Použití soklového vytápění při rekonstrukci rodinného domu
V minulém století představovaly kotel na tuhá paliva a litinové radiátory s železným porubím, vedeným nad podlahou podél celého pokoje, optimální řešení při vytápění rodinných domů.
Toto vytápění řešilo mnoho problémů a bylo velmi účinné ve starých domech (obr. 1). Rozebereme jen několik aspektů a vývoj, především železného potrubí.
Většinou mělo železné potrubí velký průměr a zasahovalo tak do interiéru pokoje, vznikaly nečistoty pod trubkami, místa, která se obtížně čistila, nábytek se nemohl umístit podél stěn. Potrubí však dávalo rovnoměrně rozložené teplo a především řešilo problémy s plísněmi kolem zdí.
S příchodem plochých radiátorů, měděného potrubí a izolace potrubí se situace změnila. Lidé vyměnili radiátory a schovali trubky do zdí a podlah. Na začátku vše vypadalo ideálně. Ale v pokojích se nedalo sedět a pracovat dlouhodobě, od zdí šel chlad, a za několik let se plíseň vrátila do rohů (obr. 2) a za nábytek postavený blízko stěn.
Ani podlahové vytápění neřešilo studené rohy – viz obr. 3. Nic nepomohlo, chyběly staré nehezké trubky…
Protože pokud vedlo potrubí blízko zdí a podlahy, ohřívalo vzduch a vznikal pohyb vzduchu, který vířil podél stěny. Tento proud postupně vysával vlhkost a vysušoval stěny do sucha a stěny měly vetší izolační schopnosti.
Dnes je nejlepším řešením instalace soklového vytápění na vnější zdi a na všechna místa, kde se vyskytla plíseň. Podmínkou je, aby jeden okruh měl maximálně 18 m a vetší rychlost pohybu teplonosné látky v trubkách – od 0,5 m do 1,5 m·s–1. Využití klasických rozvodů radiátorového vytápění není účinné. Na trhu sice existují soklové lišty, které mohou měděné trubky schovat, ale nemají žádný význam na vysušení stěn a rozložení tepla v pokoji.
Na rozdíl od trubek, položených mezi podlahu a stěnu, vytváří soklové vytápění vzduchový tepelný štít na vnitřní ploše vnější stěny díky zpomalení proudu vzduchu a Coandovu efektu, kdy se proud vzduchu „přilepuje“ k povrchům a šíří se podél nich – viz obr. 4. Zabraňuje se tak úniku tepla z místnosti a kondenzaci vlhkosti na studených stěnách.
V budoucnosti se předpokládá využití malých radiátorů (s menším výkonem a jednou plochou) a soklového vytápění ve společném okruhu se samostatnou regulací.
Správné využití fyzikálních zákonů v kombinaci s racionálním přístupem ke konstrukci, trvanlivosti, účinnosti, spolehlivosti, efektivitě a snadné instalaci soklového vytápění – to je jen část kladných bodů ve prospěch výběru tohoto typu vytápění.
Více informací naleznete zde.