Jak se zorientovat v rekuperacích

větrání a rekuperace

Zajímá Vás technologie moderního větrání, ale ztrácíte se v tématice rekuperací? Bydlíte na rušné a prašné ulici, kde si nemůžete otevřít okno? Chystáte se stavět či rekonstruovat a je pro Vás důležité dosažení nízkoenergetického nebo pasivního standardu Vašeho bydlení? Pokud jste si alespoň jednou odpověděli ano, určitě jste na téma rekuperace narazili. Sepsali jsme proto pro Vás jednoduchý článek, který Vám objasní základní parametry a ­pomůže Vám se v tématice lépe zorientovat.

Začněme stručným vysvětlením pojmu rekuperace. Rekuperací je nazýván princip zpětného získávání tepla. V praxi to znamená, že je energie teplého, vydýchaného vzduchu využita k předehřátí čerstvého vzduchu přiváděného z venku do domu (např. odvádíme teplý, vydýchaný vzduch z místnosti 22 °C, díky rekuperaci přivádíme vzduch o teplotě 19 °C, i přestože je venkovní teplota –3 °C). Z logiky věci tedy uspoříme energie a teplo. S tímto řešením docílíte kvalitního prostředí, kde se nacházíte – získáte čerstvý filtrovaný vzduch bez pylů a jiných alergenů, možné snížení vysoké vlhkosti, snížení hluku oproti otevřenému oknu.

Prvně bychom si měli říct, že důležité je větrat pouze tehdy, kdy je to potřeba. Větrat bychom měli na příklad, je-li v místnosti velká vlhkost. Přílišnou vlhkost v místnosti poznáme podle zamlžených oken (při vlhkosti nad 55 %). Vysoká vlhkost v místnosti způsobuje mimo jiné například i plísně. Dalším důvodem si v místnosti vyvětrat může být vydýchaný vzduch, kdy vysoká koncentrace CO₂ způsobuje pocit únavy, bolesti hlavy, nesoustředěnost na práci aj. V těchto podmínkách je bydlení, práce a pobyt jako takový nepříjemný a mnohdy i zdraví škodlivý.

Opačným problémem je větrání nepřetržité. Pokud větráte zbytečně na nepřetržitý provoz, tak se v prostorech, kde není požadavek na větrání, neustále snižuje vlhkost. Relativní vlhkost vzduchu je nutno udržovat ve správných hodnotách 45 až 60 %. Vněkterých domácnostech (především nové domy – dřevostavby) je s nízkou vlhkostí všeobecně problém (mnohdy vlhkost nepřesáhne ani 40 %). Suchý vzduch pak způsobuje mnoho zdravotních problémů jako je bronchitida, kašel, rýma, ale způsobuje i rychlejší stárnutí pleti, pálení očí, popraskané rty a únavu. Abychom si mohli dopřát komfort dostatku čerstvého vzduchu v místnosti, můžeme využít buď centrálních nebo decentrálních rekuperací. Podívejme se spolu na jednotlivé rozdíly mezi oběma technologiemi.

Centrální rekuperace je instalována mnohdy pouze jako jedna centrální jednotka a rozvody s vyústkami na přívod a sání vzduchu v jednotlivých místnostech. Právě zde vzniká výše zmiňovaný problém nepřetržitého větrání. Ve chvíli, kdy je jednotka spuštěna, větrá všude, kde jsou instalovány vyústky na přívod a sání vzduchu. Pro příklad si představte, že se nacházíte s celou rodinou v obývacím pokoji propojeným s kuchyní. Právě zde vznikne požadavek na větrání – jednotka se spustí na základě vydýchaného vzduchu (vysoká koncentrace CO₂). Kvůli rozvodům větrá centrální rekuperace i v místnostech, kde to není nutné (dětské pokoje, ložnice apod.). V těchto místnostech se tedy větrá zbytečně. Nejenže zde snižujeme vlhkost a čeká nás tak potřeba vyřešit problematiku suchého vzduchu, ale výkon vyvětrání, který bychom potřebovali v obývacím pokoji, centrální rekuperace dělí do dalších místností. Výsledkem může být, že obývací pokoj dostatečně nevyvětráme.

Abychom technologii centrální rekuperace využili plnohodnotně, měly by být její rozvody osazeny regulátory průtoku. Také lze instalovat do každé místnosti čidla CO₂ a čidlo reagující na vlhkost. Čidla budou následně řídit větrání pouze v místnostech, kde je větrání žádoucí. Potřebné doplňky k centrální rekuperaci, ale zvyšují pořizovací náklady tohoto řešení. Zohledníme-li ještě nutné finance na jednotku a rozvody, dostáváme se do řádů statisíců.

Nevýhodou centrální rekuperace může být i špatně realizovatelné čištění rozvodů. V rozvodech často vznikají nejen plísně a jiné patogeny, ale pokud jsou v chladnějších místech (např. nezateplené prostory půdy) trubky nesprávně zaizolované, tak zde může docházet ke kondenzaci vody. Další nevýhodou centrální rekuperace je její náročnost na prostor. V případě rekonstrukcí je mnohdy téměř nemožné jednotku s potrubím dodatečně nainstalovat. Instalaci brání nízké nebo žádné podhledy, prostupy trubek mezi místnostmi apod.

Opakem centrálního řešení rekuperace je jednotka decentrální, jinými slovy jednopokojová. Decentrální rekuperace s sebou přináší ucelený systém do jedné konkrétní místnosti. Vše je instalováno uvnitř jednotky a nemusíme tak řešit montáž rozvodů, čidel kvality vzduchu, ovládacích panelů, regulátorů průtoku vzduchu aj. Decentrální jednotka si vše měří sama a přizpůsobuje se prostředí, kde je umístěna. Výhodou tohoto řešení je tedy jednak nenáročnost instalace a v neposlední řadě nižší finanční náklady oproti centrálnímu řešení. Nevýhodou je, že každá jednotka potřebuje otvory skrz obálku budovy. Dejme pozor na decentrální jednotky s nabíjecím keramickým výměníkem, kde je proměnlivá účinnost zpětného získávání tepla, díky přepínání režimu přívodu a odvodu vzduchu, a nedocílíme tak kvalitního vyvětrání prostoru. Tyto jednotky najdete na trhu s označením push-pull.

Pokud chceme výkonnou a plnohodnotnou decentrální jednotku zaměřme se na řešení s protiproudým rekuperačním výměníkem. Toto řešení vyniká stálou rekuperací s vysokou účinností. Xvent se rozhodl jít touto cestou kvalitního větrání bez starostí a vyvinul produkt Xroom. Jednotka může být navíc osazena elektrickým nebo vodním topením a nahradí tak vaše radiátory (nové i stávající). Xroom je ideálním řešením pro váš dům, byt, ale je vhodný i do kanceláří, škol, hotelů nebo nemocničních pokojů.

Vysvětlení:

• Decentrální rekuperace:
  jednotka pouze pro jednu danou místnost
• Centrální rekuperace:
  jednotka s rozvody vzduchu do všech místností