Legionely v rozvodech studené vody
V časopise Sanitär + Heizungstechnik byl publikován článek „Legionely v rozvodech studené vody“ se zaměřením na použití metody ultrafiltrace (tj. mechanického odstraňování legionel) v boji proti legionelám. Tato metoda je, oproti použití chemických prostředků, výhodná v tom, že není nebezpečí vzniku žádných reziduí v ošetřené vodě.
Autor konstatuje, že základním problémem domovních rozvodů pitné studené vody s nedostatečně provedenou izolací, je zvýšené riziko výskytu legionel. V případech, kde jde o nedostatečnou sílu izolace, se legionely vyskytují převážně už v rozvodech studené vody, takže zde může nastat situace, která může u konzumentů ohrozit jejich zdraví. Toto riziko nelze vyloučit ani u novostaveb, protože závady v rozvodech spočívají v tom, že pokud v nedostatečně izolovaném potrubním systému voda proudí jen pomalu, případně se v dlouhém vedení téměř nepohybuje, zejména v letním období dochází k jejímu nežádoucímu oteplování, což vytváří vhodné podmínky pro pomnožování bakterií, včetně legionel. Pokud k tomu přistupuje ještě aspekt nerovnoměrného odběru vody, např. v době dovolených, je nezbytné okamžité řešení přijetím a realizací odpovídajících opatření. Proto je nezbytné, zejména za těchto podmínek, provádět pravidelné kontroly kvality vody přímo v budovách. Protože jde především o zvýšené riziko výskytu legionel, musí být přijatá opatření zaměřena na jeho snížení.
Pokud je přítomnost legionel zjištěna v rozvodech studené vody třeba jen jedenkrát, musí být kontrola zaměřena i na výskyt biofilmů, které jsou pro legionely živnou půdou. Proto musí být biofilmy v rozvodech odstraněny se zvláštní péčí. Při akutním výskytu legionel, zvláště ve vyšších koncentracích, musí být ihned proveden hygienický proplach celého potrubního systému (tzn. termické ošetření všech rozvodů a segmentů studené vody).
Také chemické ošetření lze u rozvodů studené vody použít, ale jen pokud bude probíhat pod přísnou kontrolou, vč. reziduí použitých látek, a při současné dobré informovanosti o stavu instalací a kvalitě celého potrubního systému (stáří, stav, materiál, koroze, vodní kámen, biofilm, atd.). Je zřejmé, že účinnost chemického ošetření a následných opatření závisí na koncentraci použitých chemických látek, a že průběh celého procesu musí být odpovědně vyhodnocován.
Autor článku uvádí výhody a možnosti využití mechanických prostředků dekontaminace vody, které přinášejí možnosti řešení těchto problémů a nezanechávají ve vodě škodlivá rezidua, jejichž odstranění přináší další problémy. Jde především o využití metody ultrafiltrace, jejíž výhody jsou popsány na příkladu z praxe.
V roce 2009 byla, v krajském sportovním zařízení z roku 1976 při pravidelné kontrole kvality pitné vody ve sprchách, zjištěna vyšší koncentrace legionel.
Bylo zjištěno, že se oproti předpokladům tyto legionely nevyskytují v rozvodech teplé vody, ale v rozvodech studené vody. Provedený proplach rozvodů studenou pitnou vodou byl neúspěšný, čímž vznikly provozovateli zařízení velké problémy.
Následně bylo zjištěno, že izolace potrubí je nevyhovující. Nebyly k dispozici ani nutné informace ke stávajícímu stavu rozvodů, takže nebylo možné provést potřebnou termickou dezinfekci, protože nastaly důvodné obavy, že by měla negativní vliv na stav celého systému starých rozvodů.
Situaci zachránilo použití systému ultrafiltrace, který se zde velmi osvědčil. Pokud je tato šetrná metoda prováděna systematicky a pečlivě, vede ke spolehlivé eliminaci legionel z vody.
Autor připomíná, že uplatnění profylaktických opatření v boji proti legionelám je popsáno v pracovních pokynech 551DVGW, standardy pro analýzy a šetření jsou uvedeny v pokynech Spolkového úřadu pro zdravotnictví z roku 2006 a ve výkladu k tomuto dokumentu. V pitné vodě, určené pro lidskou spotřebu, není povolena žádná přítomnost infekčních složek, které by mohly způsobit poškození lidského zdraví.
Ve výše uvedeném případě sportovního zařízení, které bylo veřejně přístupnou stavbou, musela přijatá opatření především směřovat k zajištění zdravotní bezpečnosti návštěvníků. Přesto, že se příčinu kontaminace legionelami nepodařilo zjistit, mohl být za pomoci ultrafiltrační metody obnoven v krátké době spolehlivý bezrizikový provoz.
Autor dále uvádí porovnání možností eliminace legionel různými metodami (termickým ošetřením, chemickou dezinfekcí, ultrafiltrací) při kontaminaci legionelami v rozvodech vody, a to i z ekonomického pohledu.
V další části článku je posuzován vliv materiálu potrubí a jeho stavu na efektivitu ultrafiltrace. Dochází k závěru, že je všeobecně důležité v rámci sanace, již při výstavbě zabezpečit pro rozvody materiál, u kterého jsou předpoklady snížené kontaminace legionelami. A to u všech použitých armatur i komponentů. Ultrafiltrace je, v kombinaci s tím, optimálním preventivním opatřením, které zabezpečuje odběr vody bez legionel. Tato jednoduchá prevence nabízí možnost v potřebných intervalech spolehlivě zajistit sanitární bezpečnost vody, což je řešením zvláště pro velkokapacitní veřejně přístupné budovy, např. pro sportovní stadiony, haly, školy atd.
Decentralizací ultrafiltračních míst a použitím skupinových ultrafiltrů (v popsaném případě vždy pro šest sprchových jednotek) lze provádět úpravy podle individuálních potřeb. Popsaná ultrafiltrace byla realizována použitím typu UltraPipe.
Účinnost metody byla zvýšena současným použitím nové sprchové jednotky se sprchovou hlavicí AeroStop. Tento systém snižuje riziko z tvorby aerosolů při sprchování. Aerosoly jsou jemné vodní kapičky, které při sprchování vznikají a za normálních okolností jsou zcela inertní. Pokud se ale ve sprchovací vodě vyskytují legionely, vzniká nebezpečí, že se s tímto vodním aerosolem mohou vdechnutím dostat do plic, což znamená reálné riziko vzniku těžké infekce (tzv. legionářská nemoc, horečka Pontiac apod.). Při použití sprchové hlavice AeroStop, která má rotační systém proudu procházejícího vzduchu, nastává efekt potlačení tvorby těchto vodních kapiček, obvyklých při použití běžné sprchové hlavice. Spolu s využitím ultrafiltračního systému UltraPipe, pro rozvody teplé i studené vody, se tak zcela minimalizuje riziko, které při sprchování může existovat, protože odfiltrování legionel a následné potlačení tvorby aerosolu jej téměř vylučuje.
Autor uvádí i technické údaje, které dokládají vynikající filtrační efekt pro bakterie, viry i legionely při použití ultrafiltrace (99,9999999 %), při použití ultrafiltrační membrány s póry o velikosti 0,03 µm.
Použitím ultrafiltrace byla prokázána možnost získat pitnou vodu bez legionel, což potvrdily i výsledky kontrol kvality vody.
Metoda mechanické ultrafiltrace je mimořádně vhodná pro použití ve veřejných budovách. Provádí se zpravidla tak, že je voda pod tlakem přiváděna do ultrafiltračního systému, kde se zachycují nečistoty, bakterie, vč. legionel, i viry. Systém ultrafiltrace lze nezávisle používat na systému vlastních rozvodů teplé či studené vody, jako přídatnou jednotku. Autor připomíná, že pro zvýšení efektivity zásahu musí být při současném provádění termické dezinfekce dodržena teplota min. 70 °C. Při všech opatřeních je třeba předem individuálně posoudit situaci a pak stanovit optimální postup.
Je nutné vždy vzít v úvahu riziko, které by mohlo vyplývat z působení dalších faktorů, které se v rozvodech vyskytují a negativně působí na konečný efekt ultrafiltrace – především jde o výskyt vodního kamene v potrubí, biofilmy nebo o korozi. Také zde je na místě individuální postup (např. impulzní proplach, chemická dezinfekce aj.).
Výskyt legionel v systémech vody je vždy závažný problém a jeho řešení je možné pouze důsledným uplatňováním kvalifikované péče o rozvody a kvalitu vody a pravidelnou kontrolní činností.
Na závěr – poznámka zpracovatele článku
Ultrafiltrace je fyzikální metoda, určená k odstraňování znečištěnin ze vzduchu nebo vody vedením přes speciální filtry, s definovanou velikostí pórů. V popsaném případě evidentně šlo o vhánění vody pod tlakem do filtračních kolon, osazených tzv. ultrafiltry, které měly póry menší, než byly rozměry bakterií a legionel. Ty pak byly na filtrech zachyceny a voda, která přes ultrafiltry prošla, je již neobsahovala.
Metoda ultrafiltrace je úspěšně používaná mnoho let v různých oborech. Vlastní ultrafiltry se vkládají
do speciálních nástavců (alonží), které podle potřeby mohou být spojovány do ultrafiltračních sérií (kolon).
Ultrafiltry jsou komerčně dostupné, vyráběny jsou ze speciální hmoty nebo ze skla (sintry, frity), které
lze i regenerovat. Zásadním údajem je u nich velikost pórů, která musí být vždy zásadně menší
než velikost částic, které chceme ultrafiltrovat, jinak se tyto částice na nich nezachytí a celý
proces čištění zůstane bez efektu.
podle článku Legionellen in Kaltwasserleitungen (Sanitär + Heizungstechnik č. 1/2011, str. 44–47),
připravil Ing. Vladimír Pavlíček, Praha, člen redakční rady Topenářství instalace