Nová vyhláška na rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu aneb Matematika převážně nevážně – část 1

legislativa

Ing. Jiří Zerzaň, Techem, spol. s r. o.

V minulém čísle (8/2015) jsme informovali o novinkách, které přináší nová rozúčtovací vyhláška č. 269/2015 Sb. Zmínili jsme i pevně stanovenou proceduru pro úpravu výpočtové metody při zpracování „převisů“, tedy příjemců služeb majících buď méně než 80 % průměru anebo majících více než 200 % průměru přepočteného na 1 m² ZPP v rámci celé zúčtovací jednotky (§3, odst. 2). Pro laika je předepsaná procedura srozumitelná, nicméně profesio­nálním rozúčtovatelům bude často působit problémy, protože snadno může vést k nesmyslným výsledkům.

V minulém čísle jsme také zmínili očekávání poměrné vysoké četnosti potřeby provádění zmíněné korekce. Pro nejčastěji aplikovaný poměr základní a spotřební složky nákladů na vytápění 40 : 60 lze očekávat potřebu korekce ve více než polovině případů. Je to dáno především odlišným chováním jednotlivých obyvatelů domů, jejich požadavky na úroveň vytápění, ale také – a to velmi často – parazitním chováním některých příjemců služeb využívajících vylepšených tepelně technických vlastností komplexně revitalizovaných bytových domů. Ponechme stranou spekulace o vhodnosti nastavených limitů –20 % a +100 %, zejména toho horního, a pracujme s těmito čísly jako s jasně daným faktem. Představme si modelový (avšak zcela reálný) bytový dům se dvěma vchody, pěti nadzemními podlažími, celkově s 28 byty, z toho čtyřmi 4+1 (o výměře 90 m²), šestnácti 3+1 (70 m²) a osmi 2+1 (50 m²) – schémata 1 a 2.

Schéma 1 •

Schéma 2 •

Po prvním rozdělení nákladů a přepočtu procentního vyjádření nákladu na m² pro každého jednotlivého příjemce služeb vzniklo rozdělení uvedené na schématu 3. Pět bytů bude třeba korigovat na maximálních 200 % průměru (oranžová pole), deset bytů bude třeba korigovat na minimálních 80 % průměru (žlutá pole). Zbývajících 11 bytů korekci podléhat nebude (bílá pole), protože jejich průměrné náklady na 1 m² se pohybují v tolerovaném rozmezí 80 až 200 %. Po provedené korekci nastane stav vyjádřený na schématu 4. Celkově bude tedy korigováno 53,6 % bytů (s podílem ZPP 50,5 %), z toho 35,7 % na spodní limit (s podílem ZPP 32,9 %) a 17,9 % na horní limit (s podílem ZPP 17,6 %). Použijeme-li následně rozúčtovací proceduru stanovenou §3, odst. 2, spotřebujeme na „úhradu“ korigovaných bytů tolik nákladů, že zbývající objem určený k rozdělení mezi nekorigované byty není dostatečně velký, aby byly zachovány požadované (a logické) proporce. Před provedenou korekcí byla distribuce nákladů (Kč) jen podle vstupních parametrů – schéma 5. Po korekci – schéma 6 – došlo v rozdělení nákladů k neakceptovatelné deformaci proporcí, protože nekorigované byty platí méně než byty korigované na 80 % průměru. Ve skutečnosti totiž po povinném přiřčení nákladů korigovaným bytům nezůstane pro nekorigované byty dostatečně vysoký náklad – v našem případě pouze odpovídající (v průměru nekorigovaných bytů) 77,85 %, i když z logiky věci by se měl pohybovat v rozmezí více než 80 % a méně než 200 %.

Schéma 3 •

Schéma 4 •

Schéma 5 •

Schéma 6 •

Je vidět, že striktně předepsaný korekční algoritmus není žádná výhra a bude opět na zpracovateli rozúčtování, aby se s tímto problémem vypořádal. Jako první možnost se bude nabízet úprava podílu základní a spotřební složky, jinými slovy – půjde se (opět nepřímo) již v minulosti „vyšlapanou“ cestou. Je poněkud překvapující, že zpracovatel vyhlášky nepřemýšlel o praktických dopadech takto jednoznačně formulovaných ustanovení. Ještě smutnější je, že toto není jediná vada na kráse nového rozúčtovacího předpisu. Ale o tom zase příště.