ČKAIT doporučuje, jak postupovat při problémech plynových spotřebičů
Na začátku března jsme vydali tiskovou zprávu (viz níže), kterou jsme otevřeli v médiích téma možných následků jiného složení plynu v české distribuční soustavě, než bylo obvyklé, zejména eventuálních dopadů na plynové spotřebiče a zařízení.
Učinili jsme tak z pozice profesní komory zastřešující 32 tisíc techniků a inženýrů, z jejichž řad jsme od prosince získávali podněty na toto téma. Následovala intenzivní mediální komunikace tohoto problému. Kancelář i oblastní kanceláře ČKAIT obdržely značné množství dotazů týkajících se (možných i již přetrvávajících) problémů s plynovými spotřebiči. Vzhledem k převažujícímu typu otázek, které jsou mimo kompetence autorizovaných osob, jsme se rozhodli vypracovat na pokládané dotazy obecnou odpověď:
Činnost ČKAIT, respektive autorizovaných osob, které jsou jejími členy, končí kolaudací stavby. Další kroky jsou již povinností vlastníků nebo správců stavby. Zdůrazňujeme to především proto, že v případě odlišného složení plynu a jeho negativního vlivu na spotřebiče neexistuje univerzální řešení, pouze univerzální postup.
Základem všeho je kvalifikované zjištění, jaké je složení plynu, jenž je koncovému zákazníkovi dodáván. Ten se liší dle lokality/regionu ČR. Teprve na základě této analýzy mohou technici navrhnout účinná řešení, jak předejít případným škodám. Ať už jde o instalaci filtru, výměnu armatur nebo trubek, či jiné kroky.
Zájemcům doporučujeme, aby oslovili autorizovanou osobu co nejblíže místa jejich bydliště nebo podnikání, u níž lze předpokládat obeznámenost s lokálními specifiky a mimo jiné i komunikaci s dodavateli energií, jejichž vstup – znovu podtrhujeme – je pro prevenci i sanaci škod zásadní. Obezřetnost by se měla týkat hlavně starších plynových spotřebičů a zařízení – nové již často mají čidla na detekci složení plynu a automatickou regulaci.
Jsme si vědomi toho, že se Česká republika nachází ve výjimečné situaci. Není proto naším cílem možný problém způsobený jiným složením plynu, který je již z řady míst ČR potvrzený, eskalovat, ale naopak upozornit na možná řešení a nápravné kroky. Cílem Komory je eliminace dopadů na koncové odběratele. Jsme však přesvědčeni, že bez aktivního podílu distributorů energií, eventuálně státních regulačních úřadů, to bude cesta náročná pro všechny zainteresované.
Nezaměňujte pojmy revize, kontrola a servis
Z dosud publikovaných výstupů a reakcí veřejnosti je zjevné, že mohou být zaměňovány pojmy revize, kontrola a servis. Dle zákona č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení, jsou plynová zařízení „Vyhrazeným technickým zařízením“ (dále jen VTEZ). Důvodem je, že při nesprávném použití nebo zacházení mohou způsobit závažné riziko ohrožení života, zdraví a bezpečnosti fyzických osob. Jak správně nakládat s plynovými VTEZ a kdo je k tomu oprávněn, podrobně stanovuje nařízení vlády NV 191/2022 Sb. Tento předpis určuje také pravidla pro provádění pravidelných revizí každé 3 roky a pravidelných kontrol 1x ročně. Předpis využije především odborná veřejnost.
Pravidelné revize a kontroly dle NV 191/2022 Sb. se nevztahují na vyhrazená plynová zařízení, která jsou v užívání uživatelů bytů a majitelů bytů a rodinných domů. Oproti tomu pravidelný servis plynového zařízení není určen nařízením vlády, ale doporučen výrobcem plynového zařízení (PZ). Servis obnáší především prohlídku, vyčistění a nastavení PZ, změření emisí a další kroky. Doporučená perioda servisu bývá 1x za rok.
Zanedbání pravidelného servisu PZ snižuje spolehlivost provozu, zvyšuje provozní náklady a může vyvolat i havarijní stav PZ. Také diskutovaná problematika zanášení plynových hořáků sírany může být zčásti způsobena zanedbáním údržby PZ. Majitelé plynových spotřebičů by se měli po provedeném servisu informovat u servisního technika, zda jejich zařízení je schopno bezpečně spalovat každý plyn, který distributor dodává do české sítě. Případně, zda je potřeba udělat nějaké technické opatření.
(Vybráno z doporučení Ing. Romana Šmída, člena Profesního aktivu ČKAIT, obor Technologická zařízení staveb, a jednatele společnosti RS Facility s.r.o.)
Že nejde o irelevantní aktivitu bez odborné, praktické podstaty, dokládají i četné výstupy v médiích, jež iniciovaly přímo specializované společnosti, včetně výrobců a prodejců plynových zařízení.
Tisková zpráva i odpovědi pro média byly vypracovány ve spolupráci s profesními aktivy ČKAIT Technologická zařízení staveb a Požární bezpečnost staveb.
Z tiskové zprávy ČKAIT
Důvodem je jiné složení plynu v distribuční soustavě České republiky: dodávky z Ruska na základě oprávněných sankcí nahradily jiné zdroje, převážně (ale nejen) z Norska. „Tamní plyn však obsahuje vyšší procento sirovodíku, který se při spalování mění na síranové soli a ty pak ucpávají hořák a potrubí,“ vysvětluje Ing. Mgr. Václav Petráš Ph.D., MSc., autorizovaný inženýr v oborech Pozemní stavby a Požární bezpečnost staveb a garant oboru Požární bezpečnost staveb v Autorizační radě České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).
Komora proto vyzvala své členy – autorizované techniky i inženýry, aby tomuto problému věnovali zvýšenou pozornost, a to zejména u připravovaných nebo již probíhajících staveb. V případě již zkolaudovaných objektů je povinností majitele nemovitosti sledovat údaje o změnách složení plynu (norský, nizozemský, katarský, americký apod., včetně zkapalněného skupenství). Tyto informace a s nimi spojená technická řešení by měli majitelé nemovitostí obdržet od distributora, resp. dodavatele plynu. Podle ČKAIT není nezbytné plošně kompletně měnit hořáky a už vůbec ne celé kotle, situaci je však třeba řešit například speciálním filtrem.
„Majitelé plynových spotřebičů by tento problém také neměli podceňovat a při revizi plynových spotřebičů by se techniků měli ptát, zda jejich zařízení je po revizi připraveno na bezpečné spalování plynu z Norska či jiných oblastí,“ doplňuje Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT.
Pro koncové zákazníky nejde primárně o životu nebezpečnou, jako spíše o nákladnější záležitost. Náhradní hořáky vyjdou na 10 000 Kč, práce spojená s jejich výměnou, případným čištěním a kontrolou vyjde zhruba na dalších 5 000 Kč, podle velikosti zařízení a rozsahu eventuálního poškození. Speciální filtr, jenž by u řady plynových kotlů měl stačit, stojí přibližně 1 200 Kč, k čemuž ovšem musíme přičíst náklady za práci.
Odborníci z ČKAIT upozorňují, že nové součástky plynových spotřebičů by měly odpovídat technickým požadavkům trhů v Nizozemí, Dánsku a v dalších zemích, kde se tradičně využívá norský plyn. Pokud jsou osazeny ty, jež se dosud používaly na českém trhu, hrozí, že je bude zapotřebí opět za krátkou dobu vyměnit. „Naprostá většina plynových kotlů a spotřebičů prodávaných na českém trhu byla nastavena a seřízena podle složení ruského plynu. Vedle stávajícího problému s plynem z Norska a dalších zemí původu nelze vyloučit další nutné přenastavení hořáků, pokud by se dodávaný plyn začal mísit s vodíkem (v max. přípustné 25% koncentraci),“ upozorňuje Ing. Zdeněk Žabička, autorizovaný inženýr v oborech Technologická zařízení staveb a Technika prostředí staveb. Autorizovaná osoba není povinna informovat zákazníka o změně složení plynu u zakázek, které byly řádně ukončeny
Plyn nahrazující ruské dodávky obsahuje několikanásobně vyšší množství sirovodíku (sulfanu, H2S), a proto dochází k jeho nedokonalému spalování, jehož výstupem jsou voda a síra nebo sulfátové soli, které se usazují na plynových zařízeních, zejména hořácích. Zásadní je také materiál potrubí v kotli. Podle techniků oslovených ČKAIT problémy nejsou registrovány u plynových technických zařízení s ocelovým potrubím (trubkami), ale téměř výhradně u těch, kde byla použita měď.
„Pokud jde o plyn, může jít vždy o život. Riziko se posuzuje podle toho, odkud zařízení nasává vzduch. Pokud je to zvenku, hořák při překročení únosné míry zanesení solemi sirovodíku samovolně zhasne. A bez vyčištění a revize nejde znovu aktivovat. Skutečné riziko nastává při kombinaci měděných trubek a přísunu vzduchu z interiéru. Tyto případy je třeba identifikovat a napravit co nejdříve,“ doplňuje Ing. Mgr. Václav Petráš, Ph.D., MSc. I proto Inženýrská komora vyzvala své členy, aby věnovali pozornost také novým plynovým kotlům a dalším zařízením, která musí být nastavena na jiný než ruský plyn.
„Informaci o složení plynu i postup technického řešení by měli odběratelé (firmy i domácnosti) primárně obdržet od distributorů plynu. Aktuálně ani specialisté nemají přesné informace, jaký plyn nebo směsi plynů a s jakými vlastnostmi proudí tuzemskými plynovody,“ dodává Ing. Miroslav Machalec, člen redakční rady Topenářství instalace, autorizovaný inženýr v oborech Technika prostředí staveb, Technologická zařízení staveb a Energetické auditorství. Zároveň upozorňuje, že základním kritériem záměnnosti zemních plynů bez nutnosti úprav nebo seřizování hořáků plynových spotřebičů je tzv. Wobbeho číslo. Vyjadřuje podmínku zachování tepelného příkonu spotřebiče při změně spalovacích vlastností zemního plynu. V odborné literatuře (např. Fík, Josef, Zemní plyn: tabulky, diagramy, rovnice, výpočty, výpočtové pravítko, 2006) jsou pro potřeby autorizovaných inženýrů a techniků uváděné vlastnosti pro tranzitní plyn či zemní plyny původem z Norska, Alžírska nebo Nizozemí.
Z tiskové zprávy ČKAIT