+
Přidat firmu
Vyhledávání
Menu

Změny, které přináší vyhláška č. 269/2015 Sb.

01.11.2016 Autor: RNDr. Jaromír Pohanka Časopis: 6/2016

Úvodem bych chtěl odkázat na vynikající systematický rozbor vyhlášky č. 269/2015 Sb. uvedený v č. 8/2015 tohoto časopisu na str. 64, zpracovaný Ing. Jiřím Zerzaněm. V tomto článku se proto budu podrobněji věnovat jen některým problémům, které nová vyhláška přinesla.

1. Nejdiskutovanější změnou pravidel pro rozúčtování je změna limitů, ve kterých se může pohybovat výše úhrady nákladů na vytápění na 1m2 podlahové plochy.

Místo dosavadního rozpětí ± 40 %, od průměrné výše nákladů, které bylo právem celých 15 let platnosti vyhlášky kritizováno, je nyní stanoven dolní limit na –20 % a horní +100 %.

Touto změnou byly odstraněny velké dosavadní nespravedlnosti a účty se více přiblíží tomu, kolik se v kterém bytě na jeho vytápění skutečně spotřebovalo.

Při účtování nákladů na vytápění se nelze řídit jenom náměry na bytových měřičích tepla nebo na indikátorech vytápění na radiátorech. Skutečné množství tepla, které se spotřebuje na vytápění jednoho bytu, ne­umí nikdo žádným přístrojem změřit. Všechna používaná registrační zařízení (bytové měřiče tepla a indikátory topných nákladů) mohou registrovat jen teplo předávané otopnými tělesy (radiátory), případně horizontálními rozvody teplonosné látky v bytě. Dům se však vytápí jako jeden celek a byty nejsou od sebe tepelně izolované. Teplo tak prostupuje přes všechny konstrukce v domě vždy tam, kde je trochu nižší teplota. Stačí minimální rozdíl teplot a teplo už začne proudit z teplejšího bytu do chladnějšího.

Dosáhne-li rozdíl teplot 3 stupně, prostup tepla z okolních bytů je již tak velký, že plně nahradí vytápění radiátory a nedovolí další klesání teploty. Lze vypočítat, že na každý stupeň teploty vzduchu v bytě připadá asi 6 % tepelné energie. Na rozdíl tří stupňů je tedy zapotřebí asi 20 % energie. Proto i byty, ve kterých se maximálně šetří a radiátory jsou skoro stále studené, spotřebují na svoje vytápění nejméně 80 % energie, která se v domě spotřebovala na každý metr čtvereční podlahové plochy. A to i v případě, že měřiči nebo indikátory vytápění registrovaná spotřeba tepla bude podstatně nižší, případně i nulová. Proto nový předpis (vyhláška č. 269/2015 Sb.) požaduje, aby úhrada za vytápění nebyla nižší, než 20 % pod průměrnou částkou na 1m2 vydanou za vytápění v účtovaném období.

Nový předpis na druhé straně umožňuje zvýšit účet za vytápění až na dvojnásobek průměrných nákladů těm nájemníkům, kteří z různých důvodů teplem nešetří, nadměrně, případně trvale větrají a jejich radiátory vykazují proto mnohem větší spotřebu tepla.

Pro všechny uživatele bytů, kteří se pohybují kolem průměru spotřeby na 1 m2 to bude znamenat snížení nákladů. Nebudou už doplácet na ty, kteří mají nadměrnou spotřebu (obvykle kuřáci a chovatelé zvířat), ani na ty, kteří se nechávají vytápět od sousedů.

2. Další změnou parametrů je rozšíření možnosti volby podílu spotřební složky nákladů na 70 %. Tuto změnu nepovažuji za významnou a jednoznačně pozitivní. Vlastníky domů to může vést k neuváženému využívání této možnosti. Určitě dostaneme v rozúčtování lepší výsledky, zachováme-li poměr 50 : 50 pro klasické otopné soustavy, kde pro registraci spotřeby jsou indikátory vytápění na otopných tělesech. Pro nové domy vybavené bytovými měřiči tepla plně vyhovuje poměr 40 : 60, tedy 60 % spotřebních nákladů.

Neuvážené a odborným posouzením nezdůvodněné zvýšení podílu spotřební složky se projeví větším počtem bytů, které se při prvním rozúčtování dostanou výší celkových nákladů za vytápění mimo stanovené tolerance. Rozšíření spotřební složky nad 60 % je snad vhodné jen pro denostupňové systémy, které však postrádají přímou motivaci k hospodaření s teplem, protože neregistrují teplo dodané otopnou soustavou, ale jen výslednou vnitřní teplotu bez ohledu na to, jak jí bylo dosaženo.

3. Mnohem důležitější je náprava další velké chyby v dříve platné vyhlášce č. 372/2001 Sb. Jde o nové stanovení sankční spotřeby v případech, kdy uživatel bytu neumožnil montáž registračního zařízení, nebo neumožnil provést odečet stavu, nebo náměr na registračním zařízení záměrně ovlivnil ve svůj prospěch. Ve staré vyhlášce byl stanoven 1,6násobek spotřební složky. V případě rozdělení nákladů na základní a spotřební v poměru 50 : 50 to znamenalo 1,3násobek průměrných celkových nákladů, tedy ještě méně, než vyhláška umožňovala účtovat při běžném rozúčtování. Stanovená hodnota tedy neměla charakter sankce. Mohlo se stát i to, že uživatel bytu s větší spotřebou raději nepustil odečítače do bytu a měl jistotu, že bude platit jen 130 % průměrné spotřeby, místo tehdy platného horního limitu 140 %.

Zákon č. 104/2015 Sb. nyní pro tyto případy stanoví sankční vyúčtování ve výši trojnásobku průměrné výše spotřební složky nákladů na 1m2. V případě rozdělení složek v poměru 50 : 50 to bude tedy dvojnásobek průměrné výše celkových nákladů na vyúčtování v přepočtu na 1m2 započitatelné podlahové plochy. Tato hodnota dobře koresponduje s maximální možnou úhradou ve výši 200 % průměrné spotřeby v dané zúčtovací jednotce.

Ve vyhlášce č. 269/2015 Sb. je v příloze č. 2 uveden vzorec pro výpočet spotřební složky nákladů ve výše uvedených případech. Spotřební složka vypočtená podle tohoto vzorce však nikdy nemůže dosáhnout trojnásobku průměrné hodnoty spotřební složky. Tím je tento vzorec v rozporu se zákonem a mimo to by se spotřební složka stanovená podle tohoto vzorce dostávala pod hodnoty rozúčtování za standardních podmínek a neměla by tedy sankční charakter.

První rozúčtování podle nových pravidel se bude zpracovávat už v 1. čtvrtletí roku 2017. Pak se uvidí, jak se osvědčí další novinka vyhlášky 269/2015 Sb., tj. jednotně stanovený matematický postup při korigování nákladů, které budou vycházet mimo nově stanovené limity. Tam lze, v některých případech, očekávat značné problémy

Více na www.artav.cz

Související časopisy