Cena, značka nebo výkon? Rozhoduje systém, výběr technologií musí vycházet z reálného provozu budovy

ekonomika a obchod

Pro snížení nákladů na energie už nestačí jen pořídit nový zdroj tepla. O tom, zda budova skutečně funguje úsporně, podle odborníků stále více rozhoduje kvalita energetického návrhu, tedy správné dimenzování zdroje, regulace, provozní strategie i vazby na ostatní technologie v objektu. Nejčastější chybou investorů a majitelů budov zůstává, že výběr omezí na porovnání značky, výkonu nebo ceny zařízení. Samotné tepelné čerpadlo, kotel, fotovoltaika nebo akumulace však dobrý výsledek samy o sobě nezaručí.

Samostatné zařízení dnes už domácnostem ani investorům úspory nezajistí. O účtech za energie, uživatelském komfortu i životnosti technologie stále častěji rozhoduje návrh celého systému, kvalita regulace a schopnost jednotlivých prvků spolupracovat v reálném provozu. „Už dávno nerozhoduje jen volba technologie, ale kvalita celého návrhu. V praxi se velmi často ukazuje, že největší problém není samotné zařízení, ale jeho nesprávné začlenění do provozu objektu,“ říká Radek Mikulášek, vedoucí energetických projektů společnosti Enbra.

První chybou podle něj bývá, že se výběr nového vytápění nebo jiného energetického řešení zúží na srovnání pořizovací ceny, výkonu a technických parametrů jednoho zařízení. „Levnější zařízení nemusí znamenat levnější provoz. O výsledku rozhoduje celý systém. Špatný návrh umí znehodnotit i kvalitní a drahou technologii, a to třeba nevhodně navrženým výkonem zdroje, slabou regulací, neřešenými provozními špičkami nebo špatně zvolenou akumulací,“ upozorňuje odborník.

Jiný přístup přitom vyžaduje starší rodinný dům po částečné rekonstrukci, novostavba, bytový dům i administrativní, veřejný nebo průmyslový objekt. Každý z nich má jiný provozní profil, jinou spotřebu, jiné špičky i jiné priority. „Neexistuje univerzálně nejlepší zařízení. To, co funguje dobře v bytovém domě, nemusí dávat smysl v průmyslovém provozu, administrativní budově nebo ve veřejném objektu. Energetický návrh dnes musí vycházet z reálného provozu budovy, nikoliv jen z katalogových parametrů zařízení,“ vysvětluje Mikulášek.

Nejdřív provoz budovy, až potom výběr technologie

U rodinných domů to znamená dívat se na vytápění spolu se stavem obálky budovy, tepelnými ztrátami i způsobem užívání domu v průběhu roku. Pokud objekt ztrácí příliš tepla, nepomůže ani kvalitní technologie naplno. „Dnešní energetika už totiž není o jednom zařízení, ale o soustavě navazujících prvků. V praxi je nutné společně posuzovat zdroj tepla, chlazení, fotovoltaiku, akumulaci, přípravu teplé vody, řízení spotřeby a v některých případech i reakci na spotové ceny nebo odlišné distribuční sazby,“ dodává Mikulášek.

U administrativních a veřejných budov i v průmyslu pak roste význam provozního režimu, špiček spotřeby, návaznosti na chlazení a možnosti dalšího rozšíření systému. „Budovy a areály je dnes potřeba navrhovat jako energetické celky, ne jako soubor oddělených zařízení. Rozhodující není jen to, co se instaluje, ale jak je technologie řízená a provozovaná. Správně navržený systém je proto důležitější než samotná volba konkrétní značky nebo jednotlivé technologie,“ tvrdí odborník.

O úsporách rozhoduje regulace, uvedení do provozu a servis

Vedle správně navrženého projektu je zásadní také nastavení celého systému a jeho uvedení do provozu. Právě tady se často rozhoduje o tom, jestli nová technologie přinese očekávaný komfort a skutečné úspory. Nestačí ji pouze nainstalovat, majitel objektu by měl vědět, jak bude fungovat celý systém v běžném provozu, v zimní špičce i v přechodném období. Zásadní je také to, jak bude reagovat na změny venkovních podmínek, cen energií, tarifních struktur nebo provozních režimů v budově.

Mnoho objektů dnes neřeší jen vytápění, ale také fotovoltaiku, akumulaci, chytré řízení nebo optimalizaci spotřeby v návaznosti na energetickou soustavu. „Největší úspory často nevznikají výměnou jednoho zdroje, ale správným sladěním více technologií. Budoucnost energetiky neleží v izolovaných technologiích, ale v chytrém propojení zdrojů, spotřeby, akumulace a regulace,“ popisuje Mikulášek. Bez řady praktických kroků, jako je nastavení systému, detailní zaškolení obsluhy nebo pravidelný servis, navíc může být rozdíl mezi návrhem a reálným provozem velmi výrazný.

Význam celého technického systému potvrzuje také evropská legislativa, která ve směrnici o energetické náročnosti budov zdůrazňuje nároky na komplexní technický systém budovy, nikoliv jen samostatné komponenty. „Dobrá technologie ve špatném systému často funguje hůř než průměrná technologie v dobře navrženém provozu. Majitelé domů, bytových domů, firemních objektů i veřejných budov by proto dnes měli po dodavateli chtít víc než jen cenovou nabídku na zařízení. Měli by chtít jasné vysvětlení, jak bude systém fungovat jako celek, jaké má provozní vazby a kdo za něj ponese odpovědnost i po spuštění,“ uzavírá Mikulášek.