+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Teplotní a vlhkostní podmínky v bytě

04.04.2017 Autor: Ing. Vladimír Galád Časopis: 2/2017

Konkrétní naměřené teploty a průběhy teplot v bytech svědčí o tom, že uživatelé bytů ve snaze ušetřit, nesprávně manipulují s hlavicemi termostatických radiátorových ventilů. Narušují tím hydrauliku otopné soustavy, odebírají teplo od sousedů a ovlivňují distribuci tepla v objektu.
Tepelnou pohodu v bytě do značné míry ovlivňuje relativní vlhkost vzduchu. Přebytečnou vlhkost je třeba odvádět intenzivním větráním. Článek navazuje na autorovy příspěvky uveřejněné v časopise Topin č. 5 a 6/2016, ve kterých se zabývá tepelnými toky mezi byty.

Recenzent: Jiří Matějček

Ověřování podmínek bylo vyvoláno stížností na údajně nedostatečné vytápění bytu č. 27 a zejména v bytě č. 28, kde je podle uživatele bytu i nadměrná vlhkost.

V sousedním bytě č. 27 byla ve všech místnostech naměřena ručním citlivým termočlánkovým teploměrem vyšší teplota než odpovídá vyhlášce č. 194/2007 Sb. a pohybovala se mezi 22 až 23 °C, proto zde nebylo prováděno měření.

Měření bylo proto prováděno v bytě č. 28 v 10. NP (2G se stoupačkou 4). Předem je třeba sdělit, že přiložené schéma bytů na podlaží není stavebním výkresem, ale ilustrativním obrázkem pro sdělení, kde se nacházejí stoupačky, umístění těles, ap.

Image 0

Schéma bytů

A) Teplotní podmínky

V bytě č. 28, orientovaném na západ, byly instalovány snímače teploty na tělese P1 (přívod a zpátečka), dále pak na přívodu a zpátečce stoupačky 4 nad bod přípojky tělesa. Dále byl datalogger umístěn na vnější stranu okna vlevo od stoupačky 4 a v bytě v levé části ve výšce cca 400 mm, cca 500 mm od vnější stěny a cca 300 mm pod označením MB (měřicí bod). Toto umístění bylo zvoleno mimo kvůli uspořádání interiéru a je méně příznivé (správně má být cca 1000 mm nad podlahou a uprostřed místnosti). Pokud je snímač umístěn blíže oknu a nízko nad podlahou, je jisté, že uvnitř bytu je vyšší teplota vzduchu. Snímač za oknem, které je na západní straně, vykazuje při oslunění zvýšení teploty vzduchu, i když bylo ve stínu cca 4 až 6 °C. Skutečná naměřená teplota za oknem se v této době přiblížila na krátký čas hodnotám 16 až 18 °C.

Pro hodnocení dat za období měření od cca 18:00 dne 8. 1. 2016 do 10:30 dne 12. 11. 2016 byl vybrán reprezentativní průběh, kdy bylo možné také pozorovat i změny funkce regulace technologie SOOS, která pružně reaguje na změny venkovní teploty a tepelné zisky. Na grafu jsou zobrazeny teploty venkovního vzduchu jako „te“, modrá (první zdola), teploty vnitřního vzduchu „ti“, červená (druhá zdola), teplota vratné vody z tělesa „Tz“ fialová (třetí zdola) a teplota přiváděné vody do tělesa „Tp“ (čtvrtá zdola).

Z grafu můžeme číst nejen nárůst teploty venkovního vzduchu a vliv oslunění na západní straně, ale i to, že při poklesu venkovní teploty došlo ke zvýšení teploty otopné vody nad 40 °C a při stoupání venkovní teploty klesala teplota otopné vody ke 34 °C. To má za následek zvyšování či snižování výkonu otopného tělesa. V tomto případě byla hlavice otevřena na hodnotě 5 a teplota v místnosti se pohybovala v minimálním rozpětí mezi 21 až 22 °C. Znovu podotkněme, že byl teploměr umístěn v chladnějším místě.

Zde je nutné říci, že na výsledné teplotě vzduchu v místnosti se nepodílí jenom teplo z tělesa, ale i tepelné zisky uvnitř bytu a z oslunění.

Celkovou bilanci v neprospěch uživatele silně zhoršuje stav, když sousedé vytápějí na nižší teploty (viz články o přenosu tepla mezi byty v Topin č. 5 a 6/2016). Teplo z tělesa v místnosti s vyšší teplotou vzduchu z této místnosti uniká skrze zdi a dodává tak teplo do místnosti sousedům s nižší teplotou vzduchu. Toto teplo chybí ve vytápěné místnosti, a proto nestačí ohřívat vzduch na vyšší teplotu. I přes tento fakt, bylo dosaženo potřebné teploty, která odpovídá vyhlášce č. 194/2007 Sb., která požaduje jako minimum 21 °C.

S tímto úzce souvisí také chování okolních uživatelů v celém objektu. Aby bylo možné posoudit chování uživatelů z dlouhodobějšího hlediska, byly použity statistické údaje vyúčtování za rok 2015 a byly porovnávány nijak nekorigované náměry indikátorů (i když to ne­jsou měřiče tepla). Korigované hodnoty jako další stupeň diferenciace rozdělování vysokých a nízkých nákladů za teplo pouze stlačují krajní meze do jakéhosi průměru a tedy nic o konkrétní spotřebě nevypovídají. Indikátory s nekorigovanými (nepřepočítanými hodnotami) lze však brát pouze jako jakýsi ukazatel chování uživatelů, tj. jak z dlouhodobého hlediska využívají otopná tělesa k vytápění.

Image 1

Dlouhodobé údaje a indikace = vliv na byt č. 28

Z měření vyplývá, že je v zásadě dodávka tepla do objektu v pořádku, regulace a její nastavení reaguje správně na změny a vnější i vnitřní vlivy. Úvodem je však třeba říci, že seřízení soustavy a regulace je provedeno na projektované parametry podle pravidel vytápění s menší vymezenou vůlí pro možnost malých objektivně daných změn teplot vzduchu. Regulace instalované technologie SOOS pružně reaguje i na tepelné zisky. Základním předpokladem správného nastavení byla projektovaná teplota a dodržování pravidel vytápění všemi uživateli.

Čím je vyšší rezerva v teplotních parametrech a proudění otopné vody, tím je hospodárnost otopné soustavy zhoršená a stavy se blíží teplotní a hydraulické nestabilitě vč. projevů hlučnosti, atd. Z tohoto důvodu nelze připustit zvyšování teplot otopné vody a kromě toho je to v rozporu se zákonem o hospodaření energií, a i vůči celosvětovému úkolu snižovat produkci skleníkových plynů, které zdroje tepla produkují. Vytápění se v ČR podílí na celkové produkci ve výši asi 53 %. Nelze proto akceptovat nadměrné či podměrné požadavky několika jednotlivců, které hospodárnost a funkci otopných soustav zhoršují. Právo na teplotu je regulováno předpisy a ne osobními pocity.

Z dlouhodobějšího pohledu je důležité posouzení nekorigovaných náměrů, které lze vidět z dalších přiložených a popsaných tabulek a sloupcových grafů. Sloupce s číslem patra jsou jasné. Sloupce označené „vlevo“ znamenají orientaci bytu při výstupu z výtahu vlevo, prostřední a vpravo je tudíž z toho patrné.

Přiřazení těles P1 až P4 v místnostech odpovídá statistickému přehledu, který zpracoval „rozúčtovatel“ za rok 2015.

Ke každému číslu bytu je přiřazeno také jméno uživatele, aby bylo možné adresně předmět stížnosti posoudit. V tomto příspěvku jsou však jména vypuštěna z důvodů ochrany uživatelů bytů. V příslušných sloupcích jsou uvedeny nekorigované náměry, které vypovídají o používání těles v jednotlivých místnostech během roku.

V tabulkách jsou tělesa seřazena podle stoupaček a nad sebou podle podlaží.

Za povšimnutí stojí to, že tělesa ve stejných místnostech nad sebou by měla vykazovat navzájem podobná čísla, pokud se tělesa využívají tzv. podle projektu. Například na ST1 by statisticky (matematicky) měl být průměr cca 928 jednotek a větší rozptyl by bylo možné očekávat v přízemí, či pod střechou ev. menší kolem sklípků (týká se pouze ST2 ve dvou podlažích v tabulkách označených indexem „ch“). Na ST1 je rozptyl náměrů do 2238 jednotek.

Ve sloupci pro stoupačku ST1 můžeme vidět obrovské rozdíly. Z toho plyne, že uživatel místnosti ve 2. NP s tělesem P1 vytápí tuto místnost teplem od sousedů (bere bezplatně teplo od sousedů) a na­opak uživatel v 8. NP tělesem P2 vytápí sousedy (odevzdává své zaplacené teplo sousedům).

Výsledky jsou také pro lepší přehlednost zobrazeny i graficky – sloupcové grafy – stačí se letmo podívat na výšky sloupců.

Podívejme se z dlouhodobého pohledu na byt 28. Ten sousedí horizontálně s byty 27 (těleso P1) a 29 (těleso P4) a vertikálně s byty 25 (těleso P1 a P2) a 31 (těleso P1 a P2).

  • BYT 25 P1 = 2228; P2 = 1676
  • BYT 27 P1 = 642;
    P1 je značně pod průměrnou hodnotou místností nad sebou
  • BYT 28 P1 = 2360; P2 = 1298
  • BYT 29 P4 = 17;
    P1 je totálně pod průměrnou hodnotou místností nad sebou
  • BYT 31 P4 = 2621; P2 = 1293

Jak je vidět, tak je byt 28 ze strany bytu 27 celoročně a značně pod­chlazován a totálně je podchlazován z bytu 29.

Byt č. 30, který je nad bytem č. 27, je ve značné nevýhodě tím, že se v bytě č. 27 téměř nevytápí a navíc je byt č. 30 v nevýhodné poloze pod střechou.

Z výsledků je také patrné, že je nežádoucí i situace v bytě č. 27, který odebírá značné množství tepla na úkor sousedů, a to v místnostech s tělesy P2 a P3. Lze říci, že tělesa nejsou téměř vůbec používána, což poškozuje sousedy a správnou distribuci tepla. Z tabulek je patrné, že se obdobně (na úkor sousedů) chovají i někteří další uživatelé bytů.

Veškeré podklady a měření vedou k tomu, že není problém vytápění v regulovaném zdroji, ale v nepřípustném ovlivňování hydraulických podmínek v otopné soustavě některými uživateli, což může být pravděpodobně způsobeno i neznalostí obsluhy termostatických hlavic.

Za těchto okolností není přípustné, a ani žádoucí, jakékoliv zvyšování otopové křivky, a bylo by to v rozporu s pravidly vytápění a zákonem o hospodaření energií, který zavedl také sankce vůči SVJ a BD za porušování citovaných pravidel (zákon č. 318/2012 Sb.)

B) Vlhkostní podmínky

Z vyhodnocení měření vyplývají z hlediska vlhkosti následující argumenty:

Vlhkost venkovního vzduchu se pohybovala v průměru na hodnotě 76,4 % při průměrné venkovní ­teplotě vzduchu 2,6 °C. Z toho ­plyne průměrná měrná vlhkost x » 3,5 g·kg–1 s. v. (h-x diagram).

Vlhkost vnitřního vzduchu se pohybovala v průměru na hodnotě 64,7 % při průměrné vnitřní teplotě vzduchu 21,4 °C. Z toho plyne průměrná měrná vlhkost x » 10,3 g·kg–1 s. v. (h-x diagram).

Z toho vyplývá, že je v bytě zadržováno až cca 6,8 g·kg–1 s. v. nadbytečné vlhkosti.

Při měření uvnitř bytu bylo zjištěno, že byla průměrná teplota rosného bodu kolem 14,4 °C. To znamená, že pokud mají okolní stěny vyšší povrchovou teplotu než 14,4 °C, nemůže na nich docházet ke kondenzaci vodních par.

Tento výsledek svědčí o tom, že je byt velmi málo provětráván a vnitřní produkce vlhkosti dýcháním, vařením, ap. se z tohoto důvodu hromadí v bytě a není odváděna mimo byt. Nelze jednoznačně určit, kolik vlhkosti je již nahromaděno v nábytku a konstrukcích bytu.

Přiložený graf měření v bytě ukazuje, že dne 11. 11. 2016 v cca 7:30 hodin dosáhla relativní vlhkost hodnoty až 68,5 %. Až do cca 12:00 bylo zřejmě větráno a vlhkost klesla k hodnotě 55 %. Téměř přímka teploty v intervalu větrání poklesla z 21,4 °C na 21,1 °C, tedy pouze o cca 0,3 °C. Podle průběhu poklesu relativní vlhkosti v bytě lze konstatovat, že větrání nebylo příliš intenzivní, neboť se teplota brzy vrátila na teplotu opět kolem 21,4 °C. Pokles vlhkosti byl významný. Proces však byl poměrně časově dlouhý – cca 4,5 hodiny.

Image 2

Tento způsob větrání není správný, nevede k dosažení potřebné relativní vlhkosti pod 60 %.

Větrání má za úkol nejen přivádění potřebného množství kyslíku, ale i odvádění CO2 a dalších škodlivin a výparů z přípravy jídel, ap.

Správně se má větrat okny tak, že se okna podle potřeby (alespoň na 5 minut) a i vícekrát denně otevřou naplno a nejlépe všechna najednou. Tím se intenzivně rozproudí vzduch a vymění se zejména vlhkost a ostatní škodliviny. Při takto intenzivním a krátkodobém větrání prakticky nedochází k prochlazení bytu a po uzavření oken se vzduch velmi rychle ohřeje na potřebnou teplotu. I když se na chvíli otevře termostatický ventil (ochladí se vzduch kolem hlavice), krátkodobě zvýšený přívod tepla poslouží k rychlejšímu ohřátí přivedeného chladného vzduchu. Pak dojde k ustálenému vytápění na teplotu nastavenou na termostatické hlavici podle pravidel vytápění.

Nejlepší podmínky pro odvod vlhkosti větráním jsou právě v zimním období, kdy má venkovní vzduch s vysokou relativní vlhkostí velmi nízkou měrnou vlhkost, tj. obsah vody na 1 kg (nebo m3) ­suchého vzduchu. Když takový vzduch vpustíme do vlhkem „zamořené“ místnosti, slouží pro názornost jako suchá například molitanová houba – vsákne se do ní hodně vody, do mokré to nejde. Když se takto vzduch několikrát vymění, lze odvést velké množství vody z místnosti. Proto může vlhkost v místnosti po zahřátí na teplotu 21 °C klesnout v zimě i pod 40 % relativní vlhkosti.

Image 8

Image 3

Image 4

Image 9

Image 5

Image 10

Image 6

Image 7

Závěr

Nepříznivý stav v bytě č. 28 je způsobován:

  1. Sousedy kolem bytu č. 28 tím, že řádně nepoužívají otopná tělesa, což potvrzují výsledky dlouhodobého využívání těles podle přímých indikací na tělesech z roku 2015, které vypracovala firma pro rozdělování nákladů za teplo.
  2. Vlastníkem (uživatelem) bytu, který ne zcela efektivně odvádí vlhkost z bytu, což odůvodňuje a vysvětluje tím, že je v místnostech zima, i když byla teplota blízko u okna nad podlahou ve výši přes 21 °C a uprostřed místnosti kolem 22 °C.
    V dané situaci lze připustit, že sousedé neznají souvislosti vzájemného ovlivňování a asi z neznalosti si neuvědomují, že si nevyváženým provozováním společné otopné soustavy navzájem zasahují do tepelné pohody, která se vymyká pravidlům vytápění, a tak si vlastně škodí.
  3. Obdobným způsobem by bylo možné hodnotit všechny byty navzájem, což není záměrem tohoto článku.

Intenzivním a krátkodobým vyvětráním se snížená teplota vzduchu rychle vrátí k normálu. Potřebu větrání lze snadno sledovat běžně dostupnými přenosnými nebo pevně instalovanými vlhkoměry a teploměry v bytě.

Dále jsou přiloženy tabulky náměrů vyjádřené graficky. Grafy lépe zobrazují na první pohled rozdíly mezi místnostmi a byty.


Temperature and humidity conditions in flat

Concrete measured temperatures and heat flows in flats prove that their occupants manipulate TRV heads improperly in an effort to save money. Thus they affect the heating system hydraulics, collide with neighbors – gain their heat and affect heat distribution in the building. Thermal comfort in flat is largely influenced by relative air humidity. It´s necessary to drain excess moisture by intense ventilation. The article relates to apartment heat transfer topic published in Topin no. 5/2016 and 6/2016 by the same author.

Keywords: Regulation, heat distribution, SOOS technology, globe temperature, ventilation.