Česká města a klimatická změna: tři čtvrtiny cítí problém, strategický plán má jen 11 %

Přívalové deště způsobují záplavy, sucho vysušuje studny, přehřáté ulice volají po zeleni. Dopady klimatické změny pociťuje silně nebo částečně 73 % českých měst a obcí. Zpracovaný strategický plán hospodaření s vodou má však jen 11 % z nich. Vyplývá to z průzkumu společnosti Wavin Czechia, která na jaře 2026 oslovila 300 českých samospráv.

Průzkum Wavin Czechia ukazuje rozpor mezi tím, jak silně samosprávy klimatickou změnu vnímají, a tím, jak (ne)systematicky jsou na její dopady připraveny.

Zatímco 73 % respondentů uvádí, že dopady klimatické změny pociťují silně nebo alespoň částečně, 84 % měst a obcí přiznává, že ucelený plán hospodaření s vodou zatím nemá. Oproti předchozímu měření z roku 2023 se přitom situace zásadně nezlepšila. Povědomí o problému mezi samosprávami roste, systematická připravenost ale stále zaostává.

„To, že samosprávy klimatickou změnu vnímají a reagují na ni, je skvělá zpráva. Problém je, že bez dlouhodobé strategie často vznikají jen izolovaná řešení, která je velmi obtížné propojit do jednoho funkčního celku,“ upozorňuje Barbara Kotulánová ze společnosti Wavin Czechia a upřesňuje: „Abychom dosáhli skutečné synergie a maximálního efektu, musíme se posunout od ad hoc projektů k systematickému řízení vodního cyklu v celém městě.“

Změna přístupu a propojování vody se zelení

Města přitom nezůstávají pasivní. Průzkum ukazuje, že už dnes realizují celou řadu konkrétních opatření, která mají pomoci lépe zadržovat vodu v území, omezovat přehřívání veřejných prostor a zvyšovat odolnost vůči extrémům počasí.

Nejčastěji investují do zeleně, a to v 82 % případů. Následuje dešťová kanalizace, kterou uvádí 71 % měst, a dále vsakovací systémy a revitalizace parků, shodně po 55 %. Téměř polovina měst už pracuje také s retenčními nádržemi.

Z výsledků je zároveň patrné, že přístup samospráv k hospodaření s vodou se postupně proměňuje. Vedle tradiční technické infrastruktury se stále častěji prosazují i opatření, která propojují vodu, zeleň a kvalitu veřejného prostoru.

Čtvrtina měst už realizovala zelené střechy, stejný počet zavedl modrozelenou infrastrukturu a revitalizaci vodních toků. Právě tato opatření pomáhají nejen se zadržováním vody, ale také s ochlazováním přehřátých ulic a zlepšováním mikroklimatu ve městech.

Opatření překračují hranice měst a zapojují i krajinu

Průzkum navíc ukazuje, že česká města si stále více uvědomují, že voda nekončí na hranici zastavěného území. Celkem 73 % samospráv realizuje vodohospodářská opatření nejen v obci samotné, ale i v okolní krajině.

Vedle městských projektů pracují také s retenčními prvky, úpravami vodních toků nebo opatřeními podporujícími přirozené vsakování vody v širším území. Hospodaření s vodou se tak postupně stále více propojuje s péčí o krajinu a fungováním celého povodí.

Větší město, ambicióznější řešení

Přístup se liší podle velikosti města. Zatímco menší obce se častěji soustředí na základní technická řešení, větší města mnohem častěji zavádějí komplexnější modrozelená opatření.

Modrozelenou infrastrukturu využívá 16 % obcí do 10 tisíc obyvatel, mezi městy s 10 až 50 tisíci obyvateli je to už 50 % a u největších měst nad 50 tisíc obyvatel 67 %. Trend je zřejmý: čím větší město, tím větší je důraz na propojení mezi vodou, zelení a kvalitou veřejného prostoru.

Je potřeba začít plánovat

Výsledky průzkumu potvrzují, že česká města klimatickou změnu nevnímají jako abstraktní hrozbu, ale jako konkrétní realitu, která ovlivňuje jejich každodenní fungování. Zároveň ale ukazují, že mezi povědomím o problému a systematickou připraveností stále existuje výrazná mezera. Jednotlivá opatření už dnes vznikají napříč Českem, skutečnou změnu však přinese až chvíle, kdy se hospodaření s vodou stane pevnou součástí dlouhodobého plánování rozvoje měst a obcí.

„Doba, kdy jsme vodu a městskou zeleň vnímali jako dvě oddělené entity, je pryč. Dnes tvoří jeden propojený, funkční organismus,“ zdůrazňuje Barbara Kotulánová a pokračuje: „Větší města nám v praxi ukazují, že moderní modrozelená infrastruktura není jen nutným nákladem na adaptaci vůči suchu či přívalovým dešťům. Je to především investice do veřejného prostoru. Ulice plné stromů a chytrých vodních prvků sice primárně chrání město před extrémy počasí, ale zároveň z něj dělají mnohem příjemnější a zdravější místo pro každodenní život.”