Otázky 2016/2

mikroklima

legislativa

Vedoucí a recenzent rubriky Zdeněk Lyčka

Otázka:

Obrátil se na nás s technickým dotazem pronajímatel části již neexistujícího podniku. Areál je nyní pronajímán cca 60 firmám. Uvedená část byla pronajata nájemci jako sklad, s blíže neurčenou specifikací jeho činnosti. Celý areál bývalé firmy je vytápěn centrálním teplovodním systémem, uvedená skladová část byla vytápěna na cca 5 až 10 °C.

V minulé zimní sezoně, ač nebyla nijak mimořádně studená, klesla skutečná teplota v uvedeném skladu na 11 °C. Nájemce, který si mezitím ve skladu zřídil i montovnu drobných výrobků, vyžaduje od pronajímatele, na jeho náklady, posílení vytápění na teplotu 16 až 18 °C požadovaných normou. Pronajímatel se brání tím, že pronajal prostory jako skladové, a že navíc nemůže technicky, bez velkých nákladů, teplovodní systém posílit.

Domníváme se, že vlastní formulace nájemní smlouvy je spíše pro právníky. Nicméně a vzhledem k tomu, že současná ČSN EN 12 831 uvádí u vytápění skladů „dle požadavku“, směřuje naše otázka na normovou teplotu v uvedeném původním skladu, tj. zda je možno použít jako vodítko nějakou i starší, třeba i neplatnou normu či Vyhlášku a jak je možno na výše uvedený dotaz pronajímatele odpovědět.

Odpověď:

V současné době pro návrh tepelných soustav v budovách platí norma ČSN EN 12831 – Tepelné soustavy v budovách – Výpočet tepelného výkonu, která vstoupila v platnost 1. 4. 2005. Tato norma k výpočtu návrhové tepelné ztráty vytápěného prostoru využívá tzv. vnitřní výpočtovou teplotu vytápěného prostoru. Pro tyto účely jsou v národní příloze NA.2 uvedeny jednotlivé případy této návrhové vnitřní teploty. Z pohledu projektanta je však důležité pracovat s výpočtovou vnitřní teplotou vytápěného prostoru, která byla poplatná době, kdy uvedená stavba vznikla, protože je jasné že v té době platila jiná norma a projektant otopné soustavy se musel touto starší normou řídit. Z historie je tak nutné přihlédnout ještě k normě ČSN 06 0210 Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním vytápění, která platila až do výše uvedeného převzetí nové evropské normy ČSN EN 12 831. Návrhové vnitřní teploty vytápěného prostoru norma ČSN 06 0210 uvádí v příloze A, resp. tabulce A.3.

Při bližším porovnání těchto obou tabulek si nejde nepovšimnout, že národní příloha normy ČSN EN 12831 vlastně převzala hodnoty pro vnitřní výpočtovou teplotu vytápěných prostor právě z původní české normy ČSN 06 0210. Dotazem popsána formulace, že „norma uvádí pro vytápění skladů vnitřní výpočtovou teplotu – tzv. dle požadavku“, je nutné brát v úvahu pouze pro případ, pokud se jedná o tzv. obchodní místnosti. Z toho co je v textu popsáno, se totiž zřejmě jedná původně o průmyslovou stavbu (v textu uvedeno „část ne­existujícího podniku“).

Pro výše popsaný problém je uvedeno v kategorii 12. Průmyslové stavby – průmysl strojírenský rozsah výpočtových vnitřních teplot skutečně od 16 °C do 18 °C. To odpovídá požadavku nově zřízené „montovny“ kladenému ze strany nájemníka. Velmi nešťastná je formulace tazatele „prostor je pronajímán jako blíže neurčený sklad“. Pokud totiž bylo původní určení stavby jako skladového prostoru, je nutné rozlišit, pro jaké účely byl tento sklad zřízen (sklad potravin, stavebních hmot, sklad papíru apod.). Obecně lze nalézt pro skladové prostory rozsah vnitřních výpoč­tových teplot od –2 °C (např. sklad potravin – resp. chladírny) do +27 °C (např. sklad papíru). Určité vodítko by mohla přinést původní projektová dokumentace stavby, kde lze jednoznačně nalézt, k jakému účelu byla daná budova projektována resp. zkolaudována.

Neméně zanedbatelný pohled poskytuje Vyhláška č. 194/2007 Sb. kterou se stanoví pravidla pro ­vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie (včetně změn vydaných Vyhláškou č. 237/2014 Sb.). Tato vyhláška v příloze č. 1 jednoznačně odkazuje na normu ČSN EN 12831 stran vnitřní výpočtové teploty vytápěného prostoru, a tím tuto normu v tomto hledisku stanovuje jako závaznou. Důležitým prvkem pak je, jak tato vyhláška vnitřní výpočtovou teplotu vytápěného prostoru chápe, resp. jak požaduje její kontrolu. Jedná se o text v § 2 odstavci 7:

„Výpočtová teplota vnitřního vzduchu stanovená projektem je výsledná teplota, která zohledňuje vedle teploty vnitřního vzduchu i vliv sálání okolních stěn. Kontrola dodržení výpočtové teploty vnitřního vzduchu se ověřuje kulovým teploměrem.“

Po uvedení nezbytných údajů je možné shrnout následující:

1. V době kdy byla stavba kolaudována dle skutečné projektové dokumentace je doba, ze které by se mělo vycházet pro kontrolu, zda byla projektantem dodržena výpočtová vnitřní teplota vytápěného prostoru v souvislosti s návrhem otopné soustavy objektu. Z tohoto pohledu je pravděpodobné vycházet z údajů normy ČSN 06 0210. Kontrolu je pak nutné provádět v souvislosti s požadavky Vyhlášky č. 194/2007 Sb.
2. Pokud někdo během užívání jakékoli stavby změní její původní určení, jedná se o změnu užívání stavby a toto podléhá platným legislativním zákonům.
3. Pokud tyto změny navíc nebyly ze strany pronajímatele schváleny, nebo byly dokonce provedeny bez jeho vědomí, musí v tomto případě vstoupit do případu právní hledisko k posouzení uzavřené nájemní smlouvy a oprávněnosti plnění požadavků jak ze strany nájemce, tak pronajímatele.

Odpovídal: Ing. Roman Vavřička, Ph.D., Ústav techniky prostředí, Fakulta strojní, ČVUT v Praze; člen redakční rady Topenářství instalace