Střípky z historie – Drtidlo na uhlí

historie

Snaha o úsporné a co nejefektivnější využívání fosilních paliv není nová, jak vyplývá z článku, publikovaném v roce 1901 v časopise Věda a práce.
V tehdejší době byla paliva dodávána z dolů v netříděném stavu, takže aby bylo zajištěno jejich dokonalejší spalování, bylo nutné přizpůsobit velikost paliva požadavkům jednotlivých spalovacích zařízení. Tehdejší problém tedy spočíval v tom, že netříděné palivo musel převážně řešit až konečný spotřebitel.
To bylo zajišťováno, dnes již nepochopitelným způsobem — drcením paliva až na místě spotřeby, což přinášelo problémy způsobující, např. kromě vysoké prašnosti, i značné váhové ztráty.
Způsob, jak tato negativa minimalizovat přináší i tento článek, který dokumentuje již překonanou realitu.

Dokonalé hoření a úplné spalování každého paliva závisí na četných okolnostech. Jednak vyžadují různá paliva rozličných teplot zápalných a hoří jenom tehdy dobře a úsporně, když se jim příslušné teploty dostává; jednak závisí hoření na dostatečném přístupu vzduchu, jehož nesmí býti nedostatek, poněvadž by hoření nebylo dosti úsilovné, ale také nikoli přebytek, neboť by se přílišným množstvím studeného vzduchu zbytečně plamen ochlazoval. V těsné souvislosti se touto okolností jest pak nejen tvar roštu, nýbrž i velikost a tvar paliva. Drobného paliva dá se užíti jenom na roštu hustém; avšak je tu zase zapotřebí zvláštního opatření, aby vzduchu byl náležitý průchod roštem i palivem samotným zabezpečen. Řídký rošt dopouští pak jenom upotřebení paliva v kusech větších; a jest snadno srozumitelno, že palivo určité velikosti může nejdokonaleji hořeti jenom na roštu zcela určitého zařízení, – jakož se naopak na daném roštu může s výhodou dokonale spalovati jenom palivo přiměřeného tvaru a vhodné velikosti.

Největší význam má tato vzájemnost ovšem při uhlí, koku neb antracitu, kterýmžto palivům snadno můžeme dáti tvar i velikost žádoucí.

V domácnostech drtívá se uhlí ručně, a to obyčejně dosti nedokonale, kterážto práce pro nedokonalost výkonu a nástroje bývá spojena s velikou ztrátou materiálu, jenž se při tom rozdrobuje a na prach rozpadává.

Velké průmyslové závody nemohou se přirozeně takovouto nedokonalou úpravou paliva spokojiti. Jestliže se jim nedostává již z dolů paliva vhodně připraveného, bývají nuceny, samy si palivo účelným způsobem upraviti.

Dosud i v dolech upravovali rozličné formáty uhelné namnoze ručně a svěřovali tyto práce dělníkům starým a k jiné práci již nezpůsobilým, kteří ji prostě zahroceným kladivem prováděli. Jinde ovšem zavedli k témuž cíli již zvláštní stroje, sestávající v podstatě ze zubatých válců, jimiž se velké kusy na drobnější formáty drtily. Pro rozličné velikosti uhelných druhů dá se vzdálenost válců podle potřeby pozměňovati.

Avšak žádný z těchto dosavadních způsobů nevyhovoval. Ručně i nejpilnější dělník nezpracoval více než 1000 kg denně; válcové stroje byly sice mnohem výkonnějšími, avšak rozdrobovaly kusové uhlí namnoze až na drobnou drť, tak že se uhlí značnou měrou znehodnocovalo, poněvadž právě toto drobné uhlí téměř veškeré ceny pozbývá.

Všem těmto nesnázím odpomáhá nový samočinný drtič na uhlí, antracit a koky, jejž sestrojili Augé a Blum v Rouenu. Patentovaný tento drtič, spojený s rozdružovadlem, předvádíme dnes také na vyobrazení.

Vynálezci položili si za úkol, zpracovati svým strojem uhlí, jak vychází z dolův, a koky, jak je dodávají koksárny, na velikost vlašských ořechů, neboť právě tato velikost vyhovuje nejrozšířenější potřebě.

Dle zkušenosti, jíž se na starých strojích válcových nabylo, seznalo se, že prostým drcením, čili dvojstranným tlakem většího počtu zubů, nedá se dokonalá práce prováděti. Proto nahradili oba vynálezci staré válce čtyrbokými, vahorovnými hranoly, které se protivnými směry vůči sobě otáčejí. Tím nastává na uhelné kusy účinek louskací, jenž správnému zdrobňování vhozených kusů mnohem dokonaleji vyhovuje. Neboť každý kus nerozpadá se takovýmto tlakem na veliký počet kousků drobných, nýbrž z pravidla jenom na dvě polovice, obyčejně dosti stejné.

Obr. 1 • t Drtič na uhlí soustavy Augé a Blum

Na drtiči nasazena jest nahoře široká, plechová nálevka, do níž se hrubý materiál hází. Ve stroji samotném nalézá se více řad otáčivých hranolů nad sebou a jsou tak upraveny, že hranoly v nejvyšší řadě jsou seřaděny s mezerami největšími, čím níže tak, tím stávají se mezery menšími, až v nejnižší řadě mají světlost, aby vlašský ořech jimi mohl volně propadnouti.

Louskání děje se tudíž postupně. Největší kusy zmenšují se hned nahoře, kdežto menší kusy tak hluboko propadají, až se mezi hranoly přiměřeně vzdálené dostanou.

Mimo to umístěno jest na těchže osách po 25 klínovitých bodcích, vždy po dvou přesně proti sobě, jimiž se příliš dlouhé kusy v přiměřených vzdálenostech probodávají a tím na kratší, krychlovité kusy rozlamují.

Jest přirozeno, že se mezery mezi sousedními hranoly při jejich otáčení co do šířky mění, zmenšujíce se tehdy, když se hrany hranolů proti sobě postavují, a zvětšujíce se zase, jakmile se plochy hranolů do svislé polohy, tedy do rovnoběžného postavení otáčejí.

Louskací výkon opakuje se na hranách při každém otočení hranolů tudíž čtyřikráte, kdežto při postavení střídavém zase povstalé úlomky volně dolů propadnouti mohou.

Pod poslední řadou hranolů padá zpracované uhlí na síto, jímž prach a drobné uhlí propadává, kdežto kusy o správné velikosti do připraveného vozíku se sešinují.

Na pohon tohoto drtiče dostačují 2 ks. Stroj sám jest 2 m vysoký, a jeho hranoly mají 1 m² drtivé plochy. Za hodinu upraví se na něm 1500 kg uhlí.

Práce jeho jest naprosto bezvadná. Ze 100 kg uhlí kusového nabývá se jím 75 kg uhlí ořechového a 10 kg menších zrn, tak že se nejvýše 15 kg na drobno rozdrcuje. Dosud ztrácelo se ručním i strojovým drcením na válcích asi 46 % veškeré zpracované hmoty.

Z těchto čísel zajisté jasně poznáváme velikou důležitost a hospodářský význam nového tohoto drtiče.

Little Sherds of History – Coal Crusher

The effort to use fossil fuels economically and as efficiently as possible is not new approach, as follows from an article published in 1901 in the magazine “Science and Work”.

At that time, fuels were supplied from mines in an unsorted state, so in order to ensure their better combustion, it was necessary to adapt the size of the fuel to the requirements of individual combustion equipment.

The problem at the time was that unsorted fuel had to be dealt with by the final consumer. This was ensured, from today’s point of view in an incomprehensible way – by crushing the fuel at the point of consumption, which was problematic, for example, in terms of high dustiness and significant weight loss.

This article, which documents the already overcome reality, also provides a way to minimize these negatives.

Keywords: History, fossil fuels, crusher, dustiness, losses, efficient combustion