Odvádění odpadních vod se zvýšeným obsahem tuků
Článek uvádí důležité informace týkající se odvádění odpadních vod se zvýšeným obsahem tuků podle ČSN EN 1825-2, která stále není v odborné veřejnosti dostatečně známa. Podle této evropské normy se také dimenzují lapáky tuků.
Recenzent: Jakub Vrána
Požadavky na odvádění odpadních vod se zvýšeným obsahem tuků jsou specifikovány v evropské normě EN 1825, která je v České republice zavedena jako ČSN EN 1825. K odloučení tuků a olejů rostlinného a živočišného původu z odpadních vod se používají lapáky tuků. V normě je obsažen relativně dlouhý seznam provozoven, ve kterých se osazení lapáku tuků požaduje. Typicky jde o velkokuchyně restaurací a jídelen, výdejny jídel s vracením nádobí, řeznictví, velké provozy na zpracování masa, konzervárny, výrobny mýdel a vosků, olejné mlýny apod.
V praxi bývá problém s posouzením odpadních vod především z malých provozoven. Ve sporných případech je rozhodující názor provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebu, kam se budou odpadní vody vypouštět a místně příslušného vodoprávního úřadu. Při rozhodování o osazení lapáku tuků se posuzuje, zda se vaří teplá jídla, nebo se jedná pouze o prodej jídel studené kuchyně, zda se maso v provozovně také zpracovává apod. Proto je při rozhodování o osazení lapáku tuků ve sporných případech vhodná konzultace s místně příslušným provozovatelem kanalizace pro veřejnou potřebu a vodoprávním úřadem. Lapák tuků je vodním dílem a stavební povolení na jeho zřízení (osazení) vydává vodoprávní úřad.
Při návrhu vnitřní kanalizace pro odvádění odpadních vod se zvýšeným obsahem tuků se musí zohlednit zvýšené nebezpečí zanášení kanalizačního potrubí. Částice tuků ulpívají na vnitřních stěnách potrubí mnohem snadněji než mechanické nečistoty. Proto je vyžadován sklon potrubí 2 % a více (nejméně tedy 2 cm na jeden metr délky). Pokud není možné tento minimální sklon dodržet, například ze stavebních nebo provozních důvodů, nebo jsou nutná dlouhá potrubí, je nutné navrhnout doplňující opatření, která zabrání usazování tuků. Například potrubí tepelně izolovat, aby protékající voda s tukem nemohla ochladnout a tuk se z ní nevylučoval na chladných stěnách potrubí. Možné je též navrhnout přihřívání potrubí podporující setrvání tuku ve vodě. Po dobu, kdy potrubím neprotékají odpadní vody může být přihřívání vypnuto (zapínání přihřívání pomocí spínacích hodin)
Odpadní voda obsahující větší množství tuků nesmí být vypouštěna do kanalizace, aniž by byl obsah tuků snížen. Při vypouštění odpadních vod do kanalizace pro veřejnou potřebu je nutno dodržovat kanalizační řád vydaný vlastníkem kanalizace pro veřejnou potřebu.
Každé potrubí delší než 5 metrů je nutné samostatně větrat větracím potrubím (viz obr. 2).
Pokud není na svodné potrubí vedené do lapáku tuků, které je delší než 10 m, napojeno žádné větrané potrubí, musí se toto svodné potrubí opatřit větracím potrubím nacházejícím se co možná nejblíže lapáku tuků (viz obr. 3).
Požadavky na provoz a údržbu lapáků jsou uvedeny v EN 1825-2 a spočívají především v jejich vyprazdňování a čištění, jež se má provádět nejlépe jednou za dva týdny.
Odpadní vody se zvýšeným obsahem tuků jsou podle DIN 1986-3 „odpadními vodami z živnostenských provozoven“ nebo „jinými odpadními vodami“. Podle DIN 1986-4 musí být výrobcem prokázána použitelnost kanalizačních trub a tvarovek pro odvádění těchto odpadních vod.
A totéž musí platit i pro napojené větrací potrubí. Musí tedy vyhovovat materiál, ze kterého jsou trubky a tvarovky zhotoveny, a rovněž tak jejich těsnění. Garanci vhodnosti může výrobce dát až po provedení zkoušek.
V současnosti je na trhu několik variant vhodných potrubních systémů. Historicky nejstaršími jsou potrubí z litiny. Už 25 let jsou na trhu litinová potrubí opatřená uvnitř speciální ochrannou epoxidovou vrstvou, která zabraňuje korozi litiny vlivem agresivních látek vznikajících v kanalizaci působením mikroorganizmů. Historicky mladšími jsou trubky a tvarovky z plastů, při jejichž použití je nutné přihlížet také k maximální teplotě odpadních vod.
S využitím článku Bernda Ishorsta „Entwässerungsanlagen für Gebäude“, IZEG – Informationszentrum für Entwässerungstechnik Guss e.V., v časopise SHT 3/2014, str. 68–72, upravil: Ing. Josef Hodboď
Ventilating of drainage systems inside buildings
A necessary condition for ensuring correct operation of drainage system inside building is its ventilation, which ensures evacuation of malodorous gases and air needed for limiting the underpressure in the pipe resulting from the outflow of wastewater. This article focuses on the waste water with increased fat.