a velkých kouřovodů, může však vzniknout v let­ním období prakticky v kterémkoliv prostoru.

V lidském organizmu je účinná termoregulace, která funguje na úrovni fyzi­kální (odpařování potu) a na úrovni humorální, kterou zajišťuje hormon štítné žlázy (thermotyrin). Tělo je schopno vyprodukovat až jeden a půl litru potu za hodinu, což představuje pro organiz­mus obrovskou ztrátu vody a navíc vel­kou ztrátu chloridu sodného. Proto k úpalu ze ztrát vody a solí dochází ze­jména u těch pracovníků, kteří tyto ztráty nedovedou průběžně doplňovat pitím a slanými pokrmy. Zhoršení situa­ce představuje současně vysoká vlh­kost vzduchu, kdy pot se sice vytváří, ale neodpařuje se, takže jen volně stéká a neochlazuje povrch lidského těla, což je jeho zásadní funkce. Protože teplo není z povrchu těla odváděno, stoupá i teplota celého organizmu. Současně se objevuje celá řada nepříjemných pří­znaků, jako například bolesti hlavy, ne­volnost, zvracení, křeče, celková malátnost, v těžkých případech i kolaps, bez­vědomí, celkové křečové stavy a moz­kové příznaky různého stupně, které mohou znamenat komplikace v dalších oblastech.

Preventivní opatření jsou obdobná: zejména v letních vedrech je nutná technická izolace zdrojů sálavé­ho tepla, pracovníci by měli mít netísnící oděv, pro práci venku nejlépe světlé barvy a lehkou pokrývku hlavy. Vhod­ná a pokud možno prodyšná obuv by měla být v létě samozřejmá. Zejména v dílnách s rovnou střechou a s nevyhovující tepelnou izolací je nezbytná do­brá ventilace u pracovních míst, ale proud vzduchu nesmí být nadměrný, aby pracovník nepociťoval průvan.

Pra­covníci horkých provozů musí mít vhodný pitný režim a dostatečný pří­jem solí (slané uzeniny, slané pečivo atd.). Protože se v horkém prostředí rychle odbourává alkohol, k doplnění elektrolytů je možné občas tolerovat nízkostupňové pivo (7 %), ovšem za předpokladu, že jde o skutečně horký provoz. Je zajímavé, že u pracovníků horkých provozů hraje značnou roli ná­vyk na extrémní tepelné podmínky – s přibývající dobou zaměstnání na takovém pracovišti je riziko úpalu vzác­nější. Na to ovšem nelze spoléhat při práci v letních vedrech – zde riziko úpa­lu reálně existuje, protože doba na adaptaci není dostatečně dlouhá. Zásadně práce v extrémních podmín­kách, ať na celoročních pracovištích nebo v letní sezoně, která je extrémně teplá, je riziková z hlediska možného vzniku úpalu nebo úžehu (při práci na přímém slunci) a musí být tedy podří­zena zvláštnímu režimu.

Pokud již k postižení pracovníka dojde, je nutné odnést jej do chladnějšího a dobře větraného prostoru, zajistit dostatečný přívod tekutin (např. chlazená minerální voda s citronem) a v těžších případech (při kolapsu apod.) okamži­tě zajistit lékařskou péči.

Současný rozvoj podnikatelské činnos­ti v oborech instalace a topenářství a zejména požadavky zákazníků na provedení prací v příznivých ročních měsí­cích, v době, kdy si většina občanů vy­bírá dovolenou na zotavenou, klade na pracovníky těchto profesí značné náro­ky, které jsou dány snahou vyhovět se­zonnímu přetlaku poptávky. Praxe je ta­ková, že osobní pohodlí, přijatelná dél­ka pracovní doby, volné víkendy a něk­dy i osobní důvody musí na řadu týdnů ustoupit do pozadí. Bylo by však velmi rizikové, kdyby tato snaha vyhovět a zvládnout neúměrný rozsah práce šla na úkor ohrožení vlastního zdraví.

V tomto směru totiž není kam ustou­pit – posunutí právě této hranice by mohlo znamenat osudový omyl.

(Topenářství instalace, 4/2002, str. 67–68)