+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Dopisy čtenářů: K problematice požární bezpečnosti spalinových cest

28.06.2013 Autor: Ing. Jaroslav Schön Časopis: 4/2013

Příspěvek se nahlíží na problematiku požární bezpečnosti spalinových cest.

Problematiku požární bezpečnosti spalinových cest je třeba vnímat ve dvou rovinách:

a) Požární odolnost pro směr působení z vnitřku ven
(požár vzniká vlivem teploty spalin), a to

  • při běžném provozu:
    Teplota hořlavých stavebních materiálů, vyskytujících se u komína, smí při teplotě prostředí 20 °C dosáhnout nejvýše 85 °C. Vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů musí být prokázána zkouškou podle technických norem, nebo zkouškou podle zkušební normy výrobků při zachování rovnovážného stavu a při zkušební teplotě v souladu s označováním výrobku.
  • při vyhoření sazí:
    Teplota hořlavých stavebních materiálů, vyskytujících se u komína, smí při zkušební teplotě 1000 C, která je udržována po dobu 30 minut a při teplotě prostředí 20 °C, dosáhnout nejvýše 100 °C. Vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů musí být prokázána zkouškou podle prEN 13216-1 nebo zkouškou podle odpovídající zkušební normy výrobků.

b) Požární odolnost pro směr působení z vnějšku ven
(požární bezpečnost jednotlivých požárních úseků při šíření požáru)

  • musí splňovat požadavky odpovídajících zkušebních norem pro šachty a vedení (v souladu s klasifikací pro požární odolnost);
  • u komínů s umělohmotnou komínovou vložkou je výrobce povinen uvést odpovídající klasifikaci vnitřní komínové vložky pro chování při požáru.

Veškeré požadavky na požární bezpečnost staveb vycházejí mimo jiné i z tzv. požárně-technických charakteristik mate­riálů. Maximální povolená teplota povrchů hořlavých látek v blízkosti spalinových cest je dána EN 1443 a dalšími, např. zkušebními normami.

Dopady tohoto požadavku v praxi je možno ověřit přímo u výrobců spalinových cest. Z označení výrobků vyplývá, že je pouze jediný případ, kdy je systémová spalinová cesta označena jako O00 (povolená vzdálenost od hořlavých konstrukcí je 0 mm), a to jsou soustředné plastové vzduchospalinové cesty pro kondenzační kotle. Ostatní, např. spalinové cesty určené pro spotřebiče na plynná paliva typu B a C mají požadavky na vzdálenost O60 (povolená vzdálenost od hořlavých konstrukcí je 60 mm) apod. To znamená, že teplota povrchu vzduchospalinové cesty při jejím běžném provozu je tak vysoká, že dokáže rozehřát dřevěnou konstrukci, která je umístěna v menší vzdálenosti než 60 mm na vyšší teplotu než 85 °C. V ustanovení normy u jednovrstvé spalinové cesty označené jako T080 (teplota spalin do 80 °C) se přímý styk s hořlavou konstrukcí nedoporučuje.

Dalším problémem bývá například vedení spalinové cesty uzavřeným prostorem, který se může přehřát. Zároveň je tu pořád možnost úniku spalin netěsnostmi vadně provedené spalinové cesty do okolních prostor (např. ve stropech apod.) s nebezpečím vzniku otrav i v místech vzdálených od spalinové cesty.

Z uvedených normových ustanovení tedy vyplývá, že teplota spalin, která je vyšší než 85 °C, je nebezpečná. Jsou to např. případy, kdy je stropní trám přímo opřen o jednovrstvou spalinovou cestu, nebo kdy je dřevěná konstrukce součástí uzavřeného prostoru, kudy je spalinová cesta vedena apod.

Teploty spalin u spotřebičů na plynná paliva v domácnostech se pohybují v rozmezí od cca 50 °C (kondenzační kotle) až do cca 200 °C (ostatní + zásobníkové ohřívače TV). U technologických spotřebičů na zemní plyn jsou teploty spalin ještě daleko vyšší.

A proč je v normách požadavek na mezní teplotu uveden? Je to právě z důvodu požárních charakteristik materiálů. Pro příklad uvádím charakteristiku dřeva – borovice z hlediska dodržení požární bezpečnosti: (převzato z www.tlakinfo.cz):

Hustota 414 až 510 kg·m–3, výhřevnost 18 500 až 21 000 kJ·kg–1, index hořlavosti více než 2,1, vlhkost 9 % hm., bod hoření 255 °C, teplota vznícení 399 °C, sklon k tepelnému samovznícení. Teplota samovznícení 80 °C, teplota žhnutí 295 °C. Při skladování chránit před zdrojem tepla s teplotou větší než 80 °C. Vhodné hasivo: Voda, voda s přísadami smáčedel, lehká pěna. V uzavřených prostorech vodní pára nebo plynná hasiva. Lze použít i prášky A-B-C-D-E.

Ostatní dřevo má různé teploty při skladování, ale nejsou vyšší než 120 °C. Ještě nižší teploty doporučené pro skladování pak mají různé materiály z dřevních hmot atd.

Z výše uvedeného vyplývá, že ať už je ve spotřebiči spalováno jakékoliv palivo, musí spalinová cesta splňovat normové požadavky a je nutno ji pravidelně čistit a kontrolovat, a to ať již z hlediska požární, tak i z hlediska provozní bezpečnosti.

Samostatnou otázkou je míra jistoty, kterou dává elektronika řídící chod kotle a omezující teplotu spalin. Neexistuje žádná 100% bezpečná elektronika a jistotu, která je předepsána například pro provoz atomových elektráren, by žádný uživatel kotle nechtěl platit. Není vůbec výjimkou, kdy vlivem nedokonalého spalování u spotřebičů na zemní plyn byly ve spalinové cestě usazeny saze. Taky jsou zdokumentovány případy, kdy došlo k přehřátí kondenzačního kotle na zemní plyn tak, že sám sobě dokázal roztavit „vnitřnosti“ nebo kondenzačního kotle, který vypustil do přisávání vzduchu teplotu tak vysokou, že se plastové potrubí zdeformovalo.

Pokud se využívá kondenzační kotel na zemní plyn v objektu s více požárními úseky, například v bytovém domě, a k odvodu spalin nad střechu domu se použije spalinová cesta z plastu, je nutné zajistit i požární bezpečnost spalinové cesty z pohledu přestupu požáru mezi požárními úseky.

Autor:
viceprezident Společenstva kominíků ČR
Související časopisy